Ivan Brezina: Trampská mafie na Kokořínsku – opravník 15 omylů, nepravd a demagogií původce selhání ochrany přírody

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Hned na úvod zdůrazněme (a dvakrát červeně podtrhněme!), že o tramping vůbec nejde. Kokořínská kauza, kterou jako investigativní novinář už skoro šest let mapuju, se týká rozsáhlého selhání státní správy založeného na zákulisním propojení úřadů s přestupci zákona. Je úplně jedno, jestli si říkají trampové, vandráci, tuláci, roveři nebo jinak. Jedinou skutečně podstatou věci je, že tito vandalové ničící přírodu prorostli se státními institucemi. Vznikla tak doslova mafiánská struktura popírající platnou legislativu a rozleptávající instituce demokratického státu.

Připadá vám to přitažené za vlasy? Máte pocit, že si vymýšlím? Čtěte dál.

Kmotři ze Sovího hradu

Rozhovor proběhl v sobotu 30. listopadu 2024 dopoledne na jednom ze 118 ilegálních tábořišť, která za Pořízkova ředitelování v CHKO vyrostla. To místo se jmenuje Soví hrad a najdete ho na GPS 50.4498861, 14.6045356 v přírodní rezervaci Kokořínský důl. Strážce přírody Chalupa se tam s vandaly přátelsky domlouval, jak to udělat, aby na ně zákon o ochraně přírody nedosáhl a mohli dál nerušeně páchat přestupky. Tedy pálit ohně pod pískovcovými předpisy, stavět další a další kempy a svou protiprávní a sobeckou rekreací ohrožovat chráněné druhy živočichů a rostlin.

Ilegální srub Soví hrad v přírodní rezervaci Kokořínský důl, který se město Mšeno pokusilo zlegalizovat nejdřív jako „veřejný turistický přístřešek“, později jako „zázemí pro lesní práce“ (stav z léta 2022).

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Z rozhovoru je zřejmé, že se všichni více než dobře znají. Chalupa se přitom přátelsky zmiňuje i o Pořízkovi, který ho instaloval do funkce. Vypráví, jak ředitel CHKO žádal trampy, aby některá ilegální tábořiště na přechodnou dobu „schovali“, protože by jinak by prý jejich existence mohla ohrozit jeho znovujmenování do funkce. Na společném semináři správy CHKO a trampů pořádaném loni 14. listopadu měl Pořízek trampy vyzvat, aby po konkurzu na ředitele CHKO „obnovili, co můžou“.

Divíte se, že se Pořízek později v článku pro Ekolist pokoušel Chalupovy šokující výroky bagatelizovat jako „jen kamarádské, trochu hloupé řeči“? Ve skutečnosti jde o klíčový důkaz kmotrovského propletence vandalů a těch, kdo je mají hlídat.

Zveřejnění nahrávky ze Sovího hradu na konci prosince způsobilo pád obou mužů. Podvodný strážce přírody Chalupa ve funkci skončil okamžitě, po pár dnech ho následoval i Pořízek. Byl vyřazen z právě probíhajícího konkurzu na ředitele CHKO a postaven mimo službu. Kokořínský malér byl totiž už jednoduše příliš velký. Ohrožoval ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) Františka Pelce a ministra životního prostředí Petra Hladíka.

Policie: novinář má pravdu

V této souvislosti je nutno zmínit, že ve funkci ředitele AOPK výrazně „přesluhuje" i František Pelc. Ve svém křesle sedí od roku 2010, tedy dlouhých 15 let. Jak kvalitně pracuje? Na jaře 2023 AOPK stanovila závazný harmonogram likvidace ilegálních srubů a tábořišť na Kokořínsku garantovaný ministrem Hladíkem. Harmonogram není dodržován, bourání nabralo fatální zpoždění. Místo předloni plánovaných 63 lokalit jich do konce roku 2024 bylo vyčištěno jen 13 – tedy méně než čtvrtina. Pelc tedy není schopen dodržet ani jednoduché zadání, které dostal od ministra. Chceme jako občané tak lajdácké úředníky?

Ilegální tábořiště Tribuna (GPS 50.4932778, 14.5393794) slibuje AOPK odstranit od podzimu 2023. Dodnes se tak nestalo, údajně pro nedostatek financí

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

I Pořízek měl skončit už dávno. Jako ekologický novinář jsem za víc než pět let nasbíral ucelený řetězec důkazů, že dnes už bývalý ředitel CHKO ve své funkci naprosto selhal. Několikrát jsem napsal, že byl líný a neschopný. Po zveřejnění Chalupovy nahrávky si ale myslím, že jsem se mýlil. Vše totiž nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti byl Pořízek naopak velmi aktivní a všehoschopný. Jeho mnohaleté nezasahování proti ilegálním táborníkům nejspíš nebyla náhoda.

Naznačuje to třeba postup orgánů činných v trestním řízení. Na základě Pořízkových udání si mne opakovaně předvolávali k výslechu policisté z Mělníka, dozorovaní tamním státním zastupitelstvím. Ředitel CHKO jim nejdřív tvrdil, že prý mu vyhrožuju smrtí. Později žaloval, že prý jsem ho svými články pomluvil a urazil. On přece líný a neschopný není, žádných chyb se nedopustil.

Pořízek se mne tedy snažil umlčet a zastrašit opakovanými trestními oznámeními. Chalupa v nahrávce ze Sovího hradu tvrdí, že prý si na mne najal i „advokáty za 6000 korun na hodinu“. Policie ale vše podrobně prověřila a poté odložila se závěrem, že jsem se žádné pomluvy nedopustil. Jinými slovy tedy potvrdila, že mám v kritice bývalého ředitele CHKO pravdu.

Protiprávní táboření za brigády

V roce 2003 geolog Václav Cílek poprvé upozornil na poškozování skalních převisů na Kokořínsku ilegálním tábořením a budováním trampských kempů. V říjnu 2006 to podrobněji zmapovali a zdokumentovali archeologové z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě a upozornili na to orgány památkové péče a ochrany přírody. Minimálně od jara 2008 Ladislav Pořízek věděl, že v jím řízené CHKO Kokořínsko – Máchův kraj existuje stovka (!) ilegálních tábořišť a na černo postavených srubů. Opakovaně ho na to totiž už tehdy písemně upozorňovala Archeologická komise Libereckého kraje, podle které tím dochází k ničení archeologických památek. Česká inspekce životního prostředí varovala, že je i poškozována chráněná příroda, což vyžaduje bezodkladné řešení.

Duben 2008

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | www.trampskekempy.cz

Úřady tedy Pořízka už před 17 lety opakovaně vyzývaly k likvidaci tábořišť (a na toto téma proběhla i řada schůzek a jednání), ale jím vedená správa CHKO nedělala nic. Nadřízená AOPK mu proto v březnu 2008 vytýkala nečinnost. Už tehdy se o problému ničení archeologických nalezišť psalo na webu Aktuálně. Vandalové se začali obávat, že s ilegálním tábořením v CHKO je konec. V roce 2008 proto založili občanskou iniciativu Roverští patrioti. Tato střešní organizace přestupců zákona si následně s ochranáři vyjednala "status quo" – nerušené protiprávní táboření výměnou za občasné brigády. Trampové dohodu opakovaně zmiňují v příspěvcích na Facebooku. Pořízek v pořadu České televize Nedej se přiznal, že brigády s přestupci zákona skutečně probíhají. Trampové se dokonce chlubili, že jim za to správa CHKO vyplácí peníze. Státní ochrana přírody tedy vandaly nejen nehlídá a nepokutuje, ale dotuje je ze státního rozpočtu! Tohle je naprosté selhání zákonnosti a demokracie.

Zdůrazněme, že členem užšího vedení Roverských patriotů byl v roce 2008 i pozdější strážce přírody Josef Chalupa, mezi trampy známý pod přezdívkou Mnich. Ano, ten stejný Chalupa, který byl loni na podzim nahrávkou ze Sovího hradu usvědčen z komplotu s vandaly. Na nahrávce sám říká, že se s nimi zná spoustu let a trampoval s nimi. Je to stejný Chalupa, kterého do funkce instaloval Ladislav Pořízek, prý aby „tramping kultivoval“. Prostě ruka ruku myje.

Člen Roverských patriotů zmiňuje existenci zákulisní dohody trampů se správou CHKO

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Facebook

V červenci 2020 jsem se správy CHKO písemně zeptal, kolik bylo od Pořízkova nástupu do funkce (1997) na šesti nejznámějších ilegálních tábořištích uloženo pokut. Odepsali mi, že nula. Navíc se ukázalo, že Pořízek ze své vůle nenechal zlikvidovat ani jediný kemp. Přesto, že dle sdělení AOPK byl v letech 1997 – 2020 formálně strážcem přírody i on sám. Držel tu funkci, ale fakticky ji nevykonával. Byl to snad záměr s cílem stráž přírody na Kokořínsku zablokovat? Po všem, co víme, je tato otázka zcela na místě.

Získané informace z CHKO Kokořínsko jsem porovnal se situací v CHKO Český ráj. Ukázalo se, že tam se pokuty za ilegální táboření a rozdělávání ohňů běžně udělují a každý rok se na nich vyberou desetitisíce korun. V Českém ráji tedy ochrana přírody funguje jak má a přestupci jsou postihováni. „Proč to nejde i na Kokořínsku?“, ptal jsem se sám sebe v duchu. „Tady něco smrdí…“

Informace o nule uložených pokut, nule zlikvidovaných kempů a nefunkční stráži přírody na Kokořínsku byla definitivním důkazem, že nepsaná dohoda s vandaly je správou CHKO i fakticky dodržována. „To přece není možné,“ říkal jsem si nevěřícně v duchu. „Ochranáři tedy trampům za pár brigád udělili generální pardon k ničení přírody?! To je nejen selhání státní ochrany přírody, ale i krach právního státu! Ti lidé nám normálně ukradli veřejný prostor a vykolíkovali si tam soukromou arénu, kde neplatí zákony. Vždyť je to jako na Sicílii!“

Zneužití vědci

Na správě CHKO, na vedení AOPK i mezi trampy vypukla panika. Ukázalo se totiž, že jsme narazili na nejvíce střežené a nejtemnější tajemství Kokořínska – důkazy komplotu vandalů s úředníky a privatizace chráněné přírody pro rekreaci vrstvy vyvolených.

Pod Ladislavem Pořízkem se začala houpat ředitelská židle. Mělo ho zachránit Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu, zveřejněné na Ekolistu loni v únoru. Výsledkem byla ale jen blamáž, trapnost a ostuda. Ukázalo se totiž, že tři hlavní organizátoři stanoviska (Michaela Nohejlová Zemková, Jiří Adamovič a Jan Pohunek) na Kokořínsko sami jezdí trampovat.

Zemková se k tomu bezelstně přiznala novinářům z webu Aktuálně. Adamovič (aka „Žralok“) je členem užšího vedení Roverských patriotů. Dokazuje to jejich interní adresář z roku 2008. Pohunek (aka „Přebral“) je zdokumentován na fotografiích z akcí Roverských patriotů. Stejně jako Nohejlová Zemková jsou tedy oba v zásadním střetu zájmů, když se ve snaze obhájit své vlastní porušování zákona zaštiťují vědou. Je to podobné, jako kdyby studii o blahodárnosti kouření sepsala firma vyrábějící cigarety. Respektive její spřátelení vědci, sami silní kuřáci.

Organizátorka „vyjádření vědců“ Michaela Nohejlová Zemková přiznává, že na Kokořínsko sama jezdí trampovat.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | web Aktuálně 18. 7. 2024

Ústavy Akademie věd ČR, na které se organizátoři stanoviska na obranu trampingu odvolávali, se od nich navíc postupně distancovaly. Jejich ředitelé mi napsali, že tito lidé sice jsou jejich zaměstnanci, ale ve „Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu“ tak vystupují neoprávněně. Text prý totiž zorganizovali jako soukromé osoby.

A konečně loni v červenci na veřejnost unikla e–mailová korespondence organizátorů „Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu“ (jak už víme, samotných trampů) s vedením AOPK. Vyplývalo z ní, že úřad s vandaly podrobně „ladil notičky“, jak vyjádření formulovat, aby to vypadalo, že na Kokořínsku je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Michaela Nohejlová Zemková v e–mailech dokonce bezelstně přiznávala, že coby hlavní autorka dokumentu je ve spojení s ředitelem CHKO Kokořínsko Ladislavem Pořízkem, od kterého dokonce dostává podklady.

„Na první pohled to odporuje logice,“ komentovala skandál redakce iDnes. „Jediné vysvětlení může být, že tím ochranáři chtějí omluvit vlastní, v minulosti poněkud laxní postup při likvidaci tábořišť.“ Únikem e–mailů jinými slovy vybuchla atomovka, která zničila reputaci všech třech zúčastněných konspirátorů: Nohejlové Zemková, Adamoviče i Pohunka. O žádné "vyjádření vědců" zkrátka nešlo. Byl to pokus několika trampů ukrást dobré jméno české vědy k obhájení sobecké rekreace ničící chráněnou přírodu. Většina řadových signatářů stanoviska přitom o tomto střetu zájmů organizátorů nevěděla. Desítky vědců byly prostě a jednoduše zmanipulovány a zneužity k podpoře protiprávní činnosti.

Se znalostí tohoto kontextu teď tvrzení po tvrzení rozeberme Pořízkův lednový text pro Ekolist.

Tvrzení 1: „Hrstka bojovníků proti trampingu slaví úspěch.“

Realita: V CHKO Kokořínsko žádný „boj proti "trampingu" neprobíhá. Probíhá snaha znovunastavit fungování ochrany přírody a zákonnosti, která v Pořízkově éře zkolabovala. Dlouhodobým selháním státní správy došlo k ohrožení základních principů právního státu a rovného nediskriminačních přístupu k občanům (co bylo jedněm tolerováno, druzí nesměli). Výsledkem 17 let trvajícího nekonání správy CHKO Kokořínsko byl loni v prosinci Pořízkův pád, což je zcela v pořádku. Žádné stromy nerostou do nebe a každá nepravost jednou praskne.

Je dnešní návrat zákonnosti do CHKO „bojem proti trampingu“? Na to si může každý odpovědět sám.

Tvrzení 2: „Tramping je náš národní fenomén. Byl od svého vzniku trochu mimo zákon, státem byl někdy kvůli své filozofii osobní svobody potlačován, ale vždy si zachoval vysoké morální hodnoty. Přežil řádění komunistů a právě na Kokořínsku se v té době pevně zakotvil v podobě, která je dnes cílem likvidace.“

Realita: Do historie trampingu se nepouštějme, ale jeho současná podoba v CHKO Kokořínsko představuje doslova zaplevelení krajiny nelegálními tábořišti a ohništi. Jen v jádrové oblasti tzv. Roverských skal jich je několik desítek a často jsou od sebe vzdálena jen stovky metrů. Většina z nich je umístěna pod skalními převisy, často v přírodních rezervacích. Reálně tím dochází k poškozování přírody, což správa CHKO sama uvedla v letácích, které na tábořištích umístila v září 2021. V červenci 2022 to navíc sám Pořízek napsal majitelům pozemků.

Ilegální srub Pařezák (GPS 50.5063489N, 14.5016072E). Ředitel CHKO Ladislav Pořízek potvrdil, že sice poškozuje chráněnou přírodu, ale odstranit ho prý nelze.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

„Vysoké morální hodnoty“ trampingu na Kokořínsku reprezentují šrouby barbarsky zavrtané do skal, sruby utěsněné montážní pěnou, asfalt v přírodní rezervaci, kadibudky s plastovými sedátky, postele s matracemi z IKEA a komíny srubů vyvedené do skalních rozsedlin pokrytých dehtem. Nejděsivější příklady této urbanizace CHKO a její proměny v rekreační zónu jsem na Ekolistu před rokem shrnul v článku Overtrampismus: kritický pohled na masové zútulňování chráněné přírody.

Tato zvěrstva jsou často barbarsky umístěna přímo v lokalitách kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin (sokol stěhovavý, vláskatec tajemný). „My trampové chráníme přírodu,“ říkají často frázovitě pachatelé. Neznalost jim nelze vyčítat, jsou to laici bez základního povědomí o ekologické problematice. Nevědí, čemu, jak a proč budováním ilegálních tábořišť škodí. Bývalý ředitel CHKO to vědět měl.

Jak reálně vypadá Pořízkův „národní fenomén“ v CHKO Kokořínsko podrobně dokumentuje například toto video. Parta dojede autem k hospodě Na Skalce, kde se řádně zapivní točeným mokem. O víkendu trampové absolvují vycházku mezi ilegálními tábořišti Staré sedlo, ARTG a R7D, které od sebe dělí 2,3 kilometru. Zapálí celkem čtyři ohně, grilují buřty, mohutně popíjejí rum a pivo a usínají na plachtách ze zářivě žlutého plastu. V neděli se vrátí k hospodě, kde snědí maso s hranolky a autem odjedou domů. Tohle jsou „vysoké morální hodnoty“, které kromě bývalého šéfa CHKO obhajuje i 27 českých vědců?

A tramping že „přežil řádění komunistů“, což mu má dodávat jakousi autoritu? Za „komunismus“ lze naopak označit chování trampů na Kokořínsku. Bez ptaní zaberou cizí pozemek, ukradnou cizí dřevo a v rozporu se zákonem z něj postaví kemp či chatu. Když má být ilegální tábořiště vlastníkem pozemku či úřady zlikvidováno, křičí, že je to „jejich kemp“. Přesně tuhle neúctu k pravidlům a soukromému majetku si pamatujeme z předlistopadových dob. Jedna z čtenářek mého ekologu Černé skály v CHKO nechceme loni v květnu kokořínské trampy nazvala „bandou agresivních socek, pokračujících v nejlepších tradicích komunistické znárodňovací lůzy.“

Tvrzení 3: „Tramping má smůlu, že není organizován, protože jinak by podobně jako organizátoři letních dětských táborů někdo požádal správu CHKO o výjimku a tu by možná dostal. Kdyby ji totiž nedostali trampové, nemohly by ji dostat ani letní tábory, protože přístup k žadatelům musí být rovný. Takže konec pobytu dětí a všech v přírodě?“

Realita: Dětské tábory nejsou pořádány v lokalitách s nejvyšším stupněm ochrany přírody ani v koncentraci byť jen vzdáleně připomínající zamoření CHKO nelegálními kempy. Provozování táborů navíc podléhá přísné kontrole řady úřadů, včetně ochrany přírody. Na rozdíl od trampingu, jehož přívrženci často tvrdí, že je legislativa nezajímá a její porušování je pro ně přímo životním stylem. „Máme své trampské zákony,“ psal v souvislosti s Kokořínskem tramp Pavel Hartmann v komentářích na Facebooku.

Trampka Michaela Nohejlová Zemková dodávala, že zákon 114/1992 o ochraně přírody a krajiny je podle jejího názoru „špatnej“, takže ona ho prý dodržovat nebude a komu se to nelíbí, je „fašista“. Znovu připomeňme, že jde o hlavní organizátorku petice, kterou byly k podpoře porušování platné legislativy zneužity dvě desítky českých vědců.

Tramping je z podstaty věci neorganizovaný, přesně jak Pořízek uvádí. Jenže to je právě ten problém. O případné výjimky ze zákona není s kým jednat, za dodržování pravidel není nikdo odpovědný. Co si jedna parta s ochranáři domluví, to druhá obratem poruší. Právě proto jsou v oblasti zakládána stále nová ilegální tábořiště, bez ohledu na dohodu Roverských patriotů se správou CHKO z roku 2008, že nic nového se už budovat nebude.

Příkladem může být luxusně vybavený kemp Mamuťák (GPS 50.57082N, 14.46058E) vybudovaný trampem Rostislavem „Wolfem“ Procházkou v červnu 2009 přímo v 1. nejpřísnější zóně CHKO, a navíc i v přírodní rezervaci Kostelecké bory, která je od roku 2005 součástí evropsky významné lokality (EVL) Roverské skály. Tedy v oblasti, která byla už od června 2003 ponechána samovolnému přírodnímu vývoji bez lidských vlivů s cílem zajištění ochrany borových porostů reliktního charakteru s typickými společenstvy rostlin a živočichů.

Tato oblast zahrnuje to nejcennější, co na Kokořínsku máme. Zdejší lesy byly českým státem vykoupeny od soukromých vlastníků právě proto, aby se zdejší příroda mohla maximálně chránit. A pak si přijde nějaký naprosto bezohledný člověk a v rezervaci drze pokácí desítky stromů jen proto, aby mohl postavit ohniště s kýčovitě „indiánskými“ lavičkami pro svou sobeckou rekreaci.

Dokumentace budování ilegálního kempu Mamuťák v červnu 2009.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | www.trampskekempy.cz

Tramp Wolf je přitom šerifem Roverských patriotů. Vandalové jinými slovy nedodržují ani své vlastní sliby a dokazují, že pro ně žádné dohody se správou CHKO ani pravidla ochrany přírody neplatí. Nedá se jim tedy věřit ani slovo.

Tvrzení 4: „Dalším rysem protitrampského tažení je snaha vše řešit prostřednictvím státu, správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Táboření i rozdělávání ohně v lese je zakázáno i zákonem o lesích, ale zde povolení vydává vlastník, ne státní správa. To je pro odpůrce trampingu problém, protože vlastníci se s nimi nechtějí bavit. Někteří je dokonce poslali ‚k šípku‘ – citace z vyjádření jednoho významného vlastníka: „Vítáme úvahy AOPK o možnosti legalizovat některá trampská tábořiště a najít řešení, které nebude radikálně represivní.“

Realita: Vlastník lesa v CHKO nemůže nikomu povolit táboření a rozdělávání ohně. Kromě lesního zákona 289/1995 totiž v chráněných územích platí i jemu nadřazený („lex specialis“) zákon 114/1992 na ochranu přírody a krajiny, kde už majitel lesního pozemku tuto pravomoc nemá. Pořízkem zmiňovanými vlastníky jsou zřejmě myšleny Vojenské lesy nebo Lesy ČR, které z logických důvodů (spřízněnost s dnes už bývalou Pořízkovou správou CHKO) podporovaly jeho postoje. Většina jiných vlastníků lesů na svých pozemcích ilegální tábořiště naopak odmítá, i proto, že se právem obává vzniku požáru. V minulosti totiž požáry na Kokořínsku vypukly třeba na trampských srubech Kačabača, Wamblitanka nebo Kajmano (před jeho přestavbou). Jen šťastnou náhodou se oheň nerozšířil i na okolní lesy.

Odpor většiny vlastníků lesů k ilegálním tábořištím a černým rekreačním stavbám na jejich pozemcích mám potvrzen osobními rozhovory. Vlastníci lesů si stěžují, že v Pořízkově éře správa CHKO odmítala postihovat táborníky, kteří ohrožovali jejich majetek. Cítili se ale být pod tlakem vandalů a ochranářů, které označovali za propojenou skupinu. I sami vlastníci lesů proto používali výraz „trampská mafie“.

Tvrzení 5: „Tramping na Kokořínsku žil a žije právě díky toleranci místních lesníků.“

Realita: Údajná „tolerance“ byla často vynucena militantním až kriminálním jednáním některých radikálních stavitelů a uživatelů tábořišť a srubů. Vlastníci lesů mi vyprávěli, jak jim je trampy v terénu vyhrožováno násilím a je na ně vyvíjen nátlak hraničící s mafiánským vydíráním. „My trampové vám les hlídáme,“ slýchají. „Raději nás tu nechte, aby vám to tu náhodou ještě někdo nezapálil...“

Tvrzení 6: „Stále se píše o trampských černých stavbách, trampské mafii a privatizaci přírody individuální rekreací. Co je stavbou rozhoduje místní stavební úřad a nikdo jiný. Z několika desítek trampských kempů na Kokořínsku, které byly dotazovány u stavebních úřadů jako možné stavby, vyšlo číslo 4. Dvě nebyly shledány jako nelegální, což bojovníky proti trampingu nenechá spát (pro ty, co sledují dění, to jsou Pařezák a Soví hrad). Zbylé dvě byly zlikvidovány, v roce 2019 srub Kajmáno (dveře z OBI se zámkem byly jediným náznakem privatizace trampského zařízení) a po covidu v roce 2022 Frontenac, historická stavba zasazená do vytěžené skály, přímo na pozemku státní ochrany přírody.

Od prosince 2022 tak žádná trampská černá stavba na Kokořínsku není a je to jen argumentační faul těch, kteří vymysleli i pojem trampská mafie. Absurdní výraz typický pro používané manipulativní techniky, kterým se snaží ovlivnit názory veřejnosti. Nějak mi uniká, jakou kriminální činnost tato mafie má vyvíjet, koho vydírá, koho uplácí, kdo je kápo? Jaký další odstrašující výraz se pro tramping vymyslí?“

Realita: Likvidaci ilegálních srubů Kajmano II., Bombastik a Frontenac jsem prosadil já – proti vůli správy CHKO. Kdybych se o to býval nezasadil, ty stavby by v chráněné přírodě strašily dodnes. Pořízek by se jimi o své vůli nezabýval.

Ilegální srub Bombastik stával ve Valečském dole. Nechyběla plastová okna, dveře z OBI a trámy utěsněné montážní pěnou. Likvidaci jsem prosadil na podzim 2023. Správa CHKO by to sama neudělala.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Zbývají zašalované převisy Tarzan, Kodiak a Rocky kemp plus sruby Pařezák a Soví hrad, postavené v rozporu se zákonem 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. U prvních tří stavební úřady tvrdí, že nejde o stavby. Je to účelová lež, protože tyto objekty bezesporu „plní funkci stavby“, jak zní zákonná definice stavby.

V případě Pařezáku a Sovího hrad pak stavební úřady Dubá a Mšeno použily „fígl s rokem 1976". Před tímto rokem totiž neexistoval stavební zákon jako takový. Pokud neexistuje ke stavbě dokumentace a "nelze zjistit stáří stavby" nebo „máme svědectví, že stavba existovala před rokem 1976" (samozřejmě se jednalo o svědectví zainteresovaných osob, tedy uživatelů/táborníků), má se za to, že se jedná o stavbu "nikoli nepovolenou". Zde vidíme zjevně nerovný přístup stavebních úřadů, který připisuji vlivu správy CHKO a spřátelených zájmových skupin přestupců, tedy trampů.

Navíc mám důkazy, že stavby Pařezáku a Sovího hradu vznikly mnohem později než v roce 1976. Ještě to bude zajímavé, protože postoje stavebních úřadů jsou zjevně účelové. Tak třeba stavební úřad Mšeno prohlásil Soví hrad nejdřív za „oficiální turistický přístřešek" a poté za "objekt patřící městu, který slouží jako zázemí pro lesní práce". Trampský srub se tak Mšeno pokusilo zlegalizovat, aby vandalům poskytlo podporu. Že je na Sovím hradu dlouhodobě porušován zákon a ničena chráněná příroda přitom podrobně zdokumentovali sami jeho uživatelé ve své kempovce. Prostě se tam usvědčili sami.

Městský úřad Mšeno se tedy chová podobně demagogicky a nezákonně, jako podvodný strážce přírody Chalupa, který chtěl podle nahrávky nechat vypracovat účelový posudek, že ilegální kempy jsou "protierozními zábranami".

Co je Pořízkem zmiňovaná „trampská mafie“? S jistou nadsázkou tak nazývám zákulisně propojenou síť organizované skupiny přestupců (Roverští patrioti), státních zaměstnanců a místních samospráv ohýbajících na území CHKO výkon státní správy. Tedy chobotnici trampů a zkorumpovaných ochranářů, snažících se společnými silami udržet nerušené užívání ilegálních tábořišť, existujících v rozporu se zákonem na ochranu přírody. Jak už víme, vandalové a správa CHKO jsou přitom provázáni zákulisní dohodou: „My vám uděláme brigády, vy nás za to necháte protiprávně tábořit“.

O trestuhodné nezákonnosti způsobené nadstandardními vztahy organizované skupiny vandalů s úředníky podrobně mluvil JUDr. Petr Svoboda v pořadu České televize Nedej se.

Tvrzení 7: „Ošklivou stránkou protitrampského boje je zaměření na osoby, které si dovolí otevřeně tramping podpořit. Bez ohledu, jestli je to uznávaný vědec nebo jen diskutující tramp. Snaha o dehonestaci příznivců trampingu zcela opustila morální mantinely. Tyto praktiky byly opakované, cílené na různé osoby, skrze různé technické prostředky. Nelegální odposlechy a nahrávky se staly oblíbeným nástrojem těch, kteří se povýšili nad policii, protože i ta při vyšetřování trestné činnosti musí mít odposlechy povolené.“

Realita: Ladislav Pořízek zde mluví o nahrávce ze Sovího hradu, na jejímž základě se podařilo usvědčit podvodného strážce přírody Josefa Chalupu ze spolčení s přestupci zákona a ničiteli přírody.

O okolnostech vzniku nahrávky nic nevím. Jisté ale je, že o žádný "ilegální odposlech" nešlo, protože zde veřejný zájem výrazně převažuje nad ochranou osobnosti (§ 88 občanského zákoníku). Nahrávkou se totiž povedlo získat velmi závažné informace o nezákonné činnosti úředních osob, což bylo později potvrzeno jak postupem AOPK, tak i Policie ČR. A vtipnou pointou je, že fotopast byla na lokalitě Soví hrad umístěna jeho uživateli, tedy samotnými vandaly. Možná tedy jen udělali chybu a nahráli sami sebe, kdo ví?

Ilegální budovatele srubu Soví hrad loni v listopadu natočila jejich vlastní fotopast.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | FB profil „To je dobrý kompro“

Pořízek má nicméně pravdu, když píše o "snaze o dehonestaci, která zcela opustila morální mantinely". Terčem jsem ovšem já, nikoli on. Poté, co jsem se jako novinář začal kokořínskou kauzou zabývat, jsem se stal terčem rozsáhlé diskreditační kampaně. Anonymové mi vyhrožují zmlácením a smrtí, útočí na mou rodinu a majetek, posílají na mne desítky udání na nejrůznější úřady… Policie ČR mi nabízela ochranu, útoky řeší přestupkové komise, advokáti připravují žaloby.

Nenávist je ovšem pochopitelná. "Trampskou mafii" propojenou s úředníky jsem jako novinář rozkryl, zdokumentoval a podrobně doložil.

Tvrzení 8: „Prostě hon na čarodějnice, pardon, trampy a jejich příznivce… Hlavní osobou je nesporně Ivan Brezina. Jakonovinář, tuto přezdívku si vysloužil díky desítkám žádostí o informace, kdy formulace 'ptám se jako novinář` stála úřady stovky a stovky hodin pracovního času…“

Realita: Pokud coby novinář rozplétám extrémně složitou kauzu propojení vandalů a úředníků, bez opakovaných žádostí o informace se neobejdu. Právě ke kontrole státní správy médii a občany byl zákon 106/1999 o svobodném přístupu k informacím vytvořen. Viníkem zmarnění času tedy nejsem já, ale Ladislav Pořízek. Tedy dlouhodobá nečinnost jím řízené správy CHKO, která zapříčinila protiprávní stav, spočívající v ničení přírody protiprávním tábořením. Já Pořízkovo selhání ve funkci jen mapuju, analyzuju a vytahuju na světlo. Nejde o „hon na čarodějnice“, ale o kontrolu úředníků – tedy o novinářskou práci ve veřejném zájmu.

Žádosti o informace podle zákona 106/1999 jsou nezbytné i proto, že AOPK s novináři o kauze Kokořínsko přestala komunikovat. Mluvčí Karolína Šůlová nezvedá telefon a neodpovídá na SMS ani e–maily s dotazy. Ředitel AOPK František Pelc na novináře dokonce volá policii. Všichni mlčí, což je nakonec nejlepším důkazem, že si závažnost svého selhání uvědomují. V situaci "Kafkova zámku" zůstává jedinou možností formální postup, který úředníky nutí informace poskytovat, i když nechtějí.

Tvrzení 9: „Brezina kriminalizuje bivakování, které není v CHKO zakázané. Většina trampských kempů je bivakem, přesto by podle něj měly být všechny zlikvidovány.“

Realita: 118 ilegálních kempů na území CHKO Kokořínsko je vybaveno pro luxusní pobyt v přírodě – nocování, rozdělávání ohně a vaření. Kromě ohnišť s grilovacími rošty, zásobou dřeva a sekerami či pilami nechybí pohodlné sezení (včetně okázalých šerifských křesel), poličky, nádobí, postele, kadibudky…

Inventář kuchyňských potřeb ilegálního tábořiště A.R.T.G. (GPS 50.5766917, 14.4436333) ve Valečském dole.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Rozhodně se tedy nejedná o "bivaky“, to je sémantická manipulace jako Brno. Jsou to tábořiště přesně ve smyslu Souboru stanovisek k zákonu o ochraně přírody a krajiny, vypracovaném ministerstvem životního prostředí v roce 2005. Táboření je zde definováno jako „souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojených s možností přespání, a to obvykle ve stanech nebo jiných přístřešcích (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků apod.).“

Ani podle tiskové mluvčí AOPK Karolíny Šůlové nejsou ilegální trampská tábořiště na Kokořínsku žádnými bivaky. Šůlová je označuje za „černé skládky“, což mi letos začátkem ledna potvrdila písemně. Rozpor mezi účelovým tvrzením Pořízka a oficiálním názorem AOPK je tedy zcela diametrální.

Černé skládky v podobě ilegálních tábořišť teď budou z CHKO odstraněny, zcela v souladu se zákonem 114/1992 a jeho účelem a smyslem: chránit a zlepšovat stav přírody. Jak víme, mělo se tak stát už v roce 2008, kdy to Pořízek dostal úkolem od nadřízené AOPK. Úkol nesplnil, přestože ho o to tehdy opakovaně žádala i archeologická komise Libereckého kraje a Česká inspekce životního prostředí. A neplnil ho ani následujících cca 15 let, než jsem ho k tomu začal tlačit já.

Tvrzení 10: „Správa CHKO zmapovala trampské kempy, aby jejich údaje musela tomuto člověku následně poskytnout podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí. A tyto údaje včetně fotografií (právě třeba fotografie se mnou) jsou jasným důkazem původu naplnění aplikace, která na kokořínské trampské kempy posílá netrampy, osoby bohužel neznalé základních principů chování v přírodě a trampských zvyklostí. Zůstává po nich nepořádek pod převisy, mnohdy doutnající oheň, o uklizeném ohništi a přípravě suchého dřeva pro budoucí příchozí ani nemluvě.“

Realita: Bylo to přesně obráceně, což správa CHKO písemně potvrdila v odpovědi na jeden z mých novinářských dotazů. Ale dokazuje to už prostá časová souslednost. Mapa a aplikace www.trampskekempy.com www.trampskekempy.com byla spuštěna v únoru 2022, katalogizaci a dokumentaci ilegálních tábořišť správa CHKO dokončila až v prosinci 2022. Pořízkovi lidé tedy údaje 10 měsíců čerpali z mapy a aplikace. Teprve poté jsem si vyžádal karty objektů, což mimochodem dokazuje, že autorem mapy a aplikace nejsem já.

Mapu a aplikaci coby zdroj informací správy CHKO navíc bezelstně přiznal i sám Pořízek, když v prosinci 2023 webu Aktuálně řekl: "Nevěděl jsem, že je kempů tolik. Je iluze, že správa chodí běžně na kontroly do terénu... Opravdu nemáme čas na to, abychom chodili krajinou sem tam a vytahovali trampy ze spacáků. Nás to taky překvapilo, že je těch tábořišť tolik."

Overtrampismus na Kokořínsku kritizovali sami trampové už v červenci 2008. Tedy 14 let před vznikem mapy a mobilní aplikace www.trampskekempy.com.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | www.minessota.cz

Web ani aplikace zveřejňující GPS souřadnice trampských kempů neporušují žádný český zákon. Naopak jsou naplněním ústavního práva (svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace). Navíc jsou i projevem aktivní občanské společnosti – umožňují totiž veřejnou kontrolu selhání státních úředníků, kteří rozsáhlé porušení zákona na ochranu přírody dopustili. Díky webu a aplikaci www.trampskekempy.com se každý může zajít přesvědčit, k jak trpkým koncům nezákonná nečinnost a tolerance vandalismu vedla. Ničitelé přírody i úředníci z publicity samozřejmě nemají radost, což je logické.

Takzvaný overtrampismus (zahlcení chráněné přírody vandaly, kterých tam v letní sezóně o víkendech ilegálně táboří stovky) na Kokořínsku navíc nevytvořila až mapa trampských kempů. Může za něj dlouhodobá tolerance porušování zákona Pořízkovým vedením CHKO. Zahlcení oblasti táborníky a vznik více než stovky ilegálních kempů jsou přímým důsledkem pocitu beztrestnosti. Tedy vědomí, že v „trampském ráji“ se smí cokoli, zákon tam neplatí a žádný postih nehrozí. Právě proto se tam stáhli trampové vyhnaní aktivními ochranáři z Českého ráje, Českého Švýcarska a dalších chráněných území. Právě proto tam v letní sezóně o víkendech ilegálně táboří stovky vandalů.

Ničení přírody ale probíhá i v zimě, což dokazují fotky na webu Rajče.cz, jen namátkou třeba ZDE, ZDE nebo ZDE. Vandalové se tím veřejně chlubí a správa CHKO nedělá nic. To ostře kontrastuje s postupem vedení šumavského národního parku, kde ochranáři podle fotek přestupce dohledávají a pokutují.

Na Kokořínsko jezdím bivakovat od poloviny 80. let. Osobně tedy mohu doložit, že řada ilegálních tábořišť vznikla nebo byla rozšířena až po roce 2008. Po uzavření zákulisní dohody správy CHKO s vandaly byl nárůst obrovský. Jen namátkou byly tehdy zbudovány třeba kempy Tarzan, Strážce lesa, Kapka, Plantážník, Tribuna…

Pocit absolutní beztrestnosti a bezvládí asi nejlépe demonstruje srub Kajmano (přesněji řečeno Kajmano II., protože první srub stejného jména na tom místě shořel někdy v roce 2015). Jeho tvůrci neváhali pod převisem vybetonovat základovou desku s asfaltovou penetrací. Stavbu z kulatiny se střechou z profilovaného plechu natřeli luxolem a opatřili dveřmi z OBI včetně poštovní schránky. Srub si zamkli. Cítíte tu drzou sebejistotu, že krádež veřejného prostoru projde, protože v „trampském ráji“ jednoduše neplatí žádná pravidla?

Neprošlo to. V lednu 2020 jsem prosadil zbourání Kajmana.

Ilegální srub Kajmano II. u Bukovce v létě 2019.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Vysoká návštěvnost ilegálních kempů na Kokořínsku tedy existovala dávno před vznikem webu www.trampskekempy.com (únor 2022), což se dá snadno doložit i z počtu zápisů v tzv. kempovkách. Overtrampismus způsobil sám Pořízek svou bezbřehou benevolencí k přestupcům zákona po roce 2008. Už v té době někteří trampové veřejně vyjadřovali znechucení: „Hlavní problém v Roverkách je v tom, že tam začíná být nechutně překempováno. Sice chápu, že každá osada chce mít svůj kempík, ale tady už se to rozrostlo do nechutných rozměrů. Stále vznikají nové a nové. V podstatě už nenajdeš neobydlený převis.“ Už v létě 2008 byl navíc volně šířen seznam ilegálních tábořišť na Kokořínsku včetně GPS. „Koluje mezi cyklisty a čundráky,“ psal tehdy Lahvič, šerif trampské osady Minessota. „Nahraješ to do GPSky a ta tě tam přesně dovede. Kempy se tak stávají magnetem pro kohokoli, kdo je vlastníkem GPS přístroje… Převis bez nějaké stavby abys na Kokořínsku pohledal… Kempíků je tam fakt hodně a s čistotou jsou některé pěkně na štíru.“

Všimněme si ale spíš poslední věty Ladislava Pořízka výše. Čtete dobře – bývalý ředitel správy CHKO kritizuje, že návštěvníci ilegálních tábořišť odejdou, aniž nachystali dřevo na oheň. Tohle napíše člověk, který měl z pozice své funkce prosazovat zákon 114/1992, jenž rozdělávání ohně v CHKO zakazuje! Pořízek zákon o ochraně přírody nevymáhal, kontroly ilegálních kempů neprováděl, ohniště nelikvidoval, pokuty za oheň neukládal. Své nezákonné nekonání bezelstně přiznával už v minulosti. „Rozdělávání ohňů, nehrozí-li extrémní nebezpečí požárů, je marginální problém,“ řekl předloni v prosinci webu Aktuálně. „I v našich vnitřních předpisech máme, že to řešíme zpravidla domluvou.“

Z pohledu bývalého šéfa CHKO tedy není špatný ten, kdo v rozporu se zákonem rozdělává ohně a ohrožuje tak chráněnou přírodu požárem. Špatný je ten, kdo na ty ohně nepřipraví dřevo. Tady už spadly všechny masky, bývalý ochranář se naprosto odkopal. Představte si, že by snad šéf AOPK František Pelc někdy v budoucnu uvažoval svěřit mu nějakou funkci. Už navždy bude třeba připomínat: „Pořízek?! Ten Pořízek, co chtěl vandalům v CHKO chystat dřevo na vatry ohrožující přírodu?!“

Bývalý šéf CHKO Kokořínsko Ladislav Pořízek si veřejně stěžuje, že uživatelé ilegálních tábořišť nepřipravují dřevo na další ohně.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ekolist.cz

Pořízek se tím navíc bezelstně přiznal, že podporuje porušování zákona. On sám byl přitom nejen ředitelem CHKO, ale i členem stráže přírody. Orgány činné v trestním řízení snad ani nemohly dostat lepší podklad pro zahájení prověřování věci.

Bývalý ředitel CHKO se dokonce vymlouval, že prý osoby sedící u ohně nelze postihovat. V zákoně se totiž píše pouze o zákazu rozdělat oheň, takže jeho následné udržování (přikládání dřeva) prý už trestné není. „Jak moc dokáže státní úředník ohnout legislativu, jen aby nemusel pokutovat přestupce?!“, ptal jsem se sám sebe v duchu nevěřícně. Stejně šokována byla i AOPK, která v dubnu 2023 Pořízkovi za ten nesmysl vynadala. „Vaše vyjádření je nevhodné,“ napsala mu a dodala, že Pořízek musí postihovat i pouhé sezení u ohně.

A všimněme si ještě jednoho výmluvného detailu. V prosinci 2023 ředitel CHKO webu Aktuálně řekl, že prý ho „překvapilo, že je těch tábořišť tolik." Ve skutečnosti o tom byl ale velmi dobře informován už v březnu 2008. Dokazuje to protokol z jednání České inspekce životního prostředí, pod kterým je Pořízek podepsán. Takže jaképak „nevěděl“?

Podle pamětníků dobových jednání byl přitom Pořízek počtem tábořišť a jejich podobou „obrovsky překvapen“ už v říjnu 2006 a už tehdy projevoval nechuť to řešit s tím, že je pro „selektivní toleranci“. Zároveň prý už tehdy zmiňoval, že je sám tramp. A v únoru 2008 v trampských diskusích na webu uváděl, že jeho správa CHKO kempy bourat rozhodně nebude.

Všechno to tedy tvoří logický a bezrozporný obraz. Máme před sebou úředníka, který se dvě desítky let chová zcela konzistentně: nedělá, co dělat má.

Tvrzení 11: „Opakovaně jsem byl citován se snahou skandalizovat názor státního úředníka, když jsem na jaře 2020 řekl, že v trampských nocležnách nevidím zásadní problém. Nějak se vytratilo, že to bylo v době covidu, v době státem vyhlášeného nouzového stavu, kdy všichni byli vystresovaní plnými nemocnicemi a umírajícími lidmi, kdy mnozí v lese hledali ztracenou volnost pohybu a někteří tam i přespávali.“

Realita: Mezi řádky čteme, že se ředitel CHKO snažil občanům ulehčit těžkou covidovou dobu. Státní úředník přimhouřil oko, tváří v tvář pandemii nevymáhal striktně zákon na ochranu přírody a dopřával tak lidem "ztracenou volnost pohybu". Vypadá to sympaticky, neformálně a lidumilně – tedy než si kriticky myslící čtenář v hlavě srovná základní fakta.

Pořízkův výrok padl v iDnes 5. února 2020. V článku o zániku ilegálního srubu Kajmano ten den ředitel CHKO iDnes doslova řekl: „Já mám pro trampy pochopení, jejich nocležny nevnímám jako zásadní problém, ale tady byl srub celý oblepený montážní pěnou až ke skále. Kdosi ho navíc celý obnovil, když před několika lety vyhořel, takže šlo o relativně novou stavbu. Srub, který někdo zamkne, nemá s trampingem nic společného."

5. února 2020, zopakujme to datum. Jenže první tři případy nemoci covid–19 byly na území ČR potvrzeny až 1. března, nouzový stav včetně omezení volného pohybu byl vyhlášen 12. března a k prvnímu českému úmrtí na covid–19 došlo až 22. března 2020. V článku pro Ekolist tedy Pořízek prostě a jednoduše lže.

Bývalý šéf CHKO Kokořínsko Ladislav Pořízek vyjadřuje „pochopení“ pro trampské nocležny – 24 dnů předtím, než se v Česku objevil první případ nemoci covid–19.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | iDnes 5. února 2020

Rok 2020 byl přestupný, únor měl 29 dnů. Pořízek tedy skandální výrok o toleranci "trampských nocležen" vypustil z úst 24 dnů před prvním případem nemoci v Česku, 36 dnů před omezením volného pohybu a 46 dnů před prvním úmrtím. Jinými slovy: Pořízkův výrok s pandemií časově absolutně nijak nesouvisel a ani souviset nemohl. 5. února 2020 v lese ještě nikdo žádnou "ztracenou volnost" nehledal.

Během pandemie (tedy od 1. března 2020 do 5. května 2023) se v Česku covidem-19 nakazilo 4 729 847 osob a 43 217 našich spoluobčanů na nemoc zemřelo. Co si myslet o člověku, který tak obrovskou tragédii zneužívá k účelovému lhaní ve snaze obhájit své úřednické selhání?

Tvrzení 12: „Od Ivana Breziny jsem se dočkal administrativní a pracovní šikany (kolikrát zazněl výrok, že jsem jeho zaměstnanec, protože on mě platí jako daňový poplatník), večerních a víkendových telefonátů a zpráv, podnětů na státní zastupitelství a policii a dalších snah o mou osobní diskreditaci.“

Realita: Pokud občan požaduje, aby úředník pracoval, jak má, je to šikana? Ředitel správy CHKO dostal řadu podnětů upozorňujících na probíhající přestupky monitorované očitými svědky v terénu. Neudělal nic, přestože měl ředitelem AOPK Františkem Pelcem výslovně nařízeno, aby v případě potřeby pracoval i večer a o víkendech. Coby státní zaměstnanec dlouhodobě neplnil důležité úkoly vyplývající z jeho funkce. Prokázal tím, že jeho zájmem nebylo řešit ochranu přírody. Co tedy jeho záměrem bylo? Protežovat pachatele přestupků z řad ilegálních táborníků?

Příkladem z mnoha je kauza z října 2023, kdy jsem si záměrnou nečinnost ředitele CHKO osobně ověřil. V pátek večer mi spojka v terénu hlásila, že na dvou ilegálních tábořištích hoří ohně. Vytočil jsem tedy Pořízkovo číslo a žádal ho, aby na místo ničení přírody vyslal stráž přírody. Odmítl cokoli udělat – přesto, že jen pár set metrů od nejbližšího tábořiště se právě pohybovala koordinátorka stráže přírody Pavlína Šámalová se skupinou dalších osob. Pořízkova přímá podřízená tam právě byla na terénní exkurzi – právě proto jsme tu dobu zvolili, abychom prověřili, jak šéf CHKO plní příkaz ředitele AOPK.

Pořízek tedy měl informaci, že dochází k porušování zákona a ničení přírody. Šámalové nezavolal a nepověřil ji, aby přestupky zdokumentovala a řešila. Nekontaktoval policii, nevyrazil osobně na místo... Jako šéf CHKO prostě nekonal, a později se trapně vymlouval, že prý měl po pracovní době.

V červnu 2023 ředitel AOPK František Pelc nařídil řediteli AOPK Ladislavu Pořízkovi „pracovat i o víkendech, pokud to situace vyžaduje“.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | záznam rozhovoru s Pelcem na ekoblogu Černé skály v CHKO nechceme Facebook

„Tohle je totální bizar – absolutní rozval demokracie a papalášská libovůle jako někde na Balkáně nebo v Rusku,“ táhlo mi hlavou. „Úředník nefunguje, pravidla nevymáhá… Neschopnost, lenost, švejkování, výmluvy…“

V prosinci 2023 Pořízek v rozhovoru pro web Aktuálně doslova prohlásil: „Já mám trochu smůlu v tom, že jsem v pozici státního úředníka, který má dohlížet nad dodržováním zákonů. A teď se mi prostě zdá, že není dobře, abych ten zákon uplatňoval do posledního puntíku.“

Toto přiznání svou bezelstností šokovalo. Pořízek totiž jinými slovy řekl: „Coby šéfa CHKO mne platná legislativa nezajímá, řídím se jen svou libovůlí. Úřední povinnosti ignoruju. V rozporu se zákonem jsem se prostě rozhodl zajistit jedné skupině občanů zvláštní přístup bez ohledu na to, co mám jako reprezentant veřejné moci dělat.“

V normálně fungující společnosti by byl už jen tento výrok důvodem, aby takto uvažující státní úředník okamžitě skončil. Pořízkovi to ovšem prošlo.

Tvrzení 13: „Opravdový faul přišel až koncem loňského roku. Martin Marek zveřejnil na Youtube video obsahující úryvky z nelegálně získané audio nahrávky – odposlechu, na které zachytil trampy a strážce ochrany přírody v legálním, veřejně přístupném přístřešku Soví hrad v městském lese. Nahrávka neodhaluje žádnou trestnou činnost, jen kamarádské a trochu hloupé řeči… Používá metody zachycující osoby na veřejném místě, bez jejich souhlasu, tedy stejně, jakoby kohokoliv z nás někdo nahrával na turistickém odpočívadle, autobusové zastávce, na ulici či v hospodě, a pak takovou nahrávku sestříhal a s nesmyslným komentářem zveřejnil. Používá metody, které běžně nesmí pro vyšetřování trestné činnosti užít ani policie. Proč hlavní reakcí není to, že jeho jednání všichni odmítneme?“

Realita: Jak už víme z bodu 7, nahrávka na Sovím hradě nebyla pořízena nelegálně. Navíc odhalila závažné selhání úřední osoby při výkonu funkce, což následně potvrdil ředitel AOPK František Pelc, ministr životního prostředí Petr Hladík i Policie ČR. Šlo tedy o investigativní novinařinu v nejlepším slova smyslu. Jako „faul“ to může označit jen ten, kdo byl zveřejněním pravdivých informací zbaven funkce.

Podle mých informací navíc existují i další nahrávky, které zatím nebyly zveřejněny. Obsahují prý mnohem výbušnější informace o propojení státních orgánů s ničiteli přírody, které lze právě označit za „trampskou mafii“. Uvidíme tedy, co ještě vyplave na povrch.

Tvrzení 14: „Jejich obětí se stal i dobrovolný strážce ochrany přírody. Ano, v Sovím hradu přeháněl, nechal se unést, ale do řešení trampingu na Kokořínsku šel naplno s vizí tramping nelikvidovat, ale kultivovat, spousta věcí se mu povedla… Ještě po složení zkoušky strážce jsem o něm netušil, že byl tramp, neznali jsme se.“

Realita: Skandální výroky Josefa Chalupy si můžete poslechnout. Podvodný strážce přírody v nahrávce plánuje, jako „všechny vochcat“ (což je jeho doslovný termín). Několikrát zdůrazňuje úzké propojení správy CHKO a vedení AOPK s vandaly. Tramping chce „řešit“ privatizací státních pozemků trampům, tedy absolutním popřením zákona 114/1992 na ochranu přírody a krajiny. Mluví o spolupráci s archeologem Šídou, jejímž výsledkem prý má být účelová „expertíza“, podle níž jsou ilegální tábořiště protierozními zábranami. Spolu s dalšími plánuje zmlácení a zmrzačení novináře, který na problém upozorňuje, prý abych „slintal a pochcával se“.

Nahrávku ze Sovího hradu zveřejnil režisér Martin Marek. Následovalo odvolání strážce přírody Josefa Chalupy a vyřazení Ladislava Pořízka z konkurzu na ředitele CHKO Kokořínsko.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | YouTube kanál Věděli jste 15. 12. 2024

Chalupa ale hlavně v nahrávce sám uvádí, že by v tu chvíli s přestupci zákona neměl sedět u ohně v přírodní rezervaci Kokořínský důl. To je zaprvé dokonale absurdní a zadruhé se tím zřejmě sám dopouští protiprávního jednání – ovšem jako strážce přírody, tedy při výkonu své úřední pravomoci. Všimněme si, jak Chalupa při příchodu na Soví hrad zažertuje. Přítomné trampy se snaží „vystrašit“, že je strážcem přírody a vyzve je k prokázání totožnosti. Má to být „legrace“ (s přestupci zákona se dobře zná a baví se s nimi více než přátelsky), ale je to velmi podstatný detail. Chalupa si velmi dobře uvědomuje situační kontext a velmi přesně „v žertu“ popisuje, čeho se dopouští.

Uvědomí si to teď i orgány činné v trestním řízení? Trestní zákoník totiž na takové jednání pamatuje například v § 329 (zneužití pravomoci úřední osoby) nebo v § 330 (maření úkolu úřední osoby z nedbalosti). A tady máme nekonající úřední osoby hned tři. Strážce přírody, ředitele CHKO a ředitele AOPK. Dva posledně jmenování úředníci věděli skoro dvacet let, že v chráněné krajinné oblasti funguje v rozporu se zákonem více než stovka ilegálních tábořišť. Neudělali nic – vůbec nic.

A že Pořízek podvodného strážce přírody Chalupu neznal a netušil, že jeho správa CHKO do funkce jmenovala trampa, tedy udělala kozla zahradníkem? Chalupa se na známost s ředitelem CHKO v nahrávkách opakovaně odvolává. Jeho trampská přezdívka Mnich figuruje v seznamu Roverských patriotů, se kterými správa CHKO mnohokrát pořádala brigády. Koordinátorkou stráže přírody (tedy i samotného Chalupy) byla Pořízkova přímá podřízená Pavlína Šámalová.

Ale především sám Pořízek na Ekolistu píše toto: „Do řešení trampingu na Kokořínsku šel Chalupa naplno s vizí tramping nelikvidovat, ale kultivovat, spousta věcí se mu povedla…“ Na dodržování zákona na ochranu přírody tedy měl díky řediteli CHKO dohlížet člen skupiny, která na Kokořínsku minimálně od roku 2008 buduje, udržuje a užívá ilegální kempy. Tohle úplně stačí, žádný další důkaz o existenci tzv. trampské mafie není třeba.

A Pořízek nám teď zkouší tvrdit, že o ničem nevěděl? To už je prostě vrchol absurdity, dětinsky trapná snaha vyvinit se z maléru i za cenu průhledného lhaní.

Tvrzení 15: „Děkuji všem, kdo se veřejně nebojí vyjádřit, že tramping na Kokořínsko patří. Je součástí naší historie, mluví se nehmotném kulturním dědictví, měl by tu být s námi i dále. Jestli touto cestou, těmito způsoby, přijdeme o tramping, přijdeme všichni o mnohem více.“

Realita: Zopakujme, že na Kokořínsku se nehraje o tramping, to je demagogická dezinterpretace. Podstatou věci není samotné ilegální táboření, ale naprosté selhání státní ochrany přírody, kolaps práva a doslova mafiánské propojení státní správy s vandaly. Tato rakovina se z mělnického vedení CHKO rozlezla do vedení AOPK, tedy do nejvyšších pater státní správy.

Ředitel AOPK František Pelc dlouhodobě hraje mrtvého brouka. S novináři nekomunikuje a volá na ně policii. Právě Pelc přitom Pořízka ve funkci dlouhodobě kryl. Měl informace o jeho nečinnosti a neplnění úkolů (které mu osobně zadal), ale nezasáhl.

Podvodný strážce přírody Josef Chalupa na nahrávce ze Sovího hradu www.trampskekempy.cz dokonce tvrdí, že se s Pelcem sešel a strávil s ním dvě hodiny v družném rozhovoru. Pelc měl Chalupovi říct, že si AOPK najala advokátní kancelář Havel a Partners, která si účtuje 6000 Kč na hodinu. Opravdu státní úřad vynakládá veřejné prostředky na umlčení nepohodlného novináře, rozkrývajícího jeho selhání v ochraně přírody? A opravdu měl tramp s přezdívkou Mnich tak dlouhé prsty, aby zmanipuloval i vedení AOPK?

Pořízek se přiznal

Orgány činné v trestním řízení teď prověří, zda dlouhodobým a systematickým nekonáním správy CHKO a vedení AOPK nedošlo k naplnění znaků trestných činů podle § 329 (zneužití pravomoci úřední osoby) a § 330 (maření úkolu úředních osob z nedbalosti). Toto podezření vyslovil už environmentální právník JUDr. Petr Svoboda v pořadu České televize Nedej se. Ladislav Pořízek k tomu teď v komentáři Nejde jen o tramping na Ekolistu poskytl důležité svědectví, doplňující důkazní skládačku.

Začátkem letošního ledna ministr životního prostředí Petr Hladík inicioval vznik tzv. "odborné skupiny pro řešení problematiky trampingu a souvisejících aktivit v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj". Ta byla formálně ustavena 31. ledna v Doksech na tajnůstkářském jednání zástupců AOPK a zástupců Roverských patriotů (Jiří "Žralok" Adamovič) respektive účastníků jejich akcí (Jan "Přebral" Pohunek). Ředitel AOPK František Pelc tím znovu potvrdil úzké kontakty ochranářů se staviteli a uživateli ilegálních tábořišť. Vypustí si kapři svůj vlastní rybník?

Jednání „odborné skupiny“ AOPK se účastní i „uživatelé nocovišť – tedy ti, kvůli jejichž porušování zákona a ničení přírody ministr Hladík skupinu zřídil.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | https://aopk.gov.cz

AOPK se ale už ani netají, že „odborná skupina“ je úzce propojena s vandaly. Dokazuje to třeba zápis z jednání 14. března. Píše se v něm, že se schůzky zúčastnili i „uživatelé nocovišť“.

Zopakujme, že podle zákona i podle právního názoru MŽP nejde o žádná „nocoviště“, ale o ilegální tábořiště poškozující přírodu. Ale hlavně je skandální, pokud se na jednání odborné skupiny podílejí jejich „uživatelé“. Tedy ti, které má správa CHKO pronásledovat, pokutovat a vytlačovat z chráněné oblasti represemi. Podle mých informací se 14. března schůzky zúčastnil Rostislav „Wolf“ Procházka – šerif Roverských patriotů, který v červnu 2009 vybudoval ilegální tábořiště Mamuťák. Viz výše.

Dle ministrova zadání musí pracovní skupina vedená Jiřím Huškem do konce června navrhnout řešení, které situaci na Kokořínsku "uvede do souladu a legislativou". To jinými slovy znamená, že naprostá většina ilegálních tábořišť bude zlikvidována. Několik málo jich snad čeká legalizace, ovšem pro táboření všech českých občanů bez rozdílu. Tajný "trampský ráj" pro pár vyvolených tedy skončí a legální tábořiště se stanou cílem zástupů turistů, včetně propagace v průvodcích, na mapách a webech. Uvědomuje si Jiří Hušek, že viníkem overturismu pak bude on?

Dodejme, že podle výše zmíněného „Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu“ jsou trampské kempy „významnou součástí českého kulturního dědictví“. Pak má ovšem každý právo zajít se na ně podívat jako na exponáty v plenéru či jako do skanzenu či přírodní galerie. I v tom je smysl mapy a mobilní aplikace www.trampskekempy.com.

Psaní do Bruselu

1. Buď je to člověkem jen málo porušená příroda bez výraznějších antropogenních vlivů. Tedy ostrůvek relativní divočiny a biodiverzity v kulturní krajině, kde nebudete na každém kroku zakopávat o důkazy přítomnosti člověka. A také útočiště vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jinde nenajdete. Právě proto byla CHKO v dubnu 1976 vyhlášena.

2. Nebo je to obří rekreační zóna, kde si může každý bez omezení zbudovat, co ho napadne. Tábořiště, sruby, lavičky, postýlky, poličky, ohniště, totemy…

Ta otázka je ale z principu nesmyslná, protože je předem zodpovězena platným zákonem 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Nic na tom nezmění loňské „vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu“ (jak už víme, sepsané třemi trampy vydávajícími se za vědce) ani názor letošní Huškovy „odborné skupiny pro řešení problematiky trampingu a souvisejících aktivit v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj". AOPK a správa CHKO se musejí řídit platnou legislativou, tečka.

Nehraje žádnou roli, co si o tom myslí trampové, vědci, Pořízek nebo Brezina. Prostě to bude přesně tak, jak nalajnovali zákonodárci, o ničem jiném nemá smysl diskutovat.

Alarmující detailní informace o krachu ochrany přírody v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, které jsme s Martinem Markem na Kokořínsku novinářskou investigací získali, teď budou poskytnuty poslancům a senátorům. Hlavní odpovědnost za současný více než tristní stav padá na ministra životního prostředí a na ředitele AOPK. Zákonodárci po jich jistě budou požadoval vysvětlení. Otevřeme i otázku, proč jsou navrhována stále nová chráněná území (Soutok, Krušné hory, Křivoklátsko…), když úřady nedokážou zajistit ochranu přírody ani v těch stávajících.

Důkazy o kokořínské kauze navíc zašlu i úředníkům Evropské komise. Naprostá většina ilegálních tábořišť je totiž umístěna přímo v evropsky významných lokalitách (EVL) Kokořínsko a Roverské skály. Jde o druh chráněného území soustavy Natura 2000, kterou společně vytvářejí členské státy Evropské unie. EVL jsou vyhlašovány k ochraně toho nejvzácnějšího, nejcennějšího a nejohroženějšího, co na kontinentu máme.

“Pánové z Evropy!", napíšu teď do Bruselu. "Vámi vyhlášené přírodní lokality jsou ničeny divokým tábořením. Česko nedokáže ochránit oblasti, které jsou pod ochranou evropského ekologického práva. Dělejte s tím něco! Přijeďte se podívat na Mamuťák, Galatheu, Pařezák a další ostudná místa. Vezměte s sebou evropské novináře. Protestujte u české vlády, která fatálně selhala. Dejte Česku za nekonání AOPK mastnou pokutu a přiškrťe eurodotace!”

Ilegální tábořiště Mamuťák (GPS 50.57082N, 14.46058E) vandalové v červnu 2009 zbudovali přímo v přírodní rezervaci Kostelecké bory.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Ivan Brezina

Vraťme se ale k hlavnímu viníkovi krachu ochrany přírody v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, kterým je jeho dnes už bývalý ředitel. Zopakujme, že v roce 2006 bylo na území CHKO nalezeno 97 ilegálních tábořišť a srubů.

Když jsem v prosinci 2022 správu CHKO přinutil k novému mapování, bylo jich zdokumentováno 118. Výsledkem 16 let usilovné práce Ladislava Pořízka tedy není redukce protiprávních aktivit ničících přírodu (jak v roce 2008 dostal uloženo od AOPK), ale naopak jejich nárůst. I kdybychom o celé kauze věděli jen tohle, bylo by to dokonale absurdní a alarmující.

Kdybych se coby investigativní novinář před šesti lety do rozrývání rozsáhlého selhání úředníků nepustil, zůstalo by vše při starém. Ochranáři ze správy CHKO, které platíme z našich daní, by sami od sebe neudělali vůbec nic a více než stovka ilegálních tábořišť a na černo postavených srubů by nerušeně fungovala dál. Ladislav Pořízek by dál seděl na své židli v Mělníku, měl by „pochopení pro trampské nocležny“ a připadal by si beztrestně.

Ale člověk prostě někdy musí říct: „A dost!“ Věci veřejného zájmu důsledně dotahuju do konce, mám prostě takovou povahu. „Pojedu dál, dokud nepadnou všechny kempy,“ řekl jsem loni v srpnu webu Aktuálně. Slibuju, že to dodržím.