https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ja-moc-je-ekologicke-zemedelstvi-setrne-k-prirode-a-krajine
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak moc je ekologické zemědělství šetrné k přírodě a krajině?

16.9.2016 01:11 | PRAHA (Ekolist.cz)
Ekologické zemědělství v ČR zdomácnělo docela dobře. V roce 2015 to bylo již 4 200 podniků.
Ekologické zemědělství v ČR zdomácnělo docela dobře. V roce 2015 to bylo již 4 200 podniků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Od počátku 90. let 20. století naznalo ekologické zemědělství v Evropě značného rozmachu. Biopotraviny jsou trendy a najdete je v každém lifestylovém časopisu. A přestože je měsíc září měsícem biopotravin, odhlédněme teď od potravin a podívejme se, jak ekologické zemědělství prospívá krajině a přírodě. Jak moc je ekologické.
 

Nejdříve krátká terminologická vsuvka. V českých podmínkách se vžilo označení „ekologické zemědělství“, avšak ne vždy tomu tak bylo. Sama volba vhodného termínu byla výsledkem dlouhého hledání – od „alternativního zemědělství“ z počátku 90. let přes „organické“ z jejich poloviny až po současný název.

Ekologické zemědělství v ČR zdomácnělo docela dobře. Zatímco v roce 1990 hospodařily podle zásad ekologického zemědělství v ČR jen tři farmy, v roce 2015 to bylo již 4 200 podniků, a to na výměře zhruba 500 000 hektarů, což představuje přes 12 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR. Česká republika dnes patří mezi 20 zemí s největší výměrou půdy v ekologickém zemědělství (v rámci EU je devátá) a mezi deset zemí světa s nejvyšším podílem ploch v ekologickém zemědělství.

Biovinaři by se bez měďnatých fungicidů neobešli.
Biovinaři by se bez měďnatých fungicidů neobešli.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Bez chemie?

V první řadě je nutné upřesnit nepřesnou představu, že ekologické zemědělství se hospodaří bez chemie. Je sice pravda, že ekozemědělci v porovnání s konvenčním zemědělstvím používají výrazně méně chemických hnojiv a postřiků, přičemž je zakázána aplikace rychle rozpustných umělých hnojiv a rutinní aplikace naprosté většiny biocidů. Jsou nicméně povoleny některé přípravky za přesně stanovených podmínek.

Sem patří v první řadě sirnaté a měďnaté fungicidy. Za kontroverzní bývá považován relativně vysoký horní limit povoleného množství mědi na ekozemědělském statku. Ekozemědelec může podle platných směrnic aplikovat až 6 kg mědi na hektar ročně. Měď je ve stopové koncentraci pro živé organismy nesmírně důležitá, ale nepřiměřeně vysoký příjem mědi může vést ke vzniku závažných zdravotních problémů, jako je poškození jater a ledvin, nebo vznik anemie. Krom toho se měď v prostředí nerozkládá a tak vzniká riziko její akumalace v povrchových vrstvách půdy. Rizikem je i průsak mědi do podzemních vod.

Z těchto důvodů Evropská komise (EK) chtěla snížit povolené množství měďnatých přípravků v ekologickém zemědělství. EK však narazila na ostrý odpor organizace International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM). Podle ní pokud dojde k plošnému omezení měďnatých fungicidů, bude zásadně ohrožen rozvoj ekologického vinařství v Evropě. Tedy i v případě ekozemědělství může nastat situace, kdy hospodářské zájmy nejsou v souladu se zájmy přírody a je nutné hledat kompromisy.

Nedodržování osevních postupů v klasickém zemědělství vede v kombinaci s přívalovými dešti k silné erozi půdy. Na snímku pole u obce Němčovice.
Nedodržování osevních postupů v klasickém zemědělství vede v kombinaci s přívalovými dešti k silné erozi půdy. Na snímku pole u obce Němčovice.
Foto | Karel Ferschmann / Němčovice

Půda a voda

Omezené používaní syntetických hnojiv a postřiků v kombinaci s šetrnými pěstitelskými technologiemi, kontrolovaným dodržováním osevních postupů a jinými regulemi ekologického zemědělství mají velmi pozitivní vliv na prevenci půdní eroze. Svůj podíl na tom má i výsev vyššího procenta meziplodin a podsevů prodlužujících pokryvnost půdy v průběhu roku a menšího zastoupení širokořádkových kultur (např. kukuřice). Intenzivnější organické hnojení má taky pozitivní vlivy na půdu. Krom toho ekologické zemědělství zvyšuje biologickou aktivitu půdy, biomasu mikroorganismů v půdě, počet žížal a v neposlední řadě přispívá k lepší cirkulaci živin v půdě.

Jak již bylo psáno výše, ekologické zemědělství zakazuje používání pesticidů a lehce rozpustných minerálních hnojiv. Do podzemní i povrchové vody se tak dostává méně reziduí těchto látek. Konvenční zemědělství představuje nejdůležitější zdroj znečištění potoků, řek i podzemní vody dusíkem. Srovnávací studie ukázaly, že v ekologickém hospodaření jsou tzv. úniky dusíku podstatně nižší: na každý hektar až o 50 %. Tomu odpovídají výsledky dánské studie, podle které by se po přechodu celého státu na šetrné zemědělství toto znečištění snížilo asi na polovinu.

Koroptev polní. Méně intenzivní přístup ekozemědělství jí svědčí.
Koroptev polní. Méně intenzivní přístup ekozemědělství jí svědčí.

Ptáci, dravý hmyz a pavouci

Výsledkem dlouhodobého provozování ekologického zemědělství je i zvýšení biodiverzity. Rozsáhlá analýza 66 věděckých studií ukazuje, že na ekologicky obhospodařovaných plochách se vyskytuje průměrně o 30 % více druhů a o 50 % více jedinců.

Zvláště ptáci, dravý hmyz, pavouci, půdní organismy a polní flóra profitují z ekologického obhospodařování. Skřivan polní, typický druh otevřené kulturní krajiny, jehož výskyt byl silně omezen intenzifikací zemědělství, stejně jako dnes již vzácné čejky, koroptve a bramborníčci dosahují při ekologickém obhospodařování vyšší populační hustoty. Dále bylo zjištěno, že hmyzí škůdci jsou rozmanitější na ekologických farmách, nevyskytovala se zde ale vyšší hustota plevelů. Rozdíly v biodiverzitě lze vidět i na loukách. Bohatší jsou rovněž sousední pozemky, například meze, na kterých se vyskytuje více druhů kvetoucích rostlin a hmyzu.

Co tam je? Biocizrna z Číny. Biopotraviny se běžně přepravují přes celou planetu.
Co tam je? Biocizrna z Číny. Biopotraviny se běžně přepravují přes celou planetu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Danny Cornelissen / www.portpictures.nl

Bio přes celou planetu

Hodně kontroverzním tématem u biopotravin je doprava. Zájem o produkty ekozemědělství v mnohých evropských zemích konstantně roste do té míry, že nabídka převyšuje nabídku. V důsledku toho se rozvíjí mezinárodní obchod s biopotravinami. V současné době je v České republice asi 500 výrobců biopotravin, avšak většina biopotravin se dováží z Německa, Rakouska, Itálie, Holandska a Belgie, ale také z Číny, Japonska nebo Turecka.

Dálkový transport není možné považovat ze přírodě prospěšnou aktivitu, na místě je tedy otázka či tenhle způsob distribuce biopotravin není kontraproduktivní z hlediska environmentálních benefitů ekozemědělství. Na tuto kontroverzi upozorňují i zástupci Soil Association (jedna z prvních evropských organizací sdružujících ekozemědělce). Ta měla ve stanovách už před desítkami let zakotveno, že ekoprodukty je třeba především zpracovávat v místě jejich vzniku. Ideální z pohledu ochrany životního prostředí je pak kombinace regionálního a ekologického přístupu – tedy výroba lokálních biopotravin. Vhodnou alternativou je i systém KPZ: komunitou podporované zemědělství. Biopotraviny z Číny jsou z tohoto pohledu nonsence.

Menší výnosy, více energie

Kritici ekozemědělství poukazují na problematičnost zavedení režimu ekozemědělství ve velkém, národním či dokonce globálním měřítku. Výnosy ekologického zemědělství se pohybují například u obilnin a brambor na úrovni 50 – 70 % výnosů konvenčních sedláků (jak uvádí Ročenka ekologického zemědělství 2013). Z toho podle kritiků ekologického zemědělství vyplývá, že na obdělávání půdy je potřeba o cca 1/3 energie více, než na konvenční produkci.

Jaké jsou protiargumenty zastánců ekozemědělství? V tzv. rozvinutých zemích se podle nich sníží nadprodukce, zmenší se negativní tlak na prostředí a zdraví populace, ušetří se konečné přírodní zdroje, zlepší se stav a údržba kulturní zemědělské krajiny a sníží se i závislost na fosilních palivech. V tzv. rozvojových zemích se pomocí ekologického zemědělství může naopak produkce zvýšit – sníží se náklady na nákup umělých hnojiv, pesticidů, GMO-osiv či techniky.

Velkou součástí ekozemědělských ploch byly louky, na kterých se pěstovalo "ekoseno".
Velkou součástí ekozemědělských ploch byly louky, na kterých se pěstovalo "ekoseno".
Foto | OliBac / Flickr

Dotace a jiné deformace

Současný vývoj zájmu o produkty ekologického zemědělství v rozvinutých zemích ovšem znamená, že toto zemědělství může podlehnout dalším stimulům intenzifikace – dotacím a možnosti exportu nadprodukce. „Je-li zájem o provozování ekologického zemědělství veden hlavně snahou získat dotace, pak to znamená výrazné ohrožení jeho perspektivy v případě redukce finanční podpory,“ píše ve své knize Hospodaření v krajině Zbyněk Ulčák.

Problém dotací v ekozemědělství je i zvýšená podpora pěstování specifických druhů tzv. tržních plodin, kterými jsou především řepka, slunečnice, kukuřice či rajčata. Dotace měly vliv i na jiný nešvar českého ekozemědělství. Domácí ekofarmy zaujímají skoro desetinu veškeré zemědělské půdy, ale podíl biopotravin na celkové spotřebě jídla je jen 0,75 procenta. Důvod českého paradoxu spočíval v chybně nastavených dotacích. Farmářům se vyplatilo produkovat na loukách jen "ekoseno". Tahle praxe se už mění, přibývá ekologických vinic, biomlékáren i biojatek.

Chov hospodářských zvířat a welfare

Zvířata, chovaná pro maso a mléko, nyní tvoří přibližně 20 % veškerého objemu pozemské fauny. Přítomnost hospodářských zvířat na rozsáhlých plochách země a jejich požadavky na krmení přispívají ke ztrátě biodiverzity. Podle údajů FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) jsou ohrožena i samotná hospodářská zvířata, přibližně jedné čtvrtině všech 8000 plemen hrozí vyhynutí.

Ekologické chovy kladou důraz na kvalitní životní podmínky zvířat – materiální i nemateriální. Jednou ze zásad je etické zacházení. V této souvislosti je potřebné zmínit pojem welfare zvířat neboli životní pohodu. Obsah pojmu welfare definuje koncepce tzv. pěti svobod: svoboda od hladu a žízně, svoboda od nepohodlí, svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, svoboda od strachu a stresu, a svoboda projevit přirozené chování.

Uveďme si alespoň dva příklady, které dokládají, že welfare zvířat v podmínkách ekologického chovu je výrazně lepší než v konvenčních velkochovech. Například kuřata (brojleři) v ekologickém chovu rostou přirozenou rychlostí, minimální stáří před porážkou je 81 dní. V konvenčním chovu je to jen 42 dní. Ekobrojleři mají k dispozici kaliště, podestýlku a na 1 m2 připadá 10 kuřat a každé zvíře musí mít venkovní výběh 4 m2. Prasata na ekofarmách žijí ve vepřínech nebo venku. Na prase ve výkrmu o hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 1,3 m2 a venkovní výběh 1 m2. Výběh musí umožňovat rytí v zemi a odpočinek. Welfare prasat v konvenčním chovu je oproti ekologickému chovu doslova tristní. Jsou ustájena nahusto – na roštové podlaze, v železobetonových kotcích bez možnosti pohybu na čerstvém vzduchu. Na prase ve výkrmu o živé hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 0,65 m2. Nemají možnost rýt v zemi a bahnit se.

Sója pro krmiva pro hospodářská zvířata se dováží z jižní Ameriky.
Sója pro krmiva pro hospodářská zvířata se dováží z jižní Ameriky.

Dalším problémem konvenčního chovu jsou krmiva. Například sója pro česká prasata se pěstuje na jihoamerických plantážích, které postupně vytlačují původní pralesy a savany. Významné rozdíly se týkají i způsobu léčby v ekologických a konvenčních chovech. V ekozemědělství se upřednostňují přírodní přípravky rostlinného původu a homeopatika. Pouze v krajních případech se po doporučení veterináře přistupuje na alopatická veterinární léčiva nebo antibiotika. V Česku se antibiotiky v konvenčních chovech hospodářských zvířat zrovna nešetří. V roce 2010 se jich spotřebovalo více než sedmdesát tun. „Než aby zemědělci investovali do zlepšení zdraví a pohody zvířat, investují do léčiv. V podmínkách, ve kterých je chovají, ani nemají jinou možnost, jak je udržet ,naživu‘, než nadopovat léčivy,“ říká Jiří Holý z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

Bylo by však iluzí domnívat se, že welfare zvířat v ekologickém chovu je zcela ideální. Jako příklad můžeme uvést odstavení telat od krávy hned po narození, přičemž telata do věku 7 dnů můžou dokonce být v individuálním boxu. To je stresující jak pro tele, tak i pro jeho matku. Podobné je to i s porážkou zvířat. V ekologickém hospodaření platí stejná pravidla usmrcování jako v průmyslovém. Nějaké rozdíly oproti konvenčním jatkám tady přece jenom jsou. Podle směrnic českého svazu ekozemědělců PRO-BIO je třeba dopravovat zvířata na co nejkratší vzdálenosti (preference regionálních jatek) a před porážkou dopřát zvířatům dovezeným na jatka 1-2 hodiny klidu. Některé ekofarmy porážejí zvířata přímo na svém statku, což je určitě to nejlepší řešení.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

reklama

 
Martin Pavelka

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist