Za dlouhověkostí rostlin je zřejmě jejich odolnost vůči mutacím

Za dlouhověkostí rostlin je zřejmě jejich odolnost vůči mutacím. Některé druhy, třeba sekvoje či borovice, žijí i tisíce let, a přesto nedochází k masivním mutacím a zásadním změnám genomu. Nové poznatky v této oblasti přinesl výzkum odborníků ze Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity (CEITEC MU) a vídeňského Institutu Gregora Mendela. Jejich závěry publikoval časopis PNAS vydávaný americkou akademií věd.

Výzkum také prokázal, že prodloužení života rostlin výrazně nezvyšuje mutační zátěž přenášenou na další generaci, což je v protikladu ke zjištěním u člověka. Mutace v zárodečné linii buněk se u lidí zvyšují s věkem otce.

Rostliny rostou díky nepřetržitému dělení malého počtu takzvaných meristematických buněk, které se nacházejí na vrcholu stonků, v poupatech a špičkách kořenů. Při dělení buněk ale vznikají náhodné mutace, které mohou přispívat ke stárnutí a změnám genetické informace.

Vědci nyní řadou experimentů potvrdili, že část meristematických buněk rostlin se během jejich života dělí jen málo. "Pro zjištění počtu buněčných dělení během životního cyklu rostlin jsme využili vlastnosti struktur zvaných telomery, které tvoří konce chromozomů a při běžném buněčném dělení se vždy zkrátí o přesně vymezenou část. Změřili jsme tedy telomery u rodičovské rostliny a poté u jejích potomků, a odhadli tak poměrně přesně počet dělení v linii buněk, která pokračuje do další generace," uvedl Karel Říha, vedoucí laboratoře molekulární biologie rostlin v CEITEC MU.

Výzkum naznačuje, že malá část meristematických buněk se dělí jen velice pomalu a tvoří rezervoár, ze kterého se odvozují rychle se dělící buňky, které slouží k tvorbě všech orgánů rostliny. Díky tomuto mechanismu si tak rostlina může uchovat stejnou genetickou informaci pro své potomky a zároveň se brání vysokému počtu mutací i při růstu. Je to také zřejmě jeden z předpokladů dlouhověkosti rostlin.

---

reklama

---