Počty většiny mořských živočichů klesají. Skvěle se ale daří chobotnicím, krakaticím a sépiím
K tomuto netradičnímu závěru došli badatelé australského univerzitního Institutu pro životní prostředí poté, co prozkoumali dlouhodobě pořizovaná data o zaznamenané početnosti a odchytech jednotlivých skupin podmořských živočichů. Z nich je patrné, že zatímco početnost řady lovených druhů s frekvencí a objemem lovu postupně klesá, množství hlavonožců pod hladinou naopak zvolna narůstá.
„Tento trend je jasně patrný. Od roku 1953 je poměrně konzistentní napříč třemi skupinami hlavonožců,“ potvrzuje mořská bioložka Zoë Doubledayová. „Konkrétně pak mezi chobotnicemi, sépiemi a krakaticemi.“ Tato pestrá a vývojově pokročilá skupina měkkýšů, žijící aktivně dravým způsobem života, je totiž schopná dobře se vyrovnávat s rychle se měnícími podmínkami životního prostředí.
„O hlavonožcích se někdy hovoří jako o mořském plevelu,“ popisuje Doubledayová. „Mají celou řadu unikátních biologických charakteristik, které jim umožňují flexibilně se přizpůsobovat se svému okolí. V jejich prospěch například hraje relativně rychlý růst, stejně jako krátká doba života.“ Každý další přírůstek se tak může na adaptační škále posunout o kus dál, než jeho předchůdce. „A zatímco pro jiné mořské živočichy je třeba problém vyrovnat se se zvyšující průměrnou teplotou vody, hlavonožcům to komplikace nečiní.“
Doubledayová se k těmto závěrům dostala mírnou oklikou. Původně se totiž zajímala jen o početní stavy „ikonické“ sépie vějířovité (Sepia apama), v okolí jihoaustralského Spenserova zálivu. „Zajímalo mne, jestli je trend růstu či poklesu populace podobný i u jiných hlavonožců, a tak jsem se zanořila více do hloubky. A poněkud překvapivě se ukázalo, že počty hlavonožců se po celém světě vlastně celou dobu zvyšují.“ Proč k tomu ale dochází?
Mořští biologové z Austrálie mají v zásadě dvě teorie. „Ta první souvisí s globálním oteplením, druhá pak s přelovením oceánů,“ říká profesor Bronwyn M. Gillanders. „V obou případech tedy jde o zásahy do mořského ekosystému indukované lidmi.“ Jistotou ale právě nesrší. „Nemyslím si, že by za tím stál jen jeden jediný faktor,“ říká Doubledayová. „Ale je to spíš něco velkého, co se děje v pozadí, a nám to zatím uniká. Něco, z čeho momentálně hlavonožci mohou těžit.“
Moře a oceány ale hlavonožci pravděpodobně neovládnou. Navzájem se totiž zrovna netolerují, a pokud jejich počty přesáhnou prahovou hodnotu (a tím se omezí jejich přístup k potravě), začnou se navzájem kanibalizovat.
reklama
