Bohuslav Sobotka ohlásil návrat udržitelného rozvoje do ČR

V červnu tohoto roku se polozapomenutá Rada pro udržitelný rozvoj dostala zpět do gesce vlády. Zdá se, že by to mohl být jeden ze zásadních proenvironmentálních kroků vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD). Minulý pátek se po pěti letech konala konference Fórum udržitelného rozvoje, kterou pořádala právě Rada. Účastníci si osvěžili mantru o třech pilířích trvale udržitelného rozvoje, ale mluvilo se i o udržitelnosti v konkrétních souvislostech. Například o vztahu udržitelného rozvoje a stárnutí populace, které českou společnost čeká a které bude znamenat velkou proměnu.

Nejprve krátký exkurz do historie. Rada vlády pro udržitelný rozvoj vznikla jako poradní orgán vlády už v roce 2003. V roce 2006 byla přesunuta pod ministerstvo životního prostředí. Za vlády Petra Nečase (ODS), kdy ministerstvu životního prostředí vládl nejprve Pavel Drobil a pak Tomáš Chalupa (oba ODS), byla Rada hodně nechtěné dítě.

Současný ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) to popisuje tak, že jeho předchůdci se snažili Radu vyhladovět. „My jsme se rozhodli Radu vrátit zpátky na vládu. Rada pro trvale udržitelný rozvoj nemá být pod rezortem životního prostředí, má naplňoval nadresortní dimenzi,“ řekl na páteční konferenci Bohuslav Sobotka, který je předsedou Rady pro udržitelný rozvoj.

„Není důvod, proč bychom se nemohli vrátit mezi nejvyspělejší země světa. A to nejen ekonomicky, ale i v otázkách sociální soudržnosti nebo vztahu k životnímu prostředí,“ vysvětluje Sobotka svůj náhled na Radu. Ta má vládě mimo jiné pomáhat při formulaci a zavádění koncepčních materiálů. Jeden z nejbližších kroků je aktualizace stávajícího Strategického rámce udržitelného rozvoje. Ten je platný od roku 2010. Revize je na místě, stávající dokument například hovoří o nutnosti dostavět v obou jaderných elektrárnách po jednom bloku do roku 2020. To se jednak nedá stihnout, jednak nedávno zrušený tendr na dostavbu Temelína ukazuje, že bez garance vysoké výkupní ceny energie z jádra se dostavba ekonomicky nevyplatí.

Jedním z klíčových řečníků páteční konference byl ředitel Direktorátu pro životní prostředí OECD Simon Upton. Podle něho je obnovení rady pod gescí vlády krok správným směrem. Jedno z jeho doporučení je v rámci debaty o udržitelnosti dostat k sobě blíž ministerstva životního prostředí, financí a obchodu. „Ono to není patrné, ale ministerstvo životního prostředí a ministerstvo financí nebo obchodu jsou přirozenými spojenci. Spojuje je snaha o co nejvyšší efektivnost při využívání zdrojů,“ říká Upton.

Musíme myslet na poražené

Bohuslav Sobotka se konference zúčastnil jen krátce, místo sebe nechal na konferenci vystupovat Vladimíra Špidlu, šéfa svých poradců a také iniciátora myšlenky obnovení Rady. „Trvale udržitelný rozvoj je průřezová myšlenka, nemá mít jen ekologický rozměr. Je to politický proces a jeho naplnění víc než na technologickém vývoji závisí na společenském přijetí a politice,“ míní Vladimír Špidla. A dodává, že každá společenská přeměna má své vítěze a své poražené. „Je potřeba negativní dopady na poražené zachytit a zmírnit je,“ říká.

Ke zmírnění takových dopadů je nutné umět je včas předvídat. To je samozřejmě v mnoha oblastech těžko proveditelné. Jsou však i oblasti, kde je to možné i v dlouhodobém horizontu. Jeden z panelů konference se věnoval stárnutí populace. Právě demografický vývoj je podle Špidly jedna z oblastí, které umíme předvídat na dvě generace dopředu. Stárnutí populace bude pro naši společnost znamenat v mnoha ohledech velkou proměnu, na kterou je potřeba se včas připravit – ideálně v souladu s principy udržitelného vývoje.

Linda Sokačová, ředitelka organizace Alternativa 50+, ve svém příspěvku zmínila, že naše společnost staví na inovacích, ale málo zdokonaluje věci, které už máme. „Jednou z věcí, která souvisí s udržitelným rozvojem, je například špatná vymahatelnost práva. Na příkladu stárnoucí populace je to konkrétně nedodržování pracovního práva. Základem udržitelného rozvoje by měla být funkčnost a vymahatelnost práva,“ říká Sokačová.

Vladimír Špidla upozornil i na rizika zavádění myšlenek udržitelného rozvoje u nás. Jedním z nich je, že na rozdíl od některých zemí západní Evropy nemá Česká republika zavedenou kulturu dlouhodobých vizí a jejich naplňování i přes počáteční potíže a neúspěchy, které zpravidla nutně přicházejí. Nejsme ani zvyklý vést o důležitých tématech stabilizovanou veřejnou debatu. „Česká republika je neuvěřitelně fragmentovaná a mimořádně neschopná se dohodnout a sledovat jedno téma,“ říká Špidla.

Daně jako šikovný nástroj

Simona Upton mimo jiné zmínil, že ekonomika produkuje věci, které společnost chce a potřebuje, ale i věci, které nechce – typicky znečištění. Nabízí se řešení – zdražit to, co společnost nechce, například přesunutím daní.

Jako příklad uvedl využívání dieselu coby pohonné hmoty. Z hlediska ochrany ovzduší a lidského zdraví je toto palivo nevyhovující. Lidé jej ale běžně používají a stále kupují nová dieselová auta. „To se samozřejmě dá těžko změnit ze dne na den. Je však možné vydat se na cestu, dát lidem srozumitelný signál postupně narůstající daňovou zátěží dieselů,“ uvažuje Upton.

Hra s daněmi je však citlivá věc, protože v některých zemích se daňový systém radikálně mění s každou výměnou vlády. „Investoři však potřebují prostředí, ve kterém mají jistotu a které je předvídatelné,“ říká Upton.

To, jak jsou nastavené daně a dotace, je jeden ze silných signálů. Například podpora do obnovitelných zdrojů energie narůstá a mohlo by se zdát, že signál je tedy jasný. Jak ale upozorňuje Upton, v celkovém pohledu jsou dotace do fosilních paliv mnohem větší.

Investice do nových, čistých technologií jsou podle Uptona v kurzu, ale aby se mohly uplatnit, je potřeba otevřít jim cestu na trh. Jako příklad odvětví, které je proti novým trendům zakonzervované, je podle něho česká energetika, kterou mají rozparcelovanou tradiční hráči a nechtějí mezi sebe pouštět novou konkurenci.

Podle Uptona je při aplikaci myšlenek udržitelného rozvoje důležité domýšlet důsledky a vyrovnávat nespravedlnost. Jednou z myšlenek, kterou zvažovala Velká Británie, bylo větší zdanění topné nafty. Na bohaté domácnosti, které na vytápění vydávají okolo 3 procent svých hrubých příjmů, by zdanění nijak těžce nedolehlo. Pro velmi chudé domácnosti, které na vytápění vydávají 8 % svých hrubých příjmů, by to ale byl zásadní problém a je potřeba domyslet, jak najít rovnováhu.

"Každá země potřebuje růst, každá země potřebuje nová pracovní místa. Je jen potřeba dobře rozmyslet, jaký růst to má být a domyslet všechny důsledky," říká Upton.

---

---

reklama

---