Pavel Pokorný: Krokodýlí jatka aneb Novela vyhlášky chrání zabijáky

Palba v rouše beránkově. Byznysmeni a gurmáni střílejí oběti oděni do etických kodexů. Atrakce jako v cirkuse. Zamíří se mezi oči a zdvořile se praví: „Amen!“ A pak se stáhne kůže. Řezník ozbrojený ostřím nožů odpreparuje maso a kuchař s číšníkem popřejí: „Dobrou chuť!“

Pokropeni krví jsme my všichni… S požehnáním ministerstva zemědělství a evropských komisařů se na český trh dostává produkt od pyramid. Nestačí vybudovat farmu s nádechem Nilu, musí se ještě přidat pořádná porce na talíř. A titulky k tomu… „Což takhle dát si krokodýla?“ nebo „Kostelecké uzeniny nabídnou evropskou raritu – čerstvé krokodýlí maso“.

A přikázání NEZABIJEŠ se tetelí ve vzduchu… Andělé pláčou.

Jinak vše v pořádku!? Ano, poraženi budou za podmínek a použití metod stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Kdo koho opatruje? Kdo je faraonem?

Zvenčí hledí zvířata (prasata) z krokodýla na člověka a z člověka na krokodýla, a opět z krokodýlů na lidi. Ale nelze rozlišit, která tvář patří člověku a která krokodýlovi.

George Orwell ve spisovatelském nebi lká. Svírá se mu srdce z českého oběda.

Běda nám všem, kdož tolerujeme popravy mravnosti, na něž upozornil před sedmi desítkami let, a schováváme se za „dobré mravy“. Jeho alegorie je nadčasová; a lidská opovážlivost a drzost ne-konečná, žel ne-skutečná. Jeho varovný literární obraz, nikoliv jen předtucha, má vskutku vícero faset, než naznačuji, avšak úctyhodně vylíčená Farma zvířat naše zakalené oči otevírá dokořán.

Zraky jsem vyvalil kdysi při četbě jeho jinotaje, nyní jsem vykulil i třetí oko nevěříc vlastním očím. Uzřel jsem, jak se lákadla oděná agroturisticky proměňují v exotický holocaust. Jatka se posvětila právními úpravami a zooterária se transformovala dle platných předpisů na tzv. bourárny. Dodavatel luxusní africké stravy se chová korektně, neboť porážky „dlážděných červů“ se řídí směrnicemi, jejichž autory a schvalovateli jsou „červi rozumní čili moudří“. Inteligentní pokolení totiž vymyslelo, že si na webové stránky holdingu umístí pravidla etického chování, a tudíž bude jednat férově či se vyznačovat legislativní slušností, ba dokonce bude dbát o ochranu životního prostředí a udržitelnost přírody, nebo – věru – zajistí výrobní a obchodní činnosti uznávaných standardů kvality a zdravotní nezávadnosti své produkce. Kodex podepsán generální ředitelem, kovbojem na politické šachovnici – Andrejem Babišem.

Světe, div se. Krokodýlími figurkami tahá (nejenom) člověk, jenž se snaží vtrhnout na scénu jako moralista hájící poctivost a investující do reklamy naklánějící si voliče díky „hnutí nespokojených občanů“, ale také hodně početná řada úředníků, kteří jej v jeho záměrech skrytě (nenápadně) podporují. Miliardář a spol. propagující lepší budoucnost dalších generací – lákající na odpovědnost nebo na spravedlnost – stvrzují svými činy pravý opak. Ohánět se statečností , a současně si vydupávat paragrafy na živočišné gilotiny, je ohavné, i nepřístojné.

Coby autor tohoto textu sice „brousím nože“ proti zřizovatelům masokombinátů, krokofarmářům a mlsným jazýčkům všežravců, avšak též proti zbrojařskému arzenálu právního průmyslu. Nemluvě o masáži veřejných a soukromých sdělovacích prostředků, že je „pod šapitó“ vše vyleštěno a že budou krokodýlí speciality atrakcí pro trh. Ano, šéf ANO! a banda přisluhovačů kolem něj utahují provazy, projektují vražedné podniky a nesmlouvavě s podporou smluv a razítek zkázu přímo plodí. Píše se a hovoří se v rámci společenské „normality“ uhlazeně o továrnách na smrt, jako kdyby nestačily pogromy kuřat, vepřů, krav, ovcí a dalších zvířat, obyvatel moří, souše i vzduchu.

Pokud by věc sledoval renesanční umělec a vědec Leonardo da Vinci, posteskl by si: „Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme ze smrti druhých. Jsme chodící hřbitovy!“

Jestliže by nás viděl spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, připomněl by: „Masožravost je pozůstatek nejprimitivnějšího barbarství.“

Jakmile by nás zahlédl fyzik Albert Einstein, zdůraznil by: „Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu.“

Kvantovými skoky a úskoky produkujeme teror a maskujeme se humanismem. Oč strašnější muka musí v duchovním světě prožívat lékař Albert Schweitzer, jenž kdysi vnímal zlo i takto: „Zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu; protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni – a musíme nést znamení této viny.“

A jak dlouho ji poneseme? Například jako národ staletí, neboť zavíráme svědomí před hostinami typu prezidentského guláše, uzeninami z Kostelce nebo popravčí četou, která střílí projektily doprostřed čela „plazícím se exemplářům či luxusním kabelkám“. Jako tvorové jedné z planet vesmíru si vážeme okolo krku smyčku, zasazujeme si elektrické výboje, řežeme si míchy. A spasení? To očekávejme dle zákona karmy (odrazu) po mnoha, mnoha vtěleních...
Pro nápravu však nemusíme studovat pouze myšlenky ve světě proslulých osobností nebo spisy přeložené ze sanskrtu, dopady našich osudových zaslepeností lze též zjemnit dle filosofie Bytí českého biotronika Josefa Zezulky: „Živou bytost je možno zničit, ale není možno mrtvou vzkřísit. Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej a nebuď příčinou zabíjení.“

---

reklama

---