Patrick Zandl: Mystérium eurounijní energetiky a zákazu žárovek

Nikdy by mne nenapadalo, že tak banální téma, jakým je eurounijní “zákaz žárovek”, vzbudí tolik vášní mezi českými internetovými uživateli. Ale vzbuzuje. A protože v českých médiích k tomu nenajdete mnoho relevantních materiálů, rozhodl jsem se po vzrušené twitterové diskusi posloužit obsáhlejším výkladem. Termín “zákaz žárovek” budu nadále používat, i když je nesmyslný, ale v českých médiích zavedený, což si vysvětlíme později.

Začnu dvěma body, které s tématem souvisejí okrajově. Tím prvním je obecný odpor českých médií a české společnosti k Evropské unii. Je zajímavé, jak se nálada změnila za těch deset let od doby, kdy jsme se dobrovolně v referendu rozhodli pro vstup do EU. Pamatujete si?

V roce 2003 bylo pro vstoupení ČR do EU 77 % voličů při 55% volební účasti. Dnes je obecně v médiích i v internetových diskusích EU vydávána za zkorumpovanou, zkaženou socialisticko-komunistickou instituci, kterou je radno opustit ihned, jak zjistíme, jak na to. Proč je tomu tak, když řada fakt hovoří proti tomu názoru, naposledy i názor (zuřivě obhajovaný i rozporovaný), že Slovensko, které přijalo euro, nás i díky tomu předstihlo v hospodářském růstu?

Mou soukromou teorií v tomto případě je trvalý tlak místních politických elit (včetně bývalého prezidenta Klause), které tím přesměrovávají pozornost od vlastních problémů. Přístup k řešení a především presentaci problémů typu “pomazánkové máslo” mne spíše v podezření utvrzují. Deset let trvale negativního přístupu politiků k EU zanechal své stopy.

Tím druhým bodem je přístup českých médií k eurounijní tématice. Valná většina médií (s čestnou výjimkou Rozhlasu a ČT) nemají žádné bruselské zpravodaje a jejich informování o EU tématice je převzaté z agenturního zpravodajství a zdeformované. Jen málo novinářů rozumí tématu fungování EU; například vztah mezi Komisí a Parlamentem EU je pro nemalou část novinářů záhada. Spolu s tepáním do EU od našich politiků a využívání EU jako hromosvodu se není čemu divit, že po deseti letech od referenda považuje většina české společnosti EU za podivnou instituci, ačkoliv s ní nemají prakticky žádnou vlastní zkušenost. Média dnes už jen vyhovují společenské objednávce.

Z toho plyne, že česká média případ “eurounijního zákazu žárovek” podávají (pokud vůbec nějak) jako příběh eurounijní byrokratické socialistické demence, což zatím plynulo hlavně z novinářské neznalosti, teď se k tomu ještě přidává zainteresovanost nových majitelů, třeba uhlobaronů. Podívejme se na celý příběh střízlivěji, prostřednictvím pár faktů.

Internalizace externalit: kdo za to může, ať to zaplatí

Tak především, dlouhodobým trendem v rámci EU (ale také v USA), je “internalizace externalit”, tedy názor, že pokud někdo způsobuje nějaké problémy ostatním, měl by za to platit. Pokud jezdíte autem, neměl byste platit jenom za auto a benzín, ale i za opotřebení silnic a dokonce i za to, že užitím auta produkujete škodlivé plyny, které ostatním ničí zdraví či cokoliv jiného. A to je ta internalizace externalit, která se začala řešit po dvou liniích: za prvé tak, aby se snížil dopad externalit na nezainteresované strany a za druhé tak, aby se zvýšila úhrada negativních dopadů externalit od těch, kdo je způsobují. V případě automobilismu se první řeší vypuzením olovnatého benzínu (nešlo o zákaz, prostě se daňově bezolovnatý zvýhodnil), druhé pak nejrůznější formou silniční a spotřební daně. Zajímavé je, že tohle nepřišlo nikomu v Česku divné a bylo to přijato, ačkoliv by bylo možné argumentovat tím, že “faktický zákaz” olovnatého benzínu je protitržní a bolševická manýra.

Dlužno dodat, že zákaz olovnatých přísad do benzínu a zákaz žárovek dělí asi dvacet let zkušeností v regulacích. I proto, po řadě jiných zkušeností, EU přistoupila k “zákazu žárovek” jinak.

Než se k samotnému zákazu dostaneme, podívejme se na okolnosti, proč se vůbec něco takového řešilo. A to už se musíme pohroužit do energetiky, dalšího nepopulárního a nudného tématu. Nudného dost neoprávněně, všude na světě tímto odvětvím proudí obrovské peníze a všude na světě je velmi bedlivě sledováno, jen u nás stojí stranou zájmu a jen tu a tam zavtipkujeme, že jsme vlastně Čezko. Je dobré si toto uvědomit při debatách, které nám naše politické elity financují: veškeré “podvody” se sociálními dávkami v Česku, se kterými česká vláda tak ráda proklamativně bojuje, jsou ve srovnání s penězi plýtvanými v energetice z našich kapes formou různých povinných odvodů a plateb zcela zanedbatelné.

Eurounijní energetika: nezávislost je strategický cíl

Eurounijní přístup k energetice vychází z několika předpokladů.

Tím prvním předpokladem je, že dostatek levné energie bude jedním z hlavních předpokladů konkurenceschopnosti průmyslu do budoucna. Průmyslem navíc není myšlena jen taková ta těžká strojařina (jako v Česku), ale také (a do budoucna zejména) IT průmysl, jako jsou datová centra a vývojářské firmy, kde se nevyrábí fyzické zboží, ale obdělávají data. K tomu se sluší poznamenat na okraj: jedním z hlavních důvodů, proč Amazon neotevře nové datové centrum (nikoliv sklad) v Česku je kromě úředně-právních problémů také problém s cenou elektřiny, která je u nás tvořena výrazně netržně, o větší části rozhoduje monopolní distribuce.

Druhým předpokladem je, že na území EU se nachází zoufalý nedostatek energetických surovin, zejména pak ropy a plynu, ale třeba i uranu. Krom toho se neočekává, že by se podstatné další zdroje v rámci EU našly s výjimkou “břidlicového plynu”, k němuž se teprve hledají zkušenosti. K tomu netřeba mnoho dodávat, snad jen tolik, že Norsko není členem EU.

Do třetice EU předpokládá, že v budoucnu poroste tendence dodavatelů energetických surovin nedodávat samotné suroviny, ale získávat přidanou hodnotu dodáváním produktů z nich, například energie. O což se sníží přidaná hodnota výroby v rámci EU.

A za čtvrté se předpokládá, že dodavatelé energetických surovin budou mít sílící tendence dodávky surovin používat jako zdroj nátlaku. Dobrým příkladem je Rusko versus Ukrajina a vůbec Rusko jako podstatný dodavatel ropy a plynu pro země EU.

Po zvážení těchto předpokladů EU vypracovala politiku snižování strategické energetické závislosti na energiích vyráběných ze zdrojů mimo EU. Nu a protože energetických surovin mají země EU nedostatek, největší příklon v energetické politice byl směrem k úsporám a obnovitelným zdrojům, jmenovitě solární, vzdušné a bioplynové elektrárny (vodní jsou již významně utilizovány). Proč ne jádro? Ani uranu v Evropě není dost a zpravidla se kupuje ruský. Obnovit českou těžbu, to je na samostatný článek a rozhodně to není snadné a spolehlivé řešení.

Nás z téhle strategie teď zajímá kapitolka úspor. EU (zejména Německo a Velká Británie) jsou velmi systematické, takže místo toho, aby od stolu přikázaly, jak se nejlépe ušetří a následně se okecávalo, proč to nevyšlo (jak je zvykem u nás), provedla se řada testů a studií. Z nich třeba vyšlo, že by sice bylo z pohledu úspor zajímavé zbourat všechny ty britské cihlové domky a místo nich postavit pořádně zaizolované, jenže na to nikdo nemá. A tak se začala používat metrika poměru očekávaných úspor k nákladům na jednotku úspor, než celkových úspor, což favorizovalo celou řadu do té doby spíše alternativních přístupů. Zbourání britských baráčků (o němž se nikdy vážně neuvažovalo, ale je to dobrý modelový příklad) mělo i své ekonomické dopady: rozhodně by nebyly peníze na to pořádně zaizolovat všechny, takže by se muselo vybírat a systém by nebyl spravedlivý, protiřečil by tedy řadě eurounijních principů, mezi nimiž je zásada nediskriminace a rovného přístupu.

Proč šetřit právě na osvětlení

Ukázalo se, že velmi důležitým momentem pro úspory je drobné osvětlení. To se v té době řešilo prakticky monopolně žárovkami, které většinu elektřiny přemění na teplo, menšinu na světlo. Přitom v té době existovala celá řada alternativních zdrojů světla, které byly mnohem efektivnější: od halogenových svítidel, přes trubicové zářivky až po LED (říkejme jim úsporky). Trh navíc vypadal jako přirozené a skvělé pole pro úspory. Zatímco žárovka spotřebovala 100 W, úsporka o stejném světelném výkonu spotřebovala něco mezi pětinou a desetinou. Problém byl v tom, že úsporka stála něco jako stonásobek ceny žárovky. Evropská komise tedy začala komunikovat s výrobci svítidel o tom, co by se muselo udělat pro to, aby úsporky byly levnější. A výrobci odpověděli, že by se jich muselo vyrábět podstatně více. Po delší negociační fázi tedy došlo k tomu, že EU zakázala ke svícení používat zdroje, které nedosahují určitého stupně efektivity, tedy světelného výkonu na spotřebovanou elektřinu. Abychom byli přesní, EU tyto světelné zdroje zakázala prodávat, nikoliv používat – odtud tedy ono označení “zákaz žárovek”. Ve skutečnosti je dále smíte používat, ale nesmíte je prodávat jako zdroje světla. Tady někde je kořen fám, že zákaz žárovek mají na svědomí jejich výrobci. Ve skutečnosti je to běžný postup (a nejenom v EU) – úřad se ptá těch, kdo se v oblasti pohybují, ti odpovídají, úřad má na paměti to, že representují svůj zájem a to při posuzování odpovědi zohlední. Tady je mimochodem kořen toho, proč je důležitá angažovaná občanská společnost a proč ji pánové, jako Klaus, nemají rádi. Tady mohly vystoupit (a na západě taky vystoupily) různé spolky a občanská sdružení a mohly namítat, proč to není pro obyčejného občana dobré. A úřad by se tím zabýval.

Tento zákaz byl rozplánován na několik let, kdy se z pohledu zákazníka postupně zvyšoval příkon světelného zdroje, který se nesměl prodávat. Evropská unie začala s nahrazováním žárovek v roce 2009, v tentýž rok jako Švýcarsko a Austrálie, předběhla nás například Brazilie, naopak od roku 2012 podobný zákaz platí v Rusku či USA a vloni se přidala Čína a dnes platí ve velké části vyspělých či rozvíjejích se ekonomik. Jak konkrétně ta regulace vypadá a čeho se týká, najdete třeba na Wikipedii.

Skutečně, během pěti let se trh s úsporkami výrazně posunul. Počáteční nabídka trubicových svítidel (označovaných taky jako CFL) se z cca 1000 Kč za kus dostala pod stokorunu za kus (záleží na kvalitě, jakou čekáte), zlepšují se parametry. Právě s parametry byl na počátku problém. CFL mají problém s rychlostí startu, tedy s tím, kdy poskytnou maximální světelný výkon. Lidi na nějaké postupné rozsvěcování nebyli zvědaví. Také “teplota” či barva světla a index podání barev (CRI) nebyly ideální, řada prvních úsporek se hodila spíše do krematoria.

Mezi tím se rozjela produkce LED, svítivých diod a dnes se kvalitní žárovka s LED pohybuje kolem 200 Kč a cena padá. Problémem nejsou už ani náhrady 100 W žárovek, pravda ale je, že ještě předloni se nedalo nic rozumného sehnat. Přitom trubicové žárovky nabízejí něco kolem pětinásobku světelného výkonu, LED dokonce desetinásobek na stejnou spotřebu. Přepočtěte si to. Stovka žárovka svítící 4 hodiny denně, to je 14 Kč za týden (při ceně elektřiny 5 Kč/kWh). Odpovídající LED 14 W bude za týden stát necelé 2 Kč. Za rok je to už 728 Kč versus 102 Kč, ergo během prvního roku se vám cena dražší úsporky více než vrátí. K tomu přidejte její delší životnost (pokud jste nekoupili šmejd ze supermarketu), v tomhle režimu ji můžete provozovat přes dvacet let, zatímco žárovka vám po dvou letech odejde. Dnes doporučuji, abyste se orientovali výhradně na kvalitnější LED žárovky.

O problémech s úsporkami by se dala napsat celá kniha, to zase ano, ale všechno jsou to problémy nového produktu na trhu, kdy se ladí parametry a kvalita, nic z toho není principiální problém. Jak CRI, tak barva světla, rychlost rozsvícení na plný výkon, to všechno umí moderní úsporky, zejména LEDkové, dle libosti. Problém můžete mít s kvalitou. Úsporky potřebují něco elektroniky, především ACDC převodník, který usměrní střídavé napětí. Ten se dá dost odfláknout, takže je sice pravda, že dioda v úsporce vydrží hravě 50 tisíc hodin provozu, ale ten usměrňovač odejde mnohem dříve. Proto také výrobci levnějších žárovek, které se teď prodávají v supermarketech, uvádějí výdrž spíše 20-30 tisíc hodin. I to je deseti až třicetinásobek toho, co vydržela klasická žárovka.

Když už jsme v kapitolce “konstrukce žárovky”, je třeba říci, že si sebou táhneme přes sto let zátěž původního návrhu. Například patice E27, dnes nejběžnější patice. To označení je prosté: éčko znamená Edison, 27 je průměr v milimetrech. Patice má dnes řadu problémů, pro které není již dnes ideální (teplotní roztažnost třeba), lepší by byly bajonetové patice, jenže vlastně žádná z nich se tolik nechytla. Setrvačnost je obrovská. Stejně tak by bylo zajímavější pro světelné okruhy budovat usměrňovače a trafa v místě montáže svítidel a ne je dávat miniaturizované do úsporek, ani tenhle přístup ale proti zažitému trendu žárovky na 220 V moc neprorazil.

Z diskuse: zajímavé téma je ekologičnost. Píšu o tom v diskusi, časem (v úterý, či pondělí večer) podrobněji doplním zde.

Proč je energetická nezávislost tak důležitá

Je otázka, jak nám tohle pomůže na cestě k energetické nezávislosti. Odpověď je prostá: pomůže, ale samospásné to není. Nikdo v EU netrpěl představou, že náhradou žárovek za úsporky budeme moci dát vale ruské ropě. Jenže svícení představuje něco jako 30 % spotřeby elektřiny a až na výjimky u svícení nelze elektřinu ničím nahradit. Zatímco u topení můžete přecházet z topení plynem na topení peletkami, elektřina je prostě elektřina. Můžete ji jinak vyrobit, což je jedna cesta, můžete ji šetřit, to je druhá cesta. Nejlepší je kompromis: vyrábět jinak tam, kde to smysl má a šetřit tam, kde to smysl má. Když si vezmete do ruky kalkulačku, rychle přijdete na to, že přechod ze žárovek na úsporky má svůj hluboký ekonomický smysl.

Výše uvedené je tedy důvodem, proč se EU, ale i jiné prozíravé země, snaží najít nějakou cestu k energetické efektivitě a proč laborují s různými druhy náhrad (biopaliva pro topení, pro auta – tam hlavně jako příměsi) či úspor (úsporky, zateplení atd). Fakt je, že se nám to často nemusí líbit a smůla je, že žijeme v tom přechodném období, kdy jenom mentálně se přeorientovat na to že světelné zdroje se jinak udávají a jinak počítají, je trochu namáhavé. Překvapující (minimálně pro mne) je, že uživatelé, které by bylo možné považovat za inteligentnější, mají s tímto přechodem největší problém, ačkoliv to znamená, naučit se maximálně pět řádků v dvousloupcové tabulce.

Na závěr: už jsme si řekli, že podobné ustanovení o “zákazu žárovek” bylo přijato v mnoha dalších státech, bez ohledu na demokratičnost jejich systému. Hlavní důvod pro to je především zjevná výhodnost přechodu na jiné typy svítidel pro malospotřebitele (velcí už své výbojky mají dávno), zatímco svobodný trh v tomhle ohledu nefunguje. Náklady na změnu v provázaném a globalizovaném trhu jsou příliš velké a riskantní na to, aby si výrobce sám o sobě, bez (nepovolené) kartelové dohody, dovolil podniknout něco takového. Vstup, impuls od státu je tady logickou pobídkou a spouštěčem.

Samozřejmě, že ne všechno u akce “přechod na úsporky” proběhl hladce, především kvalitativní problémy se asi původně očekávaly menší. Vstup řady čínských garážovek, které to pojaly hurástylem, Evropu zřejmě překvapil, ale dnes už si většina odběratelů zvyká na to, že zboží z Číny má nepredikovatelnou kvalitu a je tedy třeba ji důsledně ověřovat, na čemž staví seriozní dovozci či outsourceři výroby.

Na závěr se sluší připomenout situaci na Ukrajině, kde se Rusko významně angažuje. Dodávky ropy a především zemního plynu tu jsou dlouhodobě účinnou pákou, která navíc mírně drží v klinči i Evropu. Ani ta by si nemohla ihned dovolit výpadek dodávek ruského plynu a ropy, které dělají něco kolem 30-50 % – záleží na státu, plyn bývá více. Snižování energetické závislosti je pro Evropu (jakož i ostatní státy, třeba USA či Čínu) nejdůležitějším prvkem ve hře o geopolitický vliv. A tak je také potřeba celou věc kolem německé i eurounijní “energiewende” vnímat. Snažíme se nejenom energii vyrábět čistěji, ale také bez závislosti na dodavatelích, kteří dodávky surovin spojují či mohou spojovat s nátlakem. Tak, jako si dnes musí vybrat Ukrajina, zda chce mít doma teplo a ruskou správu nebo demokracii a zimu, si můžeme za pár let volit my. A je jen na nás, jak budeme připraveni. Zatím jsme na to v Česku připraveni velmi špatně.

Ale hlavně, že nemáme Evropskou unii rádi.

Dodatek: shrnul jsem poznámky, dotazy a výtky z diskusí a zodpověděl je zde, ve zvláštním článku.

Závěrečné podotknutí

PS: K nedemokratičnosti “zákazu žárovek”: Evropskou komisi tvoří komisaři, které jmenují národní vlády (víte, kdo je náš? bez hledání?). Ta nařízení navrhuje. Schvaluje jej Evropský parlament, který si volíme v přímých volbách. Jím schválené zákony jsou členské státy povinny promítnout ve všech kritériích, mohou si ale doplnit i svá, na což my jsme v Česku machři: to jsou takové ty kreténské zákony, kdy úředníci křičí, že nám to nadiktovala EU a vy se pak podíváte na to původní znění EU direktivy a zjistíte, že ono bylo smysluplné, jen u nás tam přidali nějaké tuzemské vylepšení.

PPS: Jednou ze slabin nástupu úsporek je ekonomický jev, podle něhož uživatelé více používají komoditu, když se sníží náklady na ni, takže faktická úspora elektřiny je díky zvýšení používání světla citelně nižší. Pokud se se mnou chcete dohadovat o ekonomice zavedení úsporek v diskusi, uveďte jméno tohoto jevu, abych věděl, že se bavíme na stejné stupni znalosti problému. Jinak postačí, když mi budete věřit, že přechod na úsporky se fakt vyplatí :)

PPPS: Pokud vás nasrala “žárovková totalita”, mám pro vás další bonbonek, o kterém zřejmě nevíte, takže vašemu spravedlivému hněvu unikl, neb nikdo neměl zájem vám ho komunikovat. Ze zásuvky už dávno (od 1993) neteče 220 V, ale více: přes 230 V. Důvod je prostý: ztráty při distribuci. Ty jsou nepřímo úměrné napětí, čím vyšší, tím menší ztráty. No a tak se vyplatilo potichu přejít na 230 V místo 220 V. Ano, je to v desetiprocentní toleranci stanovené pro elektrospotřebiče, jenže i tak to znamená, že vaše elektrospotřebiče budou umírat dříve (ne každý výrobce se za těch dvacet let namáhal přizpůsobit). Přidejte si k tomu, že už jste na horní hranici této tolerance, k níž se mají čínští výrobci problémy z druhé strany dohrabat a asi vám dojde, proč vám spotřebiče umírají dříve, než kdysi. Samozřejmě za to nemůže jen tohle, kvalita šla taky dolů, svůj vliv to ale má. No a protože o tom nevíte (ne, tohle fakt nikdo nepropagoval, to se na EU nedalo moc hodit), tak neremcáte. Přitom to snadno ověříte měřákem v zásuvce.

PPPPS: Děkuju, že jste dočetli až sem. Je dobré vědět, že lidi zajímá, jak a proč něco funguje či vzniklo, odpovědět na tento článek tl;dr umí každý debil a Okamuristický volič, který jen potřebuje artikulovat názor bez znalosti kontextu.

PPPPPS: Spoluvlastním firmy, které vyrábějí a/či prodávají LED svítilny nebo zařízení na monitoring úspor energií či jinak jsou činné v oboru. I proto o tom trochu vím, takže mohu být zaujatý jinak, než lidé, kteří o tom mnoho nevědí a mají tudíž větší argumentační svobodu.

---

reklama

---