Nový poznatek: žraloci jsou podobně sociální jako savci, mají "přátele" a kontakty

Nechte mě, mám tam dole kamarády! Žraloci píseční jsou překvapivě sociální paryby.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Danielle Haulseeová / University of Delaware

Výzkumníci s pomocí moderní techniky nyní u 300 žraloků písečných zmapovali okruh jejich kontaktů, společných „přátel“ a míst setkání. A pro větší názornost vytvořili několika žralokům ekvivalent facebookového profilu. Základním zdrojem informací se přitom stali sami žraloci, kteří byli na počátku rozsáhlého výzkumu odchyceni a opatřeni sledovacím zařízením. Vědecký tým, vedený oceánografkou Danielle Haulseeovou, tak mohl vůbec poprvé sledovat pohyb těchto vrcholných predátorů po celý rok v jejich přirozeném prostředí. Dosud byla drtivá většina studií o žralocích omezena na pozorování v mořských akváriích a laboratořích, nebo jednorázově během odchytů na volném moři.

Žraloci se podle Haulseeové řadí mezi silně neprobádanou živočišnou skupinu, žraloci píseční nejsou výjimkou. Chování klíčového predátora, jehož apetit reguluje „výstupy“ potravních pyramid podél východního pobřeží USA, bylo zatím prakticky neznámé. Jednotlivá pozorování cosi napovídala o jejich tendenci shlukovat se v létě ve větších počtech kolem zátoky Delaware, ale pravý důvod a průběh vzájemných interakcí zůstával zahalen tajemstvím. Náhled do žraločího světa pod hladinou umožnilo až rozsáhlé mapování s pomocí sledovacích zařízení.

Jak by vypadal žraločí Facebook? Žralok písečný č. 1 se „kamarádí“ se 170 dalšími žraloky písečnými. Sedm z nich se ale řadí mezi lepší přátele, protože se s nimi za poslední rok setkal více než dvacetkrát. Mezi jeho další mezidruhové přátele, na které občas narazí, patří i dva velcí bílí žraloci, jeden žralok bělavý, dva žraloci hnědí, ostroun obecný, dva žraloci citrónoví a 123 jeseterů ostrorypých. To žralok písečný č. 2 je jiný případ. Kamarádí se totiž hlavně s dalšími žraloky písečnými (200), a z ostatních přátel preferuje jen dva bílé žraloky, dva ostrouny a jednoho morčáka pruhovaného. Mezi jeho lepší přátele můžeme započítat hned 17 dalších žraloků písečných, se kterými se často vídá. Žralok č. 1 a č. 2 přitom mají 151 společných přátel.

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | University of Delaware

Zásadním zjištěním bylo, že žraloci píseční vlastně vůbec nejsou samotáři. Naopak, v průběhu roku dojde u průměrného jedince až ke 200 nenáhodným setkáním s dalšími žraloky stejného druhu, a často i k dostaveníčkům s jinými druhy žraloků. Žraloci píseční se vyznačují sociálním chováním, které lze popsat jako „fission-fusion“. Když se jim to zrovna hodí, jsou schopni se spojit s jinými jedinci, ale když zjevná výhoda společné plavby zmizí, znovu se rozdělí. Tato setkání opakují několikrát v průběhu roku. Žraloci se často se setkávají už s jedinci, se kterými nějaký čas strávili. Výjimku pak tvoří období časného jara, kdy touha po vzájemných setkáních upadá. V tomto časovém úseku dochází mezi žraloky písečnými jen k minimu kontaktů.

„Toto nespolečenské chování může být vztaženo k nějakým aspektům žraločího života, jako je třeba rozmnožování, kdy se přítomnost dalších jedinců téhož druhu a pohlaví přestane vyplácet,“ popisuje Haulseeová. „Když žijete ve skupině, získáváte určité benefity v podobě sdílené ochrany, nebo společného úsilí při hledání potravy. Jenže když je potravy skutečně nedostatek a konkurujete si o něj, nebo o vhodné samice k páření, je lepší skupinu opustit a plavat si sám za sebe.“ Průzkum žraločího chování při východním pobřeží Spojených států nadále pokračuje. Haulseeová se spolu s kolegy pokouší zjistit přesné lokace míst, kde se žraloci píseční mají tendence shlukovat. Zamezení rušivých aktivit na těchto lokalitách by pak vedlo k efektivnější ochraně druhu.