http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/na-milovickych-pastvinach-se-objevily-vzacne-zabronozky-letni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

V kalužích na milovických pastvinách se objevily vzácné žábronožky

23.8.2016 01:13 | PRAHA (Ekolist.cz)
Žábronožky mají mimořádně rychlý životní cyklus, vývoj od vajíčka po dospělce trvá za teplého počasí pouhé dva tři týdny
Žábronožky mají mimořádně rychlý životní cyklus, vývoj od vajíčka po dospělce trvá za teplého počasí pouhé dva tři týdny
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina
I na první pohled nevzhledná rozšlapaná kaluž může být biotopem vzácných organizmů, připomínají biologové. V jedné takové louži se po nedávných deštích na obou pastvinách milovické rezervace objevili vzácní korýši, žábronožky letní, informuje společnost Česká krajina. Žábronožky patří ke starobylým organismům, jejich předchůdci žili na planetě už současně s trilobity.
 

Už před miliony lety vytlačily ostatní skupiny organizmů předchůdce současných žábronožek do extrémních míst. Dnes všichni její zástupci obývají dočasné tůně a kaluže, které se na stejném místě objevují třeba jen jednou za čas a po naplnění vodou velmi rychle opět vyschnou, takže v nich nepřežívá téměř nic jiného.

„To je důležité, protože žábronožky nejsou schopné jiným vodním živočichům konkurovat a pro mnohé představují snadnou kořist. Proto se s žábronožkou letní nesetkáme v tůních a kalužích, které mají dlouhou životnost a žije v nich a kolem nich řada konkurentů a predátorů. Daní za prostředí bez konkurence a dravců je ovšem jeho pomíjivost a nejistý čas jeho obnovení,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Žábronožky si ale s vrtkavostí svého životního prostředí umí podle přírodovědců skvěle poradit. Mají mimořádně rychlý životní cyklus, vývoj od vajíčka po dospělce trvá za teplého počasí pouhé dva tři týdny. Dospělé samičky následně produkují velké množství velice odolných vajíček. Ta jsou podle odborníků téměř nezničitelná. Bez problému přežijí desítky let úplné vyschnutí, sluneční výhně i hluboké mrazy. „Trpělivě čekají, až zase naprší a uschne," podotýkají zástupci České krajiny.

Dříve snad nacházely žábronožky letní vhodná útočiště na polních cestách brázděných povozy, míní odborníci. Změny v zemědělství a chemizace hospodaření je ale z krajiny vytlačily. Dočasné útočiště našly nyní především ve vojenských újezdech, kam se dostala jejich vajíčka pravděpodobně na pásech tanků a ve vzorcích pneumatik. Armáda pak pro ně mimoděk vytvářela ideální prostředí pojezdy těžké techniky.



Přečtěte si také O přírodu bývalých vojenských prostorů dnes pečují milovníci vojenské techniky a off-roadu

„Jelikož armáda mnohá cvičiště opustila, zavádějí se alternativní způsoby péče o tato cenná území, kterým se vyhnula většina negativních důsledků lidské činnosti. Častým způsobem péče o bývalá vojenská cvičiště jsou dnes pojezdy offroadů či vojenské techniky. Jakkoliv to žábronožkám a listonohům svědčí, plošnou údržbu prostředí to neřeší. Proto byli do bývalého vojenského prostoru mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou umístěni velcí kopytníci, aby opět zastali svou dávnou úlohu tvůrců krajiny,“ upozorňuje Miloslav Jirků.

A podle České krajiny, která za návratem velkých býložravců do přírodní rezervace stojí, se koně, zubři a pratuři zhostili úkolu okamžitě. Už loni přeměnili divocí koně chudý trávník v rozkvetlou louku a doslova ze země vydupali vzácné hořce křížaté. Nyní se pod kopyty stád objevily právě žábronožky.

První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily také v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic
První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily také v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina

První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily také v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic. „Jelikož velcí kopytníci do kaluží obývaných žábronožkami běžně vstupují, pijí z nich a vylučují v jejich blízkosti trus, nevěděli jsme, zda vzácným korýšům jejich přítomnost nevadí. Objevení se velkých počtů žábronožek v kalužích silně ovlivňovaných velkými kopytníky je proto dobrá zpráva,“ dodává Miloslav Jirků.

Vědci v milovické rezervaci mohli sledovat také odlišný vývoj ve dvou tůních, které se nacházeli jen několik metrů od sebe. Na jaře byla nedaleko tůně, v níž se v létě objevily žábronožky, oplocena „pokusná“ tůň, do níž koně a zubři nemohli. Voda se v ní díky tomu udržela od jara, tůň začala zarůstat vegetací a vyvinulo se v ní běžné vodní společenstvo, tedy bez žábronožek. „Žábronožky se v neoplocené tůni objevily díky tomu, že ji ještě na jaře koně se zubry vypili, a následně ji udržovali sešlapem a pastvou bez vegetace. Teprve nedávno přišly do Milovic poprvé od začátku jara vydatnější deště a tůň se částečně naplnila právě ve stavu, který žábronožky vyžadují,“ uzavírá Miloslav Jirků.

„Žábronožky jsou korýši tak vzdálení svým známějším příbuzným, že třeba s raky a kraby jsou si blízcí asi jako ptakopysk s člověkem. Zároveň se jedná o skutečné žijící fosílie. Tito nejstarobylejší z korýšů se totiž výrazně neliší od svých předků, kteří před stovkami milionů let obývali Zemi spolu s trilobity a kteří přežili všechna velká vymírání, která život na Zemi postihla,“ popisuje vzácný organismus Miloslav Jirků.

Jak napovídá jejich jméno, žábra žábronožek jsou zároveň i jejich končetinami. „Řady těchto nožek se pohybují synchronizovaně, takže to vypadá, jako by se po každé straně těla vlnila pentle," popisuje fungování žábronožky Dalibor Dostál z České krajiny. Kromě pohybu a dýchání mají nožky na starosti i sběr potravy. Zbarvení těla žábronožek závisí na prostředí a typu dostupné potravy, kterou tvoří řasy a jiný organický materiál, který filtrují z vody či seškrabují ze dna. Jejich tělo může hrát svítivě oranžovou, zelenou, či být téměř průhledné, zřetelné jsou dvě černé oči po stranách hlavy. V případě samiček žábronožky letní se ještě přidává nápadně modrozelený vaječný vak s perleťovým leskem, který ji odlišuje od zbylých čtyř druhů našich žábronožek.

Žábronožka letní je poměrně velký korýš délky až 2,5 centimetru, kterého pozornější člověk nepřehlédne, pokud ovšem kouká ve správný čas do těch správných kaluží. Ty ale není snadné najít a žábronožky se navíc při nevlídném počasí či po dešti schovávají u dna.

Díky kombinaci svých mimořádných schopností a velkých omezení obývají různé druhy žábronožek řadu bizarních biotopů. Od slaných jezer, dočasných kaluží vyprahlých pouští a stepí či záplavových oblastí řek, po mrazové pustiny Antarktidy a vrcholků And. Žábronožka letní často sdílí stejné prostředí s dalším vzácným korýšem, listonohem letním.



Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist