Velké sledování mořských predátorů zmapovalo jejich cesty

Jak sezónní teplotní výkyvy ovlivňují výskyt velkých mořských predátorů? Takovou otázku si položili badatelé z kalifornské univerzity ve Stanfordu. Ale nezůstalo jen u hledání této jedné odpovědi. S pomocí více jak 4000 vysílacích zařízení začali mapovat pohyb obyvatel hlubin, aby zjistili, kam a proč vlastně migrují. Motiv je podle zprávy serveru RedOrbit jasný, predátoři táhnou za potravou. Jenže ta se ale v závislosti na síle kalifornského proudu vyskytuje každý rok trochu někde jinde.

Od roku 2000 se tak téměř osm desítek mořských biologů, ochranářů, inženýrů a oceánografů zabývalo sledováním pohybu jednotlivých vrcholových predátorů. Jejich výsledky ukazují, že v migraci řady druhů hraje klíčovou roli teplota vody.

Kalifornský mořský proud je jakousi dálnicí plynoucí podél západního pobřeží Severní Ameriky směrem k jihu a vytváří vlastně jakýsi předěl mezi studenými, na plankton bohatými, subarktickými vodami a teplými masami vod subtropických. „Bohaté na potravu, s vysokou primární produkcí,“ tvrdí autoři studie o pásmech v proudu. „Snesou srovnání se suchozemskými savanami.“ V závislosti na aktuální síle proudění se ale vyskytují ta nejbohatší pásma každý rok někde kousek jinde, a tak je hledá řada rozmanitých mořských živočichů. „Znalost toho, kde zrovna dochází k překryvu velkého množství druhů, je pro ochranu mořské biodiverzity zásadní.“

Obrovský balík získaných dat o pohybu obyvatel oceánu zahrnuje sledování 4306 živočichů celkem 23 druhů. „Pokud byste chtěli chránit savany a jejich zvířecí obyvatele, musíte v první řadě vědět, kde jsou napajedla, úrodná zelená údolí a kde jsou pouště, kterým se zvířata budou spíš vyhýbat,“ vysvětluje Barbara Blocková, badatelka Hopkinsovy mořské stanice. „Jen tak budete moci určit koridory, kterými budou gepardi a gazely migrovat za potravou, a tato území pak chránit. My jsme hledali a našli tyto oblasti v hlubinách Pacifiku díky sledování pohybu tak rozmanitých živočichů, jako jsou například želvy kožatky, tuňáci nebo plejtváci.“

„Jedním z velmi náročných úkolů bylo sestavit dohromady odlišné typy dat,“ říká Ian Jonsen z univerzity v Dalhouise. „Potřebovali jsme propojit velmi přesné satelitní snímky družic systému ARGOS s méně přesnými záznamy o pohlceném světle. Ale díky tomu se nám podařilo identifikovat plochy bohaté na potravu.“ Migrace totiž mají jednoznačně sezónní charakter. Daniel Costa, další z výzkumníků, shrnuje výsledky studie slovy: „Díky tomuto výzkumu můžeme teď lépe odhadovat, kam se predátoři vydají za potravou a kudy se budou pohybovat.“

Článek byl uveřejněn 24. 6. 2011 na serveru RedOrbit pod názvem „Researchers Complete Pacific Ocean Predators Census“.

---

reklama

---