Ředitelé šumavského parku bilancovali, spory měli o divočině

Procento divočiny, tedy míst bez zásahů člověka, směřování i role Správy Národního parku Šumava (NPŠ) a zákon o této rezervaci byly nejčastějšími spornými tématy deseti dosavadních ředitelů parku, kteří se sešli k 25. výročí jeho existence. Ve Vimperku, kde má správa parku sídlo, si jejich bilanci přišlo vyslechnout 150 lidí. Za éry ředitelů se vystřídalo 17 ministrů životního prostředí. Ředitelé se shodli na tom, že Šumava je a bude politikum.

"Moje představa byla vždy taková, že toto velkoplošné území musí mít nějaké veliké jádro, které bude srdcem parku, které bude chráněno hlavně před tlaky hospodářskými a tlaky související s neřízenou turistikou a sportem a tak dále," řekl první ředitel NPŠ Milan Skolek. Neměl ale tolik času, aby mohl představy realizovat.

"Národní parky nejsou o maloplošných chráněných územích, ale je to územní strategie ochrany přírodních procesů. A druhou věcí je ukázat to lidem, to byla má hlavní motta," řekl druhý ředitel parku Jiří Kec, který kromě současného ředitele Pavla Hubeného v parku stále pracuje. Vede návštěvnické centrum vlků v Srní.

Miroslav Filip přiznal, že při svém svém nástupu v roce 1993 měl jinou představu o zónách, a tak je nechal předělat. "Ale vylezl mi z toho ještě větší paskvil, než tu byl. Dále jsem nedokázal razantně postupovat proti začínajícímu šíření kůrovce," přiznal.

Téměř deset let působící ředitel NPŠ Ivan Žlábek uvedl, že na Šumavě dodnes chybí princip aktivní ochrany přírody. Alois Pavličko, který vedl park v letech 2004 až 2007, se snažil o propojení s bavorskou Šumavou a o zachování vody na Šumavě pro další léta.

Hlavní vize Františka Krejčího, který "přežil" šest ministrů, byla vyhlásit maximum území, kterému dá člověk pokoj a bude se do něj chodit učit a ne ho ovládat a kontrolovat. S tímto principem souhlasilo už v roce 1992 i 70 odborníků z celého světa a 42 šumavských starostů. "Pokud by se naplnilo, aby v roce 2030 bylo 50 procent parku první zónou, tak to bude pořád moderní plán péče," uvedl.

Tříměsíční působení zhodnotila Zdeňka Šartnerová jako práci provozního ředitele bez pravomocí. Jan Stráský chtěl park více zpřístupnit turistům. "Podařilo se několik málo cest otevřít, především propojit český a bavorský park," uvedl. Přiznal, že je velmi smutný, že se nepovedlo nikomu z ředitelů otevřít cestu na Modrý sloup, která fungovala tisíciletí, i když byla plná tetřevů. Stráský uvedl, že stál u sedmi pokusů o speciální zákon o NPŠ, ale všechny byly zamítnuté. Stejně jako většina jeho kolegů nesouhlasí s navrženým zákonem o všech parcích. "Šumava je stejně nepřístupná jako byla a podle zákona, který se připravuje, nebude přístupnější, ale nebezpečnější," řekl.

Předposlední ředitel Jiří Mánek považuje za svůj úspěch návštěvní řád na deset let. "Když jsme představovali médiím nový plán péče, tak mě na konci tiskovky pan ministr odvolal z funkce," uvedl. Podařilo se mu zvětšit první zónu ze 13 procent na dvojnásobek, ale i když získal podpisy všech 22 starostů, nebyla zonace dodnes vyhlášená. Hubený, který řediteluje od května 2014, uvedl, že jeho cílem je "trochu změnit face (tvář) té správě, uklidnit emoce a stabilizovat to, co bylo rozděláno přede mnou".

Národní park Šumava, který vznikl 20. března 1991, má zvláštní režim ochrany životního prostředí. Se svou rozlohou více než 68.000 hektarů je největší ze čtyř národních parků.

---

reklama

---