Ojedinělá dohoda: Rybáři na popud ochranářů ochránili vzácné žáby

K ojedinělé dohodě letos na jaře došlo mezi ochranáři a rybáři. Chlumecký rybník u středočeské obce Minartice, v němž bylo na jaře nalezeno obrovské množství snůšek hned několika ohrožených druhů obojživelníků, byl určen k výlovu. Tím by byly všechny snůšky zlikvidovány. Po upozornění ochranářů však nedošlo ke sporu, jak to bývá časté, ale ke smíru – rybářští hospodáři z firmy Štičí líheň Esox se rozhodli, že rybník vyloví později.

Ochranáři na jaře na Chlumeckém rybníku zjistili hned několik druhů obojživelníků, konkrétně čtyři druhy skokanů, kuňku obecnou, ropuchu obecnou, blatnici, rosničku a jeden druh čolka. Obzvlášť cenný se rybník ukázal být pro skokana ostronosého, který je v ČR kriticky ohroženým druhem. „Během namátkové kontroly jsme tam našli odhadem kolem 1000 snůšek tohoto skokana, což je obrovské číslo,“ řekl Ekolistu David Fischer, zoolog Hornického muzea v Příbrami. „Tato nádrž je tak zřejmě druhou nejvýznamnější známou reprodukční plochou skokana ostronosého v celé České republice. Z ochranářského hlediska tak rozhodně nejde o nějaký průměrný nebo obyčejný rybník.“

Jak ovšem ochranáři později zjistili, nádrž byla určena k brzkému výlovu, kvůli němuž měla být vypuštěna. To by v době rozmnožování mělo pro obojživelníky smrtelné důsledky. Jejich snůšky, z nichž se líhnou pulci, případně už vylíhnutí pulci, by se vysušily a všechny larvy uhynuly. „Podle zákona o ochraně přírody a krajiny sice bylo v tomto případě možné vypuštění v krajním případě zakázat, ale je jasné, že by tím u veřejnosti ochrana přírody příliš nezabodovala,“ uvedl David Fischer.

Středočeské středisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) se proto obrátilo s žádostí o nevypuštění rybníka na společnost Štičí líheň Esox, která Chlumecký rybník obhospodařuje. A jednatel Esoxu, Oldřich Pecha, rozhodl, že se vypuštění rybníka odloží. Jak Ekolistu řekl Pavel Moravec z AOPK, odloženo bylo o rok a příští rok na jaře by k němu mělo dojít co nejdříve po zimě, ještě před tím, než tam žáby nakladou snůšky.

„Ta dohoda je poměrně ojedinělá, takto vstřícný přístup jsem mockrát nezažil a chtěl bych za něj alespoň touto cestou poděkovat“, říká zoolog David Fischer. Podle něj bývá reakce rybářů častěji zcela odlišná. "Prostě si udělají, co chtějí, a nějaké žáby je vůbec nezajímají."

„Pokud to jde, tak jsme schopní se dohodnout,“ řekl Ekolistu Oldřich Pecha z Esoxu, jenž o nevypuštění rybníka rozhodl. „Někdy se ale stane, že to z mnoha důvodů nejde.“ Jak vysvětluje, cyklus chovu kapra je minimálně tříletý, spíše čtyřletý, a prochází několika fázemi – od jednoletého kapřího plůdku, přes násadu, až po tržní rybu, které jsou minimálně tři, častěji ale čtyři roky.

„Každá z těchto rybích kategorií přitom vyžaduje určitý typ rybníku, v němž se chová. Roční cykly se musejí pravidelně ukončit, ryby vylovit a vysadit do rybníku, který je uzpůsoben další kategorii. Někdy jsou proto ryby v rybníce v takovém počtu a v takové velikosti, že se prostě musejí vylovit, protože by v nádrži už nedokázaly přezimovat. Vedle toho jsou ale i určité typy rybníků, u nichž můžeme uvažovat o odložení výlovu,“ vysvětluje Oldřich Pecha.

Jak hospodařit na rybnících?

Podle Davida Fischera patří velmi intenzivní hospodaření na českých rybnících mezi hlavní příčiny současného poklesu stavu obojživelníků v České republice. Nejde přitom zdaleka jen o termíny jejich vypouštění. „Rozhodující je i druhové a věkové složení rybí obsádky a hlavně její početnost. Dle dosavadních poznatků už 400 až 500 kg ryb na hektar plochy dokáže ekosystém rybníka zlikvidovat. Dnes není výjimkou, že se v nádržích chová dvojnásobek této hodnoty,“ říká Fischer. Ryby jednak představují významného predátora především larev obojživelníků, současně ale taky devastují (zejména kapři) litorální porosty, což jsou plochy s vodní a mokřadní vegetací v mělkých partiích rybníků, které jsou pro obojživelníky a jejich larvy životně důležité, protože jim slouží jako úkryty, zásobárna zdrojů potravy atd.

„Rybářské hospodaření je alfou a omegou toho, jak na tom obojživelníci v ČR budou,“ je přesvědčen zoolog David Fischer. V ČR totiž podle něj nezůstalo mnoho velkých přirozených rozmnožovacích stanovišť obojživelníků, jako jsou mokřady, záplavové tůně nebo slepá ramena. Většina jejich populací je tak závislá na rybnících.

„Dřív tady byla hromada rybníků, na kterých se hospodařilo málo nebo vůbec,“ popisuje David Fischer. „Tyhle zarostlé žblabuňky byly plné vzácných druhů. Po roce 1989 se to ale změnilo. Využívána je každá „louže“ a celá řada nádrží byla necitlivě odbahněna. Svůj nemalý podíl na současném stavu mají i různé dotace směřované do odbahňování a rekonstrukce nádrží, na kterých se dalo velmi dobře vydělat. Ve špatně odbahněných rybnících už ale skoro žádní obojživelníci nežijí.“

Nacházet kompromisy mezi komerčními zájmy rybářů a ochranou ohrožených druhů je tak podle něj zcela nezbytné. „Osud obojživelníků v ČR opravdu závisí na tom, jestli se dokážeme dohodnout na rozumných regulích hospodaření na rybnících. A jde nejen o osud obojživelníků, ale i vodních ptáků, vážek a dalších druhů, které rybníky využívají.“

„O ochraně obojživelníků se dnes poměrně intenzivně píše a hovoří a v krajině se realizuje celá řada více či méně smysluplných opatření. Bez celorepublikové dohody o přístupu k rybníkům to jsou ale jen takové výkřiky. Zatím děláme pouze podpůrná lokální opatření, která však nemohou zvrátit plošný úbytek obojživelníků, ke kterému v posledních 10-15 letech dochází hlavně v důsledku intenzifikace hospodaření v rybnících,“ je přesvědčen David Fischer, podle něhož je takto vstřícný přístup rybářů spíš výjimkou.

Dobré vztahy i třecí plochy

„Pokud to bude možné, tak my samozřejmě chceme pokračovat v dobrých vztazích s ochranáři,“ říká Oldřich Pecha ze Štičí líhně Esox. „Ochranáři chtějí, abychom po 15. březnu nehýbali s hladinou a obojživelníci měli klid. Ne vždy nám to ale vyhovuje, protože když se zima protáhne do jarních měsíců, tak pak máme hrozně krátkou dobu na jarní výlovy. Pak mohou vznikat třecí plochy. Ale pokud to jde, tak se snažíme si vzájemně vyjít vstříc.“

Přineslo rybářům nevypuštění Chlumeckého rybníka nějaké škody? „Zatím ne,“ říká Oldřich Pecha. „Tím, že rybník nevylovíme, ale jdeme do většího rizika. Kdybychom ho vylovili, tak máme své jisté, můžeme ryby spočítat a zvážit. Takhle tam musejí přečkat zimu, nějak to přežít a pak teprve budeme účtovat.“

Jan Dušek, ředitel organizace Daphne, která se soustředí na aplikovaný ekologický výzkum, je stejně jako David Fischer přesvědčen, že ochranáři musejí s rybáři víc jednat. „Většinou v ochranářské tlupě jen lamentujeme nad prohřešky ‚druhé strany‘ a velmi málo se snažíme jednat tak, aby podmínky byly oboustranně přijatelné a tudíž dlouhodobě udržitelné,“ vysvětluje Jan Dušek.

„My nechceme vyvolávat emoce nebo rozbroje, pokud to jde, tak se snažíme domlouvat,“ říká Oldřich Pecha ze Štičí líhně Esox. „Po vzájemné domluvě jsou i ochranáři rozumní, dokáží nám vyjít vstříc a pochopit naše zájmy. Ostatně kdo jiný než rybáři by měl mít zájem na tom, aby příroda byla v pořádku. Vždyť nám slouží k obživě. Přece si nebudeme pod sebou řezat větev,“ uzavírá Oldřich Pecha.

---

reklama

---