Vizuální smog: Reklama, kam se podíváš

V městském prostředí nemusí obtěžovat jen prach, kouř nebo množství umělého světla, ale i přemíra reklamy. Po klasickém a světelném smogu nyní začínají lidé zabývající se veřejným prostorem mluvit i o smogu tzv. „vizuálním“. Situace v hlavním městě dokonce přivedla sdružení Za lepší život v Praze k nápadu udělit anticenu té městské části, na jejímž území se najde největší estetický prohřešek.

Vizuvir pro Prahu 1

První ročník vyhlášení anticeny Vizuvir 2011 se konal v polovině června v prostoru HUB na Smíchově. Vedle odborníků na grafiku i památky se ho zúčastnili i ředitel Národního památkového ústavu Michael Zachař a Francesco Paciello, zástupce odboru reklamy a vývěsek římského magistrátu. Experti s pomocí publika vybrali letošního držitele tohoto nemilého ocenění přímo během diskuzního večera. Cenu v podobě skleněné plakety s logem Vizuvira nakonec poputuje na Prahu 1, kde na Jungmannově náměstí velkoformátový panel s reklamou na minerální vodu Mattoni a Pražské Biennale zcela překrývá secesní dům.

Předešlá diskuze nicméně odhalila, že se jedná o problém ve velké míře subjektivní a možná i dočasný. „Patří to k dnešní době a společnosti,“ tvrdí grafický designér Filip Blažek s tím, že až se společnost nasytí, sama se proti reklamě ozve. Obchodníci podle něj dělají jen to, co ostatní. V regulaci shora nevidí Blažek dobré řešení, pomoci může spíš výchova a výuka estetiky.

Nejproblematičtějším místem se jeví logicky historické centrum Prahy, problém ale začíná podle diskutujících už na předměstí, zejména u dopravních tepen. Co může být příčinou neúcty k veřejnému prostoru hlavního města naznačil šéfredaktor časopisu Marketing & Media Daniel Köppl: „Zakopaný pes je na magistrátu města Prahy. Když potřebují politické strany venkovní reklamu, tak se s firmami dohodnou. Neoficiální trik je ten, že jedna politická strana povolí určitý počet ploch výměnou za to, že v době voleb budou tyto plochy zadarmo.” Odborníci se také shodli na tom, že přestože se jedná o pomíjivou záležitost, ve velké míře se podílí na utváření města jako takového. „Stejná loga nadnárodních firem způsobují, že ulice evropských měst jsou prakticky k nerozeznání,“ dodává Köppl. Zároveň připouští, že naopak příliš striktní pravidla umožňující pouze strohou reklamu mohou způsobit, že ulice budou vypadat sterilně.

Ředitel Národního památkového ústavu Michael Zachař zavzpomínal na začátky reklamy – pražská domovní znamení nebo tabule živnostníků z 19. století, které už za první republiky vystřídaly reklamní štíty i světelná reklama. Rozdíl je však v tom, že zatímco se na originální grafické práce ze začátku 20. století díváme se zalíbením a možná i určitou nostalgií po starých dobrých časech, současná rychle vyráběná reklama nám přijde agresivní a nevkusná. Kvůli velkému množství navíc podle diskutujících přestává být i efektivní. „Ale i současná kritizovaná reklama se může s odstupem dvaceti až třiceti let jevit jinak,“ upozorňuje designér Štěpán Holič. S tím však nesouhlasí Saša Michailidis z Rádia 1. „Je to džungle, nebudeme na to rádi vzpomínat,“ říká.

Jak to dělají v Římě?

Přestože je pro italskou metropoli na rozdíl od Prahy reklama hned po daních a pokutách třetím největším zdrojem obecních příjmů, tamním radním došla trpělivost a řekli „dost“. Společně s památkáři vypracovali radikální plán její regulace ve městě. Pokuty nikoli pro reklamní společnosti, ale přímo pro zadavatele reklamy, již úspěšně vyřešily problém s nelegálním výlepem. Od začátku příštího roku by se pak neměla ve volné krajině, parcích a území chráněném UNESCO objevit žádná velkoformátová reklama. V ostatních částech se bude vyskytovat jen na normovaných nosičích. Také vývěsní štíty a nápisy na budovách mají svá pravidla. Ty v centru musí být vyrobeny z kovu a jiné barvy než červené, po celém Římě by pak neměly vyčnívat do ulice.

---

reklama

---