Ladislav Jandáček: Nechť se šumavské obce rozrůstají, ale především těmi, kteří zde budou trvale bydlet
Zásadním rozdílem oproti protilehlé straně Bavorska či Rakouska je ovšem skutečnost - rovněž v projevu nezmíněná - že tam majitelé penzionů, statků a domů TRVALE bydlí. Tam pracují v lesích MÍSTNÍ obyvatelé, tam nejezdí těžařské firmy ze stovek kilometrů vzdálených oblastí, které dřevo odvážejí daleko od míst, kde se těží, často rovnou za hranice. "Nejdříve nás Lesy propustili", řekl mi asi padesátiletý muž z Borové Lady, "a řekli nám, ať si uděláme živnosťáky. No a pak sem začaly jezdit těžařské firmy ze severních Čech, z Moravy a bůhví odkud, a my si jezdíme do Vimperka pro podporu". To by se, myslím, mělo a mohlo změnit - pak by se zase rozezvučely pily, o nichž se pan prezident zmiňoval.
Jezdím na Šumavu desítky let, mám tam řadu známých a především vidím. Vidím, kolik na Kvildsku Modravsku či jinde přibylo tak zvaných "chalup", jejichž provedení a finanční náklady na stavbu mají k chalupám stejně daleko jako luxusní vila k chatrči bezdomovců. Jsou namnoze využívány majiteli jen malou část roku, jinak jsou bez života.
Nechť se šumavské obce rozrůstají, ale především těmi, kteří zde budou trvale bydlet, pracovat v lesích, na pilách, vlastnit penziony, hotely či hospody, nebo obsluhovat tolik diskutovaný lyžařský vlek na Smrčinu. Ti budou opravdu přispívat k tomu, aby Šumava žila celoročně.
A abych nebyl podezříván ze zaujatosti či jednostrannosti - Národní park Šumava zůstane národním parkem i tehdy, umožní-li se turistům cesta na Luzný od Březníku Luzenským údolím, budou-li moci navštívit Roklanskou chatu či vydat se z naší strany na Svaroh. Mělo by ovšem přibýt těch, kteří na dodržování pravidel v NP dohlédnou, a to by snad neměl být problém.
reklama
