Divocí koně se vracejí do Česka. Mohli by nahradit tanky

Česká příroda by se mohla dočkat návratu divokých koní. Alespoň takový plán má ochranářská společnost Česká krajina, která chce zpětným křížením získat koně, kteří budou v maximální míře podobní svým divokým předkům. Ideální místo pro jejich chov by prý byly výcvikové prostory, které v současnosti opouští armáda.

Podle České krajiny je možné zpětným křížením koní, kteří si uchovali největší část genetické výbavy, získat zvířata, která budou odpovídat původním divokým koním svým vzhledem, velikostí, zbarvení, chováním i nenáročností na pastviny. „Divocí koně byli v Evropě v minulých staletích vyhubeni. Jejich geny však přežily v některých primitivních plemenech koní,“ říká Dalibor Dostál, ředitel České krajiny.

Zatím také není úplně jasné, kde bude chov koní probíhat. V první fázi to budou ohrazené plochy, podle Dostála se jedná o jejich umístění. Do budoucna ale projekt počítá s vypouštěním koní do volné přírody. „To ale ještě potrvá, v současnosti to není možné ani kvůli existující legislativě,“ řekl Ekolistu.cz Dostál.

V ideálním případě by se koně měli postupně dostat z uzavřených ohrad do krajiny, kde by mohli pomáhat svým spásáním udržovat vzácné bezlesí. Právě tak jako dříve udržovaly rozmanitost krajiny stáda divokých koní nebo praturů. „Jednáme s armádou, zda by bylo možné koně umístit výcvikových prostorů, které armáda opouští,“ dodal Dostál. Například v Brdech bude po skončení vojenských cvičení problém udržet louky a křoviny, ve kterých žijí druhy ve volné krajině vzácné, například bekasina nebo chřástal polní. Vojáci tu totiž pravidelně, jednou za pět až deset let, vykácí náletové dřeviny na stovkách hektarů. Podle České krajiny je právě návrat divokých koní, ale i dalších velkých kopytníků, nejefektivnější a také nejlevnější cestou, jak cenné ekosystémy bezlesí zachránit a udržovat.

Pony, hucul, ale ne Konik

Projekt naplánovaný na patnáct až dvacet let počítá se dvěma plemeny, která mají k původním divokým koním zřejmě nejblíž. Jedním z nich je Hucul, pocházející původně z Karpat, druhým Exmoor pony, pocházející z britských ostrovů. Toto plemeno se téměř nezměnilo od konce doby ledové.

V prvních letech budou zvířata chována v rozsáhlých ohradách. Pro další chov budou vybíráni jedinci, kteří mají nejvíce divokých znaků. „Koně budou posuzovat odborníci. Důležité je, aby koně nebyli příliš přítulní k lidem,“ vysvětlil Ekolistu.cz Dalibor Dostál. To byl podle něj problém polského pokusu o zpětné vyšlechtění divokého koně ze 30. letech 20. století.

Podle odborníků, se kterými Česká krajina spolupracuje, ale současné vědecké poznatky, včetně metod analýzy DNA, ukazují, že polský „Konik“ není v řadě ohledů původním divokým koním Evropy příliš podobný. „Z nejnovějších vědeckých výzkumů je jasné, že Konici nemají nic společného s původními divokými koňmi,“ říká Henri Kerkdijk z nizozemská nadace Tauros Foundation, která má zkušenosti s chovem Exmoorských pony. Nadace se kromě koní snaží do evropské krajiny vrátit i pratury.

Podle Kerkdijka je Exmoor pony nejbližším příbuzným divokých koní, kterého má Evropa k dispozici. Na českém území jsou pro chov nejvhodnější huculští koně, kteří prý mají také řadu genů původních lesních divokých koní. Nicméně v rámci záchrany byli Huculové v minulých desetiletích kříženi s celou řadou dalších plemen koní.

Česká krajina bude ve spolupráci s vědci také sledovat, jak se obě plemena koní dokáží adaptovat na střední Evropu, její klima i typ pastvin. Česká republika leží zhruba uprostřed mezi oblastmi výskytu obou plemen koní - vzdálenost z Prahy do jádrové oblasti výskytu Huculů je zhruba 1070 km, vzdálenost do jádrové oblasti výskytu Exmorských pony je přibližně 1020 kilometrů. Na adaptaci obou plemen koní a místní prostředí proto bude záležet, se kterým plemenem se bude dále pracovat v rámci projektu návratu divokých koní v České republice. V první fázi se počítá se 16 pony a 14 Huculy.

---

reklama

---