Přehrada Orlík oslavila 50 let. Podívejte se do nitra betonového kolosu

Vodní dílo Orlík letos oslavilo kulaté výročí od svého zprovoznění. Již celé půlstoletí uplynulo od doby, kdy lidé opustili vesnice a místo, kde měli domovy, zaplavila voda. „Dnes by taková stavba nevznikla,“ říká vedoucí hrázný na Orlíku Pavel Melichar.

Na stavbě denně pracovalo 1 500 dělníků, spotřebovalo se milion metrů krychlových betonu a 12 tisíc tun oceli. Stavba to bylo kolosální nejen na svou dobu.

Vodu zadržuje největší tížná betonová hráz ve střední Evropě, popisuje stavbu generální ředitel Povodí Vltava Petr Kubala. Hráz přehrady je 81,5 metrů vysoká a 450 metrů široká, v koruně po hrázi vede silnice II. třídy. V ČR je vyšší jen hráz v Dalešicích, která však není z betonu.

Dno nádrže je 60 metrů pod hladinou a tlak vody na beton je enormní. Proto bylo třeba vodní dílo „usadit“ deset metrů pod zem, vysvětluje hrázný Pavel Melichar. Celá přehrada se skládá ze 33 bloků. Samozřejmě i zde jsou průsaky, podle hrázného je to ale v průměru 5 litrů za sekundu, což je na tak obrovské dílo velmi málo.

Povodně jako zkouška

„Orlická přehrada plní významnou roli při povodních, kdy dokáže alespoň částečně zpomalit a snížit povodňovou vlnu,“ vyjmenovává pozitiva přehrady Kubala. Při povodních v roce 2002, které vrcholily 13. a 14. srpna, dokázal podle něho Orlík oddálit kulminační odtok o 17 hodin a také podstatně snížil množství vody, které se hnalo korytem Vltavy. Povodně v létech 2002 a 2006 byly největšími zatěžkávacími zkouškami, se kterými nebylo ani počítáno. Orlík podle Povodí Vltavy obstál dobře. Málokterá hráz podstoupila takovou zkoušku. „Jediná zátěžová zkouška je, když povodeň přijde. Ale zároveň to může být zkouška poslední,“ komentuje realitu ředitel sekce správy povodí Tomáš Kendlík, podle něhož by Orlík v roce 2002 povodni nedokázal zabránit, i kdyby byl úplně prázdný. Úhrn srážek byl několikanásobně vyšší než kapacita nádrže.

Druhá významná pomoc Praze při povodních spočívala ve faktu, že nádrž zachytila hodně nepořádku. Ten by jinak mohl v Praze poničit Karlův most podobně jako v roce 1890. Kendlík vzpomíná, že po Vltavě připlavalo do přehrady nejen drobné dřevo, ale i klády nebo celé chaty. V roce 2002 písemně poděkoval za práci nádrže i starosta Drážďan. A samotná hráz? Ačkoliv bylo po povodních v roce 2002 třeba vynaložit 100 milionů korun na odstranění škod, šlo především o škody na komunikacích. Hráz samotná poškození nezaznamenala. „Musíme vzdát hold těm, kdo toto dílo vybudovali,“ prohlašuje Kubala.

Další problém s nadměrným množstvím vody nastal na začátku roku 2006. Tehdy bylo hodně sněhu, a tak se nádrž z části vypustila a později, když začal sníh rychle tát, Orlík pomohl před další povodní. Pomáhal regulovat množství vody i v roce 2003, kdy bylo naopak moc velké sucho.

Bezpečnostní přelivy, které se uplatnily při povodních, jsou na Orlíku tři. Jejich šířka je 15 metrů, hradící výška 8 metrů a průtok při plném vzdutí 728 kubíků za vteřinu. Tudy lze odpouštět vodu, když hladina stoupne nad určitou mez, ale na Orlíku je to výjimečné, většinu vody spotřebuje elektrárna. V roce 2002 elektrárna však sama od sebe „vypadla“ a byla zalita spodní vodou, která neměla kam odtékat. Systém elektrárnu sám zastavil a voda šla přes přelivy.

Pokud není hladina vody na prazích bezpečnostních přelivů a nemůže jet elektrárna, lze použít základní výpusti, které jsou zde dvě, každá má průměr 4 metry a kapacitu 190 m3/s. Téměř vše zde bylo po povodních rozbito a sanováno.

Orlík elektrický

Ve spodní části přehrady je umístěna vodní elektrárna, kterou vlastní ČEZ. Elektřinu zde vyrábí čtyři Kaplanovy turbíny s celkovým maximálním průtokem 600 m³/s. Každá turbína má výkon 91 MW a maximální výkon tak může být 353,6 MW.

„Akumulační a špičková vodní elektrárna Orlík i po půl století svého provozu zůstává rozměry i výkonem největším klasickým vodním zdrojem elektrické energie České republiky,“ říká Jan Beneš z ČEZu. Větší je prý jen Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Čtveřice turbosoustrojí na Orlíku dodává ročně elektrizační síti okolo 400 GWh a energetice tak ušetří přibližně půl milionu tun uhlí. Navíc je svou schopností spuštění do 2 minut schopna odvrátit případnou kritickou situaci v energetické síti při výpadku jiného zdroje.

Životnost? Napořád!

Přípravné práce na vodním díle Orlík začaly v říjnu 1954 a o tři roky později byla zahájena vlastní stavba. V roce 1960 se začala nádrž napouštět a 22. prosince 1961 proběhlo slavnostní zahájení provozu. Poslední, čtvrtá turbína, byla spuštěna v následujícím roce a roku 1966 byly dokončeny všechny související práce, uvádí Tomáš Kendlík. VD Orlík by mělo vydržet napořád, není známý termín jako „životnost“.

V nádrži pod hradem Orlík je nejvíce zadržované vody v ČR, jedná se přibližně o 716,6 milionů metrů krychlových. Pro srovnání druhá největší nádrž v ČR, Lipno I, má objem zhruba 300 milionů metrů krychlových. Podle ředitele sekce správy povodí Kendlíka je nádrž lemována více než 300 kilometry břehů a její délka je 70 km.

Vodní dílo Orlík je součást Vltavské kaskády, kam patří Lipno I, Lipno II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Od letošního roku si zájemci mohou útroby hráze Orlíku také prohlédnout. Hlavním lákadlem je strojovna vodní elektrárny. Exkurzi mohou využít skupiny o maximálním počtu 50 osob, dovnitř se mohou ale podívat i jednotlivci. Je ale nutné se předem objednat.

---

reklama

---