Tiskové zprávy
Arnika - Program Toxické látky a odpady: Kolik snědí Češi dioxinů?
Sdružení ARNIKA zadalo v loňském roce změření kontaminace pstruha chyceného v Nise v Liberci dioxiny (PCDD/F) a polychlorovanými bifenyly (PCB)(1). Dnes jsou k dispozici výsledky měření a nejsou potěšující. Hodnoty zjištěné akreditovanou laboratoří Axys - Varilab jsou u dioxinů (PCDD/F) 35,2 pgTEQ/g(2) tuku a u PCB potom 165,9 pgTEQ/g tuku(3). "Znamená to, že po snězení dvousetgramové porce libereckého pstruha bychom naplnili 450 - 650 % doporučeného limitu maximálního denního přijmu dioxinových látek Světovou zdravotnickou organizací - WHO. Anebo je to 200% z limitu týdenní spotřeby těchto látek doporučeného Evropskou komisí, tj. že bychom měli sníst pouze jednoho takového pstruha za 14 dnů a nic jiného," přiblížil význam zjištěných hodnot vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů, RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení ARNIKA.
Výsledky rozboru jen potvrzují závěr, ke kterému došel v dřívějších letech Státní zdravotní ústav analyzováním potravinového koše běžného Čecha(4). Přestože se nás někteří politici snaží přesvědčit o vyčištění našeho životního prostředí za uplynulých 12 let od toxických látek, kontaminace potravin dioxinovými látkami v České republice převyšuje míru doporučenou Světovou zdravotnickou organizací - WHO. Podle analýzy rizika zpracované experty SZÚ může dávka PCB, kterou Češi zkonzumovali v roce 1998, vyvolat až 270 nových případů rakoviny(5).
Toxické látky musejí někde vznikat: Unikají ze špatně uskladněných odpadů, z netěsných skládek, unikají do ovzduší při spalování odpadů, ať už v domácích kamnech anebo v kotlích spaloven odpadů či při požárech skládek. "V kampani Budoucnost bez jedů se proto snažíme prosadit ratifikaci Stockholmské úmluvy a zavedení práva na informace o toxických látkách. Chceme přimět orgány státní správy, aby se závažným problémem dioxinových látek v prostředí důsledně zabývaly - například vysokými koncentracemi PCB v životním prostředí Ostravy. Zároveň žádáme uzavření zbytečných zdrojů znečištění - například spalovny nebezpečných odpadů v Lysé nad Labem. Je nám jasné, že ani toto problém zcela nevyřeší," konstatoval na dnešní tiskové konferenci RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení ARNIKA.
Pokud budeme pátrat po příčinách, odpověď zní: Špatná politická rozhodnutí a nedůsledný postup státního aparátu při omezování kontaminace prostředí toxickými látkami typu dioxinů a polychlorovaných bifenylů(6). "Přísnější opatření činí ČR nahonem až pod tlakem Evropské unie," konstatoval vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů, RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení ARNIKA.
Poznámky, doplňky, vysvětlivky:
(1) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech.
Dioxiny (správně polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany) jsou vysoce stabilní chemické látky vznikající jako nechtěný produkt například v provozech chlorové chemie, při bělení papíru a textilu chlorem anebo v důsledku spalování chlorovaných látek.
Polychlorované bifenyly i dioxiny v již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přišli do styku s vysokými koncentracemi PCB či dioxinů onemocněli tzv. chlorakné, disfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(2) TEQ je toxický ekvivalent. Hodnoty koncentrací dioxinů a polychlorovaných bifenylů se přepočítávají podle koeficientů toxicity jejich jednotlivých kongenerů. Toxický ekvivalent rovný jedné má 2,3,7,8 -TCDD (2,3,7,8 - tetrachlordibenzo-p-dioxin). Naměřené koncentrace se začaly tímto ekvivalentem násobit, aby vyjadřovaly zjištěnou nebezpečnost (toxicitu) přítomného množství látek, protože mezi 210 dioxiny a 209 PCB je jejich toxicita značně rozdílná a absolutní hodnoty nic neříkaly.
(3) Kromě měření zadaného ARNIKOU jsou známy výsledky měření koncentrací dioxinů a polychlorovaných bifenylů provedených u dalších dvou ryb - parmy z Vltavy od Klecan a cejna chyceného v Labi. Měření provedla laboratoř KHS ve Frýdku-Místku a publikovala je Prof. Dr. Jana Hajšlová, CSc. z VŠCHT zabývající se dlouhodobě monitoringem toxických látek v životním prostředí. Shodou okolností jde také o ryby chycené v loňském roce. Koncentrace PCB a PCDD/F udané v toxickém ekvivalentu jsou u těchto vzorků ještě dvoj- až šesteronásobně vyšší nežli u libereckého pstruha.
(4) Sníme dvoj- až trojnásobně více dioxinových látek nežli je Světovou zdravotnickou organizací doporučený maximální limit. Vysoké hodnoty nebezpečných látek v potravinách jen svědčí o celkové kontaminaci prostředí. Právě z potravin lidé získají do svých těl 95 - 99% veškerého příjmu dioxinových látek.
Podle expertizy Státního zdravotního ústavu (SZÚ) připadalo v roce 1999 na každého občana ČR v průměru 8,7 pg TEQ dioxinových látek na kg tělesné hmotnosti a den, v roce 1998 to bylo dokonce 12,3 pg TEQ/kg/den. Podle WHO by denní příjem těchto jedů neměl překročit 1 až 4 pg TEQ /kg/den.
(5) Monitorování cizorodých látek v poživatinách, „dietární expozice člověka“ - 1997 až 1999, Centrum hygieny potravních řetězců Státního zdravotního ústavu (CHPŘ SZÚ). Teoretický odhad zvýšení rizika nádorových onemocnění v důsledku dietární expozice vybraným chemickým látkám v ČR, CHPŘ SZÚ. (http://www.chpr.szu.cz/monitor/monitor.html)
(6) V roce 1995 pro České ekologické manažerské centrum (CEMC) provedený průzkum nakládání s odpady obsahujícími PCB zjistil, že 40% jich skončilo neznámo kde. Od roku 1997 měla podle zákona probíhat alespoň hrubá inventarizace zdrojů znečišťování ovzduší PCB z energetiky. Naprostá většina energetických zdrojů tato měření neprovedla a nikdo je za to nesankcionoval. Politici jsou nakloněni vyhovět tlaku průmyslu, aby emise a pohyb těchto látek i nadále unikaly kontrole - PCB by podle průmyslu neměly být zařazeny do integrovaného registru znečišťování.
Výsledky rozboru jen potvrzují závěr, ke kterému došel v dřívějších letech Státní zdravotní ústav analyzováním potravinového koše běžného Čecha(4). Přestože se nás někteří politici snaží přesvědčit o vyčištění našeho životního prostředí za uplynulých 12 let od toxických látek, kontaminace potravin dioxinovými látkami v České republice převyšuje míru doporučenou Světovou zdravotnickou organizací - WHO. Podle analýzy rizika zpracované experty SZÚ může dávka PCB, kterou Češi zkonzumovali v roce 1998, vyvolat až 270 nových případů rakoviny(5).
Toxické látky musejí někde vznikat: Unikají ze špatně uskladněných odpadů, z netěsných skládek, unikají do ovzduší při spalování odpadů, ať už v domácích kamnech anebo v kotlích spaloven odpadů či při požárech skládek. "V kampani Budoucnost bez jedů se proto snažíme prosadit ratifikaci Stockholmské úmluvy a zavedení práva na informace o toxických látkách. Chceme přimět orgány státní správy, aby se závažným problémem dioxinových látek v prostředí důsledně zabývaly - například vysokými koncentracemi PCB v životním prostředí Ostravy. Zároveň žádáme uzavření zbytečných zdrojů znečištění - například spalovny nebezpečných odpadů v Lysé nad Labem. Je nám jasné, že ani toto problém zcela nevyřeší," konstatoval na dnešní tiskové konferenci RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení ARNIKA.
Pokud budeme pátrat po příčinách, odpověď zní: Špatná politická rozhodnutí a nedůsledný postup státního aparátu při omezování kontaminace prostředí toxickými látkami typu dioxinů a polychlorovaných bifenylů(6). "Přísnější opatření činí ČR nahonem až pod tlakem Evropské unie," konstatoval vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů, RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení ARNIKA.
Poznámky, doplňky, vysvětlivky:
(1) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech.
Dioxiny (správně polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany) jsou vysoce stabilní chemické látky vznikající jako nechtěný produkt například v provozech chlorové chemie, při bělení papíru a textilu chlorem anebo v důsledku spalování chlorovaných látek.
Polychlorované bifenyly i dioxiny v již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přišli do styku s vysokými koncentracemi PCB či dioxinů onemocněli tzv. chlorakné, disfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
(2) TEQ je toxický ekvivalent. Hodnoty koncentrací dioxinů a polychlorovaných bifenylů se přepočítávají podle koeficientů toxicity jejich jednotlivých kongenerů. Toxický ekvivalent rovný jedné má 2,3,7,8 -TCDD (2,3,7,8 - tetrachlordibenzo-p-dioxin). Naměřené koncentrace se začaly tímto ekvivalentem násobit, aby vyjadřovaly zjištěnou nebezpečnost (toxicitu) přítomného množství látek, protože mezi 210 dioxiny a 209 PCB je jejich toxicita značně rozdílná a absolutní hodnoty nic neříkaly.
(3) Kromě měření zadaného ARNIKOU jsou známy výsledky měření koncentrací dioxinů a polychlorovaných bifenylů provedených u dalších dvou ryb - parmy z Vltavy od Klecan a cejna chyceného v Labi. Měření provedla laboratoř KHS ve Frýdku-Místku a publikovala je Prof. Dr. Jana Hajšlová, CSc. z VŠCHT zabývající se dlouhodobě monitoringem toxických látek v životním prostředí. Shodou okolností jde také o ryby chycené v loňském roce. Koncentrace PCB a PCDD/F udané v toxickém ekvivalentu jsou u těchto vzorků ještě dvoj- až šesteronásobně vyšší nežli u libereckého pstruha.
(4) Sníme dvoj- až trojnásobně více dioxinových látek nežli je Světovou zdravotnickou organizací doporučený maximální limit. Vysoké hodnoty nebezpečných látek v potravinách jen svědčí o celkové kontaminaci prostředí. Právě z potravin lidé získají do svých těl 95 - 99% veškerého příjmu dioxinových látek.
Podle expertizy Státního zdravotního ústavu (SZÚ) připadalo v roce 1999 na každého občana ČR v průměru 8,7 pg TEQ dioxinových látek na kg tělesné hmotnosti a den, v roce 1998 to bylo dokonce 12,3 pg TEQ/kg/den. Podle WHO by denní příjem těchto jedů neměl překročit 1 až 4 pg TEQ /kg/den.
(5) Monitorování cizorodých látek v poživatinách, „dietární expozice člověka“ - 1997 až 1999, Centrum hygieny potravních řetězců Státního zdravotního ústavu (CHPŘ SZÚ). Teoretický odhad zvýšení rizika nádorových onemocnění v důsledku dietární expozice vybraným chemickým látkám v ČR, CHPŘ SZÚ. (http://www.chpr.szu.cz/monitor/monitor.html)
(6) V roce 1995 pro České ekologické manažerské centrum (CEMC) provedený průzkum nakládání s odpady obsahujícími PCB zjistil, že 40% jich skončilo neznámo kde. Od roku 1997 měla podle zákona probíhat alespoň hrubá inventarizace zdrojů znečišťování ovzduší PCB z energetiky. Naprostá většina energetických zdrojů tato měření neprovedla a nikdo je za to nesankcionoval. Politici jsou nakloněni vyhovět tlaku průmyslu, aby emise a pohyb těchto látek i nadále unikaly kontrole - PCB by podle průmyslu neměly být zařazeny do integrovaného registru znečišťování.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
