Divocí koně "vydupali" v Milovicích ze země vzácné hořce křížaté

Pobyt divokých koní v bývalém vojenském areálu v Milovicích ve Středních Čechách přináší po pouhém půl roce své první plody. Přesněji řečeno květy. A to květy silně ohroženého hořce křížatého. Právě záchrana tohoto mizejícího druhu je jedním z hlavních cílů projektu návratu divokých koní do Česka.

S pomocí divokých koní se příroda na milovické stepi obnovuje výrazně rychleji, než autoři projektu předpokládali. Výskyt vzácného hořce je v místě úplně první pastvy koní už letos výrazně vyšší než v částech stepi, kde se divocí koně nepasou. „Nečekali jsme, že se pozitivní změna pastvy divokých koní projeví již po několika měsících. První výsledky projektu výrazně předčily naše očekávání,“ říká Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina.

Překvapivé není podle odborníků jenom to, jak rychle dokázali divocí koně pozitivní změnu nastartovat, ale také to, v jaké lokalitě umožnili návrat vzácných hořců křížatých. Nejvíce hořců se objevilo totiž v aklimatizační ohradě, kde koně během zimy trávili první týdny svého pobytu v Česku. Ta se totiž nachází v okrajové nejméně hodnotné části celé lokality.

„Ještě před několika lety se tu nacházely vojenské budovy, později černé skládky a rostly zde jen plevely. Říkali jsme si, že umístěním aklimatizační ohrady, kde bude tlak koní na vegetaci nejsilnější, právě sem, nemáme co zkazit. Je fascinující, že koně dokázali k nepoznání změnit i takové místo – ze zarostlého rumiště je po necelém půlroce zahrádka plná květů,“ konstatuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, který koordinuje vědecký výzkum v lokalitě.

Koně podle jeho slov dokonale spásli hrubé porosty loňské trávy, pcháčů, kopřiv a ostružin, takzvanou stařinu. „Právě spasení stařiny otevřelo prostor pro vzácné hořce, které ve vysokých travinách nemají šanci,“ vysvětluje Miloslav Jirků.

Na rozdíl od domácích zvířat totiž divocí koně spásají pouze traviny, včetně agresivní třtiny křovištní. A naopak nepožírají vzácné hořce, stejně jako většinu ostatních kvetoucích rostlin. Díky tomu v místní stepi znatelně přibývá nejen hořců, ale i dalších kvetoucích bylin a z dříve jednotvárné porosty trávy se mění v květnaté louky.

Bez hořce není motýla

Hořec křížatý patří k nejvzácnějším rostlinám milovické stepi a jeho místní populace je jednou z největších u nás. Kromě květin se na pastvině objevil také zdejší nejvzácnější motýl, modrásek hořcový Rebelův a na mnoha hořcích již nakladl vajíčka. Hořec křížatý je jeho jedinou živnou rostlinou, bez níž se nedokáže rozmnožovat. Kvůli své vazbě na tuto stále vzácnější rostlinu a nezarostlá stanoviště je modrásek hořcový Rebelův v české přírodě vymírající, kriticky ohrožený motýl.

Larvy modráska se nejdříve několik týdnů živí hořcem, poté spadnou na zem, kde čekají, až je najdou mravenci a odnesou je do mraveniště. Housenky totiž mravencům voní jako mravenčí larvy, takže je považují za své vlastní a krmí je. Housenky ale místo díků za péči celý jeden až dva roky na mravencích parazitují, někdy dokonce požírají jejich vajíčka a larvy.

Dospělosti se přesto může dožít jen 10 až 20 procent motýlů. Modrásek, který vyleze z kukly uvnitř mraveniště totiž už neumí mravence ošálit, takže jej hned po vykulení čeká závod o život. Nenajde-li rychle cestu z mraveniště, skončí v kusadlech mravenců.

---

reklama

---