Příroda si poradí s kyselými dešti i kůrovcem, ukázal výzkum Jiřího Kopáčka

Výzkum na Šumavě ukázal, jak si příroda poradí s účinky kyselých dešťů i kůrovcovou kalamitou. Za výzkum dnes jeho vedoucí Jiří Kopáček z Biologického ústavu Akademie věd ČR dostal cenu předsedkyně Grantové agentury ČR. V budoucnu se chce hydrobiolog Kopáček více zaměřit na zkoumání fosforu v půdě a vodě.

Kopáček začal s výzkumem vlivu kyselých dešťů na ekosystém Plešného a Čertova jezera na Šumavě v 90. letech. "Do toho v roce 2004 přišla kůrovcová kalamita, která náš výzkum v podstatě zničila, ale zase nám umožnila pochopit další věci, jako je reakce povodí a jezer na odumření stromového patra," řekl Kopáček.

Původním motivem jeho bádání byla kyselost šumavských jezer. Ještě v 50. letech měla pH 6, v následujících desetiletích se po kyselých deštích tato hodnota vychýlila k 4,5, což znamená výraznou kyselost. Na život v jezerech to mělo zásadní vliv. Ryby v Černém jezeře nepřežily, odumřeli i bezobratlí živočichové.

Později se v Česku ovzduší zlepšilo a kyselé deště, podle Kopáčka na území ČR nejintenzivnější v celosvětovém měřítku, postupně zmizely. "Nejvíce na světě se u nás podařilo zredukovat emise síry a dusíku. Síru se povedlo snížit o 90 procent a dusík o více než 50 procent," řekl Kopáček.

Vědce zajímalo, jak dlouho bude přírodě trvat, než se z kyselých dešťů vzpamatuje. Podle Kopáčka se Šumava, ale také Vysoké Tatry staly v tomto ohledu zkumavkou světa. Stav se postupně zlepšoval do roku 2004, až přišla kůrovcová kalamita. Reakce šumavského ekosystému byla nečekaná. Po odumření stromů se z půdy vyplavilo více fosforu a v Plešném jezeře to podpořilo růst řas, které spotřebovávají dusičnany. Tím se pH vody skokově zlepšilo. Dnes má hodnotu kolem 6, tedy stejně jako přes 60 či 70 lety.

Kůrovec tak šumavským vodám a půdám hodně pomohl. "Mělo to katastrofální dopad na stromy, ale les nejsou jen stromy. Les je i půda, podrost, celý systém," uvedl Kopáček. Obroda byla možná jen díky tomu, že se na území nezasahovalo. Kdyby se odumřelé stromy odvezly jako v hospodářském lese, živiny z nich by půdu neobohatily, upozornil. Navíc by to poškodilo horní vrstvu půdy, která obsahuje semena. "Byli jsme překvapeni, jak dlouhou mají klíčivost. Zpočátku panovaly obavy, že po odumření horního stromového patra se nic nestane, že se les nezmladí. Ale za tři, čtyři roky vyrostly tisíce semenáčků," popsal Kopáček.

Za svou práci se dočkal ocenění již loni. Tehdejší předseda Akademie věd Jiří Drahoš mu udělil medaili Gregora Johanna Mendela zhruba tři měsíce poté, co Sněmovna schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Novelu provázely bouřlivé diskuze právě kvůli ochraně Šumavy.

---

reklama

---