Brabec: Zdražení skládek má pomoci třídění, ne nahrávat spalovnám

Navýšení poplatku za skládky má vést k lepší recyklaci, říká ministerstvo životního prostředí. Protože předložit vlastní novelu bude trvat řadu měsíců, rozhodl se ministr Richard Brabec (ANO) využít pozměňovací návrh stranického kolegy Ladislava Oklešťka jako nosič pro změnu poplatků za skládkování. „Otevřeli jsme Pandořinu skříňku,“ komentuje Brabec kritiku ze strany skládkařů. Kritické jsou i nevládní organizace, podle nich návrh nahrává spalovnám.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) musí řešit situaci velmi rychle, pokud nezačnou změny v nakládání s odpady fungovat od začátku příštího roku, hrozí České republice sankce ze strany Evropské komise. Právě čas je důvodem, proč se ministerstvo připojilo k poslaneckému přílepku. „Pozměňovací návrh je v souladu s tím, co ministerstvo che, ale sami bychom to dokázali předložit až za několik měsíců,“ vysvětluje ministr Brabec. Podle něj například Evropská komise odmítá podporu českým projektům, protože nemáme jasnou strategii v nakládání s odpady.

Pozměňovací návrh zavádí od roku 2015 pro obce povinnost zajišťovat tříděný sběr papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů. Od roku 2023 pak zakazuje ukládat na skládky recyklovatelné a využitelné odpady a zejména neupravený směsný komunální odpad. Tomu by mělo předcházet postupné navýšení poplatků za skládkovní těchto odpadů, od roku 2015 na 600 Kč a v roce 2020 až na 1000 Kč za tunu směsného odpadu. Právě zvyšování poplatků vyvolalo kritiku ze strany Česká asociace odpadového hospodářství. „Občanům, českému průmyslu a ostatním firmám se do roku 2020 uměle zvednou poplatky za skládkování dokonce o celých 100 %. Takovéto věci se přeci cestou poslaneckých přílepků skutečně nedělají,“ stojí v prohlášení ČAOH.

Jedno pivo za rok

Podle poslance Oklešťka to není žádná horentní suma, přepočítáno na obyvatele to znamená navýšení o zhruba 21 korun na hlavu. „To je jedno pivo na osobu, ale pozitivní dopad na životní prostředí bude enormní,“ dodává Okleštěk. Dnes je cena daná zákonem 500 korun za uložení jedné tuny odpadů na skládky. Konečná cena pro obec je samozřejmě vyšší. Podle poslance Oklešťka se pohybuje od zhruba 600 do 1150 korun. „Mluvíme tu o zdražení v průměru od 750 do 1200 korun,“ počítá Okleštěk.

Hlavním cílem nové odpadové politiky má být snížení obejmu směsného komunálního odpadu, tedy zbytků, jež končí v takzvaných černých popelnicích. Tam by neměly směřovat nejen papíry, plasty a sklo, ale nově i kovy a především biologicky rozložitelný odpad. Aby obce, které jsou podle zákona odpovědné za odpady svých občanů, skutečně začaly třídit, chce ministerstvo zařídit ryze právně. Nařídí to novela zákona o odpadech, která převádí rámcovou směrnici o odpadech.

Právě bio-odpad, tedy všechny zelené zbytky z domácností a kuchyňský odpad, je tím hlavním, co by odpadová novela chtěla vyřešit. Jeho podíl v normální popelnici totiž představuje až polovinu objemu. Stejné množství se pak dostává i na skládky, na které stále míří více než polovina odpadů z domácností.

Bílá, žlutá, modrá, hnědá, šedá

Už podle stávajících pravidel mělo být v roce 2013 uloženo na skládky maximálně 50 % kompostovatelného odpadu oproti produkci za rok 1995. Podle ministerstva ale z předběžných údajů vyplývá, že se to nepodařilo. Pro rok 2020 je cíl ještě přísnější, jen 35 % bio-odpadu.

Řešením budou zřejmě hnědé popelnice nebo kontejnery, jakou jsou dnešní na sběr papíru nebo plastů. Případně rozšíření kompostérů, jak pro domy, tak pro jednotlivé domácnosti. To se už ostatně děje. „Kapacity máme, podobné projekty jsme podporovali posledních osm let,“ potvrzuje Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů MŽP. Podle něj v ČR funguje více než 500 velkokapacitních kompostáren a jedenáct bioplynových stanic, které bio-odpad zpracovávají. Nové programy ale zřejmě aktuálně nevzniknou.

Podobně by měly vzniknout i sběrná místa na kovy, která se vedle sběrných dvorů budou také zřejmě vybírat na stejných místech, jako papír nebo sklo. Barva těchto kontejnerů bude šedá.

Místo skládky spalovna?

Dražší skládkování se nelíbí odpadářům, nevítají ho ale ani ochránci životního prostředí. Důvod je jednoduchý, bojí se, aby se místo na skládky nevydaly popelářská auta do spaloven . „Evropská politika sice říká, že skládkování se má omezit, ovšem zároveň také to, že spalovat by se měly pouze nerecyklovatelné suroviny. Není tedy žádný důvod, aby recyklovatelné suroviny proletěly komínem drahých megaspaloven, které by stály desítky miliard korun, jež stát nemá a Komise nám je na stavbu spaloven neposkytne,“ komentuje návrh Ivo Kropáček z Hnutí DUHA.

S tím, že stát na spalovny vlastní peníze nemá a nedá, souhlasí i ministr Brabec. Podle něj ani Evropská komise české spalovny nepodpoří. Nové provozy by mohly vzniknout jedině jako ryze podnikatelský projekt, což je ale kvůli obrovské vstupní investice velmi nepravděpodobné. Podle minstra ale návrh rozhodně nejde na ruku spalovnám. „Pokud bychom chtěli podpořit spalovny, tak by poplatky museli vylétnout na dva a půl tisíce korun,“ říká Brabec.

Na druhou stranu ministerstvo říká, že prostor pro zvýšení objemu komunálního odpadu, který by se mohl energeticky využívat existuje. „Pokud by se nám podařilo otočit dnešní trend, dosáhneme stavu, kdy budeme 50 % recyklovat a 19 % půjde na skládky. Zbývá zhruba 30 %, se kterými musíme nějak naložit,“ vysvětluje Jaromír Manhart. Podle něj se v Evropské unii energeticky využívá v průměru 24 % komunálního odpadu, v Česku by se tak teoreticky mohlo využívat 25 – 28 %.

Konstrukční materiál skládky

MŽP po konzultacích s poslancem Oklešťkem návrh doplnilo o snížení poplatku za ukládání odpadů na skládku u nebezpečných odpadů a s tím spojenou problematikou tzv. technického zabezpečení skládky.

Poplatek za uložení nebezpečného odpadu se skládá ze dvou složek. Základní složka jde na účet obce (1 700 Kč), na jejímž území skládka leží, riziková složka (4 500) je příjmem SFŽP. To je podle ministerstva suma velmi vysoká i ve srovnání s okolními státy. „Tam je sice nižší, ale ukládání se pořádně hlídá. A u nás se v praxi se za velkou část odpadů neplatí,“ říká Richard Brabec.

Na to upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad. Navzdory tomu, že sazba rizikové složky poplatku se v roce 2009 zvýšila z 3 300 korun na 4 500 korun za tunu, výběr z této složky poplatku klesl mezi roky 2007 až 2011 téměř o polovinu, z 107,8 milionu na 59,2 milionu korun ročně. A v roce 2013 dokonce na zhruba 13 milionů korun.

Důvodem je možnost daná zákonem o odpadech. Ten říká, že „poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky“. Tedy veškerý materiál, který udržuje skládku jako stavbu, aby se například nezačala hroutit nebo neujížděla. Pokud se nebezpečný odpad stane na skládce de facto stavebním materiálem, nikdo za něj nemusí zaplatit. A jako technologický materiál může být označena až čtvrtina objemu dané skládky. Podle NKÚ tak v roce 2011 bylo na kontrolovaných skládkách osvobozeno od poplatků 98,5 % nebezpečného odpadu.

„Chceme, aby se nově počítal nikoli objem, ale váha. A celkový podíl technologického materiálu se snížil na 10 %,“ vysvětluje Manhart. Poslanecký pozměňovací návrh snižuje poplatek u nebezpečných odpadů na 2600 Kč a zpřísňuje podmínky pro jeho hrazení. „Doufáme, že díky nižší částce bude lidé více disciplinovaní a budou skutečně platit za nebezpečný odpad,“ dodává ministr Brabec.

---

reklama

---