Mezi nejohroženější rostliny patří překvapivě docela obyčejné kaktusy

Když se začne hovořit o ohrožených druzích rostlin, vybaví se nám spíše exotické kvetoucí orchideje nebo nejrůznější variace na zelenou medicínu. Realita je ale odlišná. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se nejpočetnější ohroženou taxonomickou skupinou staly „docela obyčejné“ kaktusy. Pochybnosti o jejich přežití se týkají 31 % druhů.

Pichlavá krása lákající k opatrnému obdivu je podle IUCN tou nejčastější příčinou, proč se jinak tolik odolné kaktusy potýkají s ohrožením vlastní existence. Amatérští okenní kaktusáři a profesionální skleníkoví pěstitelé často pěstují ve svých sbírkách až polovinu z 1480 známých druhů. Tito sběratelé stojí na samém konci dlouhého řetězce, jehož původ lze dosledovat až do exotických zemí původu kaktusů. A právě v nich dochází kvůli uspokojení zahraniční poptávky k děsivému plundrování přírodních lokalit. Sběratelství a neřízený odběr kaktusů z volné přírody je proto nejčastější příčinou ohrožení. Dopadá na 47 % všech ohrožených druhů.

Mezi další frekventované příčiny ohrožení patří malohospodářský chov dobytka (31 %) a malohospodářské zemědělství (24 %). Obě tyto aktivity totiž výrazně narušují přírodní charakter lokalit, ať už sešlapem, okusem nebo přehnojením. Ani druhy, které nejsou preferované sběrateli a v jejich okolí se nepasou kozy, na tom nejsou lépe. Kaktusy se totiž musí vyrovnávat i s rozrůstáním měst, fragmentací stanoviště, lomovou těžbou kamene a dokonce s akvakulturou, konkrétně s pěstováním garnátů. A jak výzkumníci přišli na to, že skoro polovina všech kaktusů trpí právě obchodem? Může za to Kevin Gaston z Univerzity v Exeteru, který se pokusil zmapovat finanční toky spojené s kaktusovým obchodem: „Jen tak jsme mohli získat celkový obraz toho, co a kde se děje.“

„Výsledky byly zneklidňující,“ doplňuje Inger Andersen, generální ředitel IUCN. „Potvrzují, že rozsah ilegálního obchodu je mnohem větší, než se předpokládalo. A že pašování a černý trh není zdaleka vázán jen na rohy charismatických nosorožců a slonů.“ Například početnost kdysi tolik hojného druhu Echinopsis pampana, který je endemicky vázán na oblast peruánských pouští, se snížila v posledních patnácti letech o 50 % a na řadě tradičních lokalit je už k nedohledání. Spolu s kaktusem mizí i původní krajina, protože bez endemického kaktusu už není důvod ji chránit.

Možná se ptáte, k čemu jsou vlastně dobré pichlavé kaktusy? V řadě sušších ekosystémů Nového světa sehrávají zásadní roli pro přežití navázaných druhů živočichů. Jsou nenahraditelným zdrojem vody, potravy, stínu nebo úkrytu. Pro hlodavce, zajícovce, kojoty, krocany, křepelky, ještěrky či želvy jsou často tím jediným, co jim umožňuje v nehostinné krajině přežít. A podobné je to i s opylovači z řad hmyzu, kolibříků nebo netopýrů, kteří se bez kaktusů také neobejdou. Ztráta kaktusů z původních lokalit tak může znamenat mnohem závažnější problém pro celý ekosystém, než to, že váš skleník zeje bez ostnatých exotů prázdnotou.

---

reklama

---