Bobři dokážou udržet vodu i ve vyprahlé krajině

Zdroj | Depositphotos

Přečtěte si také |

V CHKO Brdy postavil hráze bobr, ušetřil tak peníze na revitalizaci Klabavy

Příběh z Brd dnes dostává další rozměr. Česko aktuálně čelí suchu, které není jen důsledkem několika horkých červencových dnů. Dosavadní průběh letošního roku charakterizovala srážkově chudá zima, pátý nejsušší březen a druhý nejsušší duben od roku 1961. V červnu navíc panovaly mimořádně vysoké teploty. V mnoha potocích a rybnících je výrazně méně vody. Některé potoky místy vysychají. Právě v takových obdobích je nejlépe vidět význam míst, která vodu v krajině zadržují. Bobří hráze, tůně a mokřady ji dokážou udržet i tam, odkud by jinak rychle odtekla.

Kolik stojí práce, kterou bobři odvádějí sami

V rámci studie pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR bylo ekonomicky hodnoceno deset českých bobřích mokřadů. Výzkumníci počítali, kolik by stálo vytvořit obdobné mokřady a tůně pomocí techniky, včetně zemních prací a uložení vytěženého materiálu.

Výzkumníci studovali deset bobřích mokřadů z České republiky. Souhrnná hodnota vody zadržené jednou bobří hrází a uhlíku uloženého ve studovaném mokřadu byla oceněna v průměru přibližně na 2 miliony korun. Jde o částku, kterou by stát nebo jiný subjekt musel vynaložit na vytvoření srovnatelného opatření pro zadržení vody v krajině.

Mokřad na Úslavě, jehož přínos pro zadržování vody, byl oceněn na téměř 14 milionů korun. Tolik by přibližně stálo vytvoření obdobného opatření člověkem.

Foto | ČVUT / AOPK ČR

„Bobři samozřejmě sucho v celé republice nevyřeší. Ukazují nám ale, jak velký význam má každé místo, kde může voda zůstat, místo aby rychle odtekla. Tam, kde bobří mokřad nezpůsobuje závažné konflikty, odvádějí bobři práci, kterou bychom jinak museli složitě plánovat a platit. Pokud jim hráz zbouráme, můžeme tak ničit opatření v hodnotě milionů korun, které bobři vybudovali zadarmo — a které pak možná budeme z veřejných peněz znovu draze vytvářet,“ říká Aleš Vorel z České zemědělské univerzity v Praze.

Dvě místa vzdálená jen deset metrů

Význam bobří činnosti je nyní dobře patrný také na Štěpánovickém potoce u Jaroměřic nad Rokytnou. Potok zde místy zcela vyschl. Na jednom místě zůstalo jen suché kamenité koryto, zatímco o pouhých deset metrů dál se v části upravené bobry stále drží voda.

Když hladina klesá, bobři prohlubují dno, čistí tůně a vyhrabávají kanály, kterými soustřeďují vodu do míst, kde ji potřebují. Dělají to především kvůli vlastnímu přežití – voda jim poskytuje bezpečí, umožňuje přístup k obydlí i potravě a pomáhá zvládat vysoké teploty. Současně ale vznikají poslední vodní útočiště, která mohou v jinak vyprahlém okolí využívat také obojživelníci, vodní hmyz, ptáci a další živočichové.

Štěpánovický potok u Jaroměřic nad Rokytnou. Potok zde místy zcela vyschl. Na jednom místě zůstalo jen suché kamenité koryto, zatímco o pouhých deset metrů dál se v části upravené bobry stále drží voda.

Zdroj | AOPK ČR

„Na fotografiích jsou dvě místa vzdálená přibližně deset metrů. Na jednom je potok úplně suchý, na druhém se díky práci bobrů stále drží voda. Lépe se jejich význam v krajině v období sucha snad ani ukázat nedá,“ doplňuje Jitka Uhlíková.

Bobři se dokážou „prokopat“ suchem

Podobné zkušenosti nejsou omezené na Českou republiku. Ekoložky Glynnis Hoodová a Suzanne Bayleyová z Univerzity v Albertě sledovali vývoj mokřadů v kanadském národním parku Elk Island v průběhu 54 let. Zjistili, že přítomnost bobrů ovlivňovala množství otevřené vody výrazněji než teplota a množství srážek. Mokřady obsazené bobry měly až devětkrát větší plochu otevřené vody než srovnatelné mokřady bez nich.

Rok 2002 byl v oblasti nejsušším rokem ve sledovaném období. Přesto v krajině zůstalo o 61 % více otevřené vody než během suchého roku 1950, kdy bobři ve sledovaném území ještě nežili – ačkoli v roce 1950 spadlo o 47 % více srážek. Za sucha bobři kopali kanály a prohlubovali tůně, aby soustředili ubývající vodu ke svým obydlím. Někteří místní farmáři pak právě k bobřím mokřadům přiváděli dobytek, protože patřily k málu míst, kde stále zůstávala voda a pastva.

Miliony litrů vody v anglických mokřadech

Více než deset let výzkumu Univerzity v Exeteru a Devon Wildlife Trust ve Velké Británii přineslo obdobné výsledky. Bobří mokřady ve čtyřech sledovaných teritoriích v Devonu zadržovaly dohromady více než 24 milionů litrů vody. To odpovídá přibližně deseti olympijským bazénům.

Během silných dešťů mokřady ve sledovaných lokalitách snižovaly kulminační průtoky v průměru o 30 %. V období horka a sucha se naopak zadržená voda postupně uvolňovala, pomáhala udržovat průtoky v místních tocích a vytvářela zelené oázy, ve kterých přežívali živočichové závislí na vodě. Výsledky se mohou podle charakteru toku, velikosti mokřadu a místních podmínek výrazně lišit.

Zdroj | Depositphotos

Také česká studie upozorňuje, že bobří hráze nelze považovat za univerzální ochranu před velkými povodněmi. Jednoznačný je však jejich místní přínos: zadržují vodu, zachycují splaveniny, zpomalují její odtok a vytvářejí pestré mokřadní prostředí.

„Nejde o to ponechat bobry bez omezení úplně všude. U silnic, rybničních hrází nebo jiné infrastruktury mohou způsobovat vážné problémy, které je potřeba řešit. V krajině ale existuje mnoho míst, kde jejich činnost přináší výrazný užitek. Pokud jim ani tam nedáme prostor, nepřijdeme jen o bobry. Přijdeme také o vodu, mokřady a živá útočiště, která vytvářejí pro desítky dalších druhů – a o práci v hodnotě statisíců až milionů korun, kterou odvádějí bez projektů, dotací a stavebních strojů. V době, kdy krajina vysychá a za její obnovu vynakládáme a budeme vynakládat stále více peněz, bychom určitě měli jejich pomoc přijmout,“ uzavírá Jitka Uhlíková.

Jak bobři mění krajinu a proč mohou být při zvládání sucha důležitými spojenci, ukazuje třináctiminutový dokument Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: https://www.youtube.com/watch?v=GSTw8qmBP4Y&t=36s

AOPK ČR děkuje odborníkům z ČVUT za spolupráci a za provedení veškerých měření v bobřích mokřadech a organizaci IREAS za ekonomické vyčíslení jejich ekosystémových služeb.