Unikátní výzkum poprvé popsal nerovné vyjednávání obchodních řetězců a dodavatelů

Obchodní řetězce se na českém trhu těší tak významnému postavení, že si mohou diktovat téměř jakékoli podmínky na úkor svých dodavatelů, vyplývá z výzkumu Ekumenické akademie. Té se jako první v Evropě podařilo překonat strach dodavatelů o neférových praktikách promluvit. Současný trend podle akademie zásadně ovlivňuje udržitelnost produkce a kvality potravin a přispívá k plýtvání s nimi.

„Pro drtivou většinu byl obrovský risk se s námi setkat a neustále opakovali, že se potkávají jen díky slíbené anonymitě. Informace sdílené s námi pro ně mají existenciální charakter,“ říká Tomáš Uhnák z Ekumenické akademie. Mnozí, ačkoliv podle jeho slov velmi stáli o to promluvit o nekalých praktikách, setkání nakonec odřekli. „Jednoduše se báli,“ vysvětluje Tomáš Uhnák.

Pro 85 % českých domácností jsou supermarkety hlavním místem pro nákup potravin. Řetězce tak ve velké míře využívají svého silného postavení na úkor svých dodavatelů. To se projevuje už během vyjednávání smluv, pokračuje vynucováním dalších poplatků, nerovným rozdělováním marží nebo tlakem na nižší ceny. Mezi obchodní kulturou řetězců je poměrně velký rozdíl, nejhorší pověst mají podle zjištění Ekumenické akademie diskonty.

Vysát, ale nezabít

Mnozí dodavatelé jsou na prodeji v supermarketech existenčně závislí. Téměř vždy se proto podřídí podmínkám obchodních řetězců. I když to znamená, že své zboží prodávají s minimálním nebo nulovým ziskem. Ani legislativa dodavatele dostatečně nechrání.

Placení za tzv. regálné a listovné bylo sice zakázáno, poplatky však stačilo pouze přejmenovat na „příspěvek na marketing“ a vymáhají se dále, popisuje Ekumenická akademie jednu z nekalých praktik.

Dodavatelé nemají například možnost ovlivnit znění smluv. Ty jsou proto často jednostranně výhodné pouze pro řetězce. Ekumenická akademie zaznamenala během rozhovorů praktiky podobné přístupu tzv. „šmejdů“ na předváděcích akcí pro seniory. „Smlouvu nevidíte do té doby, než si vás tam pozvou. Nesmíte si ji vzít s sebou. Nesmíte opustit ty jejich místnosti, ve kterých sedíte, a buď to podepíšete, nebo ne… V momentě, kdy nesouhlasíte s jejich smlouvou, tak nedodáváte,“ cituje akademie zástupce dodavatelské firmy.

Řetězce také na své dodavatele přenášejí svá obchodní rizika, například špatné naplánovaní objemu potravin na propagační akci, a své náklady, například vývoj nových obalů pro privátní značku, stroje na výrobu obalů nebo propagaci výrobků. Tyto náklady se přitom pohybují ve statisících. „Bývají požadavky typu ‚zaplaťte design na privátní značku‘ a přitom řízení designového studia není možnost ovlivnit z naší strany. Dost často býváme žádáni o to, abychom platili náklady, nad kterýma nemáme žádnou kontrolu,“ uvádí další z dodavatelů.

Podle producentů vytvářejí obchodní řetězce velice nestabilní prostředí plné nejistoty. Dodavatel například předem nezná objem odebraného zboží. Musí být tedy připraven na vše – když bude mít zboží málo, dostane pokutu za porušení smluvních podmínek, nebo mu zůstane odmítnuté zboží a musí hledat jiné odbytiště. Změna objednávky může přitom přijít ze dne na den i těsně před termínem dodání.

Kam s nechtěnými kedlubnami

Kvůli extrémním kvalitativním a estetickým nárokům na zboží a špatnému plánování, přispívají řetězce přímo i nepřímo k plýtvání potravinami. Více informací v článku Kvůli estetickým požadavkům supermarketů končí část úrody zemědělců vyhozená na poli.

Zatímco dříve bylo běžné zeleninu třídit a prodávat jako výběrovou, I. jakost, II. jakost a nestandard, dnes se prodávají pouze dvě první třídy zeleniny a ostatní je zelenina neprodejná, která zůstává u pěstitelů, připomíná předseda představenstva Zelinářské unie Čech a Moravy Jaroslav Zeman.

„Zrovna včera jsme dostali zpátky půl kamionu kedlubnů. Bylo jich tam 10 tisíc kusů. Jejich vada byla ta, že na nich byly ‚ťupky‘,“ uvádí příklad z praxe Jaroslav Zeman. Argument, že si kupující kedlubnu oloupe, neuspěl.

Pro dodavatele je po odmítnutí dodávky velmi obtížné najít pro své produkty náhradního kupce. „Výrobci se s tím vypořádávají různými způsoby, zelenina se například nechává sušit do polévkových směsí, ovoce se často zpracovává na kaši pro děti nebo na mošty, maso lze zamrazit. Ale vždy to znamená ztrátu zisku pro výrobce a další administrativní a praktickou zátěž,“ připomíná Tomáš Uhnák.

Půl kamionu odmítnuté zeleniny nebo ovoce ale není ve většině případů dostatečně velké množství, o které by měly zájem zpracovatelské firmy, jeden druh zeleniny se ekonomicky nevyplatí prodávat ani na trzích, upozorňuje na další smůlu pěstitelů Jaroslav Zeman. Zbývá výpěstky za minimální cenu udat ke zkrmení nebo bioplynkám. Nebo "vrátit poli" a zaorat.

Současné nastavení je nepřátelské především k malým a středním firmám. Aby měly lepší pozici pro vyjednávání, sdružují se v tzv. odbytových družstvech. Těch v ČR dnes funguje asi deset.

Fazolky z Keni

V globalizovaném světě se ale podobné problémy netýkají jen domácích producentů, ale i těch v zahraničí. Britská organizace Feedback zmapovala situaci v africké Keni a jednání nadnárodních odběratelů bylo vůči tamním zemědělcům podobné.

Někdy i polovina úrody zůstala kvůli přísným kritériím na vzhled na poli, další čtvrtina byla řetězcem odmítnuta. Běžné je rušení zakázek bez jakékoli kompenzace. Většina zeleniny, která se v Keni pěstuje pro západní trh, navíc není součástí tamní stravy, takže ji nevyužije ani místní populace.

Někdy ale stačí ke změně málo. Jediná změna v požadavku na standard zelených fazolek, snížila množství odpadu o třetinu a zisk farmářů se zvýšil o 50 tisíc liber, popisuje Dominika Jarosz z organizace Feedback. Důležitá je podle ní také existence a povědomí o instituci, na kterou by se mohli dodavatelé v případě sporů s obchodními řetězci obrátit. V Británii vznikl úřad ombudsmana pro vztahy mezi dodavatelem a řetězcem, který kontroluje nezneužívání dominantního postavení, férové jednání a dodržování platných zákonů, v roce 2013.

Výzkum Ekumenické akademie vycházel ze studií mezinárodního svazu Consumers International a nizozemské organizace SOMO. Jako jediné se mu zatím povedlo získat si důvěru 37 dodavatelů k hloubkovým rozhovorům na toto téma. Dosud většina podobných snah spotřebitelských organizací v Evropě ztroskotala právě na strachu dodavatelských firem z následků pro jejich odbyt.

---

reklama

---