Vertikální zahrady: města na zeleno, záhony na svislo
Růst jako z vody
„Když mi bylo asi dvanáct let zajímal jsem se o tropická akvária,“ vyprávěl minulý týden Patrick Blanc ve Francouzském institutu v Praze o úplném začátku své kariéry, „a potýkal jsem se s problémem, že mnoho ryb znamená i mnoho potravy a exkrementů v nádrži.“ Vyrobil si proto podle časopisu biologický filtr z rostlin, které z vody odebíraly přebytečné živiny. „Bylo to pro mě něco magického. Rostliny žily pouze z vody z akvária, tedy z velmi mála,“ vzpomíná Blanc. Netrvalo dlouho a pořídil si čerpadlo, které přivádělo vodu z akvária k jeho první rostlinné stěně vůbec.
Přestože první veřejnou zahradu instaloval již v 80. letech v pařížské Cité des sciences et de l'industrie, zájem o jeho práci vzešel až z výstavy na Festivalu des Jardins de Chaumont-sur-Loire v roce 1994. „Nestačí mít dobrý nápad, musí přijít v pravý čas,“ vysvětluje Blanc. Lidé v devadesátých letech byli už jiní, více informovaní o životném prostředí a uvědomující si, že zejména ve městech ztrácí kontakt s přírodou.
Džungle ve velkoměstě
Blancovy zahrady odděluje od stěn budov 4 – 5 cm silný železný rám, který zamezuje ničení zdiva. Na něm je 10 mm silná deska z recyklovaného PVC sloužící jako tepelný izolátor a k připevnění umělé tkaniny. Tato plsť, ve které jsou uchyceny rostliny, je zvlhčována elektronicky řízeným zavlažovacím systémem přivádějícím vodu s minimálním množství hnojiv. Uchycují se na ní i bakterie a další mikroflóra, které pomáhají rozkládat nečistoty z prostředí.
„To nejdůležitější je ale výběr rostlin,“ připomíná Blanc. Zahrada musí být hezká desítky let, měla by vydržet i mrazivé měsíce, suché a větrné podmínky na výškových budovách nebo prostředí uvnitř budovy. Svislá zahrada se v čase stále vyvíjí a proměňuje. „Čím je starší, tím je lepší,“ říká Blanc. Nejobtížnější je podle Blanca ozelenit podzemní parkoviště, tedy prostory bez slunečního svitu. V takových prostorech je možné svislou zahradu mít jen s pomocí umělého zdroje světla.
Samotnému vysázení zahrady předchází důkladná příprava a plán výsadby. U některých zahrad roste na 100 m2 i 130 druhů rostlin. Podle Blanca evokuje taková rozmanitost a hustota rostlin mnoha lidem prales či tropy. A to i v případě, že je celá zahrada složena jen z rostlin mírného pásma. Na rostliny ve vertikální poloze se totiž opravdu díváme jinak. „Jsou mnohem nápadnější,“ dodává Blanc.
Inspirací i školou je Blancovi divoká příroda, především tropické pralesy, kde se rostliny musí umět vyrovnávat se stísněnými a stinnými podmínkami, a přirozeně vertikální porosty na skalách nebo stromech. Přírodní scenérie se pak snaží přenést do měst. Jeho zahrady přitom mohou mít didaktický i čistě užitkový charakter. Jedna z jím navrhovaných soukromých zahrad je třeba složena z bylinek používaných v kuchyni. Popínavé rostliny pro jejich rychlý růst a následnou dominantnost používá jen výjimečně.
Blancovy zahrady v současnosti rostou již po všech koutech světa - na velvyslanectvích, muzeích, obchodních centrech, kancelářských budovách i betonových konstrukcích. Nejbližší projekty byly uskutečněny v Berlíně a Bratislavě.
předchozí 
Další informace |
| Zdeňka Vítková |
tisknout poslat |
Facebook
Seznam
twitter
Buzz
topclanky
vybrali.sme
delicious
linkuj
