Poslední letošní číslo časopisu je věnováno především vodě

Časopis otevírá úvodník Vladimíra Dolejského, který konstatuje, že ani třicet let nestačilo k tomu, aby stav naší krajiny a potoků výrazně zlepšil. Jakub Hruška, Filip Olehle a Anna Lamačová si kladou otázku, zda hydrologickou bilanci lesních povodí ovlivňují více klimatické, nebo vegetační faktory. Jak už to tak bývá, odpověď není vůbec jednoduchá. O tom, jak zadržet vodu v městských aglomeracích, pojednává ve svém článku Jiří Karnecki.

Obnovení říčního pásu, tedy území, které je dominatně formováno vodním tokem a slouží jeho funkcím a vývoji, představuje podle Tomáše Justa podstatně vyšší přínos, než pouze zpřírodnění koryta. Inspirací pro nás může být – díky iniciativě na ochranu divokých včel – Bavorsko. Novela tamního zákona o ochraně přírody totiž říká, že podél vodních toků či stojatých vod je zakázáno zahradnicky nebo zemědělsky využívat pásy šířky nejméně pět metrů.

O tom, jak přistupovat k malým vodním elektrárnám, si můžete přečíst v textu Pavla Marka a Jiřího Musila, jak ne/plníme rámcovou směrnici o vodách popisuje Kateřina Kujanová. Za podařenou revitalizací Moravy u Štepánova zavítáte do CHKO Litovelské Pomoraví, podíváte se i na dolní Berounku, zjistíte, jak se vyhodnocuje účinnost rybích přechodů. Rozhovor s Petrem Kubalou, generálním ředitelem Povodí Vltavy, se věnuje (nejen) Mezinárodní komisi pro ochranu Labe.

Časopis ale není zaměřen jen na vodu. Dozvíte se, co to je adaptivní management chráněných území a proč je na místě jej uplatňovat v praxi, co plyne z pandemie covid-19 pro ochranu přírody a také třeba to, že CHKO Orlické hory letos oslavila padesát let od svého vyhlášení.

Přejeme zajímavé čtení.

---

reklama

---