Plantáže palmového oleje ničí pralesy i obživu místních obyvatel

Tím, co si dáváme na talíř, rozhodujeme o tom, co se děje na druhé straně planety. Snad žádná komodita to neilustruje lépe než palmový olej. Jeho produkce už nezvratně poškodila pralesy v Malajsii a Indonésii a palmové společnosti se postupně přesouvají i do zemí rovníkové Afriky a Latinské Ameriky.

Od snídaně až po večerní koupel - s palmovým olejem se občan EU potkává několikrát za den. Nachází se totiž v polovině průmyslových výrobků – od potravin po kosmetiku a drogerii. Je to v současnosti nejpoužívanější rostlinný olej na světě. Dnes se ho spotřebovává 4krát více než před 20 lety. Olej je tradiční potravinou v asijských zemích, aniž by o tom ale mnoho lidí vědělo, i Evropan ho v průměru spotřebuje 2 litry za rok.

Pro výrobce potravin má totiž mnoho výhod. Je levný, při pokojově teplotě tuhý, chuťově neutrální, trvanlivý a nepřipaluje se. Kosmetické firmy, které spotřebují asi 20 % produkce oleje, na něm zase oceňují, že dodává jejich výrobkům potřebnou vláčnost a zvyšuje jejich trvanlivost. Nevládní organizace nevystupují ani tak proti oleji samotnému, vadí jim způsob jeho produkce.

Palmový olej lze samozřejmě používat i jako biopalivo. Právě toto použití je podle ochránců přírody největší hrozbou. „Využívání palmového oleje není nijak zásadně udržitelnější než využívání fosilních paliva,“ připomíná zoolog a ochránce přírody na Borneu Stanislav Lhota v dokumentu Zelená poušť. Produkce biopaliv využívá půdu, a ta je rovněž neobnovitelným zdrojem, zazní v dokumentu.

Ročně se na světě vyprodukuje 50 milionů tun palmového oleje, polovina světové produkce pochází z Indonésie, třetina z Malajsie. Olej se získává z hroznovitých plodů palmy, které se sklízí každých čtrnáct dní. Samotný palmový olej pochází z dužniny, z jader se získává tzv. olej palmojádrový. Surový se palmový olej používá v kosmetice, pro potřeby potravinářského průmyslu se rafinuje, čímž ale ztrácí většinu nutričních hodnot a prospěšných látek, například červené barvivo betakaroten.

Plantáž s ostrůvky pralesa

Založení palmové plantáže znamená nutně zábor zemědělské půdy, nebo vykácení či vypálení původního pralesa. Borneo to už není prales s ostrůvky palmových plantáží, ale palmové plantáže s ostrůvky pralesa, popsal svoji zkušenost z místa Michal Gálik, autor dokumentu Zelená poušť na diskuzi v rámci Evropského týdne udržitelného rozvoje, kterou pořádala městská část Praha-Libuš.

S pralesem přicházejí o své prostředí i zvířata: opice, medvědi malajsijští a orangutani. Ti navíc na plantážích „škodí“, chutnají jim totiž kořínky mladých palem. Za každého zabitého lidoopa proto čeká na pracovníka plantáže finanční odměna. Orangutan je přitom nejpomaleji se rozmnožující se zvíře, matka vychovává jediné mládě až osm let. Každoročně je zabito 5000 orangutanů, nejčastěji právě matky, roztomilé mládě putuje do rukou chovatele, a když vyroste, tak do jedné z přeplněných záchranných stanic.

Životnost plantáží je jen 20-30 let a první zakládané plantáže začínají „dosluhovat“. Co s nimi bude poté, nikdo neví. Nepříliš bohatá půda původních pralesů je po letech intenzivního využívání vyčerpaná a další hnojení nebo výsadba nových palem nepomáhá, uvedl filmař Michal Gálik.

„Indonésie je už zničena, tu nezachráníme, prales tam nevrátíme. Prales je třeba ochránit tam, kde ještě je,“ říká Michal Gálik. Palmové plantáže se totiž nyní rozrůstají také v Africe a Jižní a Střední Americe.

Produkce palmového oleje na plantážích nepoškozuje pouze životní prostředí, ale i tamní obyvatele. V Indonésii trpí především původní obyvatelé, Dajáci, kteří kvůli rozšiřování plantáží přicházejí o vlastní půdu, není výjimkou, že je vyvlastňována bez náhrady.

Strom života, nebo zelený mor

Přestože indonéská vláda považuje palmu olejnou za „Strom života“ a její produkty za „červené zlato“, situace je podle nevládních organizací přesně opačná. Sami spíš mluví o palmových plantážích jako o „zeleném moru“. Palmové plantáže sice poskytly 20 milionům lidí práci, práce na nich je ale velmi špatně placená a jejich vznik navíc místním sebral možnost obživy na vlastních polích nebo lovem ryb. Splach z plantáží znečišťuje zdejší řeky, které jsou pro místní stále významným zdrojem vody např. ke koupání, kromě ztráty ryb tak znečištěná voda způsobuje lidem i zdravotní problémy. Změna ve využívaní půdy způsobuje několikrát do roka opakující se záplavy. Životní úroveň místních obyvatel tak naopak poklesla, upozorňují nevládní organizace.

Producenti oleje, obchodníci, vlády a nevládní ochranářské organizace se sice snaží najít společnou řeč v rámci Kulatého stolu o udržitelné produkci palmového oleje (RSPO) a vytvořili certifikaci pro udržitelnou produkci palmového oleje. Podle všeho, ale tato snaha o spravedlivé platy, omezení chemikálií na plantáži a záchrana pralesů dopadla v zemích, kde má velké slovo korupce, fiaskem. A certifikace, jak ukazuje například francouzský film Pálí nás palmový olej, není zárukou ničeho.

Film Zelená poušť Michala Gálika je volně dostupný na youtube.com, u autora je k dispozici i 20minutová zkrácená verze pro školy. Do soboty 20. června je také v Brně ke shlédnutí výstava Na čem (se) smaží Indonésie, věnující se stejnému tématu.

---

reklama

---