Vladimír Wagner: Doporučení NEK II ke Státní energetické koncepci České republiky
Stav české energetiky a její možnosti
Energetika je odvětví, které se rozvíjí dlouhodobě, většina zdrojů i sítí slouží desetiletí. I my využíváme to, co postavili naši dědové i otcové. Naše civilizace se bez zdrojů energie neobejde a bezpečnost i životní úroveň obyvatel je na nich závislá. Proto je třeba se o systémy zásobování energie starat a jejich rozvoj dlouhodoběji plánovat. Narušení systému zásobování energií může znamenat velmi významné ohrožení bezpečnosti celé společnosti. Je tak třeba v tomto oboru postupovat spíše konzervativním způsobem. Na druhé straně je však v energetice možno zaznamenávat často i významný technologický rozvoj. Také vnější podmínky se mohou i radikálně měnit. Proto musí být systém dostatečně flexibilní a otevřený, aby na změny dokázal reagovat. To je i důvod, proč podrobnější návrh energetického mixu nemá cenu navrhovat na delší období než zhruba dvacet až třicet let. Na takovou dobu jsou směrovány i doporučení NEK II. V delším časovém horizontu už lze odhadovat jen hrubější kontury.
Česká republika má sice energetiku dobře rozvinutou, má i řadu moderních nově postavených zdrojů. Ale velká část energetického systému je zastaralá jak fyzicky tak morálně a v následujících desetiletích ji bude potřeba obměnit. V přicházejících letech bude hlavně potřeba nahradit řadu uhelných zdrojů jak v oblasti produkce elektřiny tak i tepla. A je třeba najít pro Českou republiku co nejbezpečnější, nejekologičtější a ekonomicky nejpřijatelnější variantu této náhrady.
Možnosti České republiky jsou dány hlavně jejími geografickými, podnebnými a geologickými podmínkami. Právě i domácí zásoby uhlí jsou důvodem, že v současné době je největší část produkce elektřiny i tepla založena na něm. V obou oblastech zajišťuje právě uhlí zhruba 60 % produkce. Ovšem zásoby uhlí se u nás postupně vyčerpávají a jejich využívání je spojeno i s příslušnými ekologickými dopady. Proto je potřeba je postupně v energetickém mixu nahrazovat jinými zdroji. V oblasti elektřiny jsou jednou z možností jaderné elektrárny, které zatím zabezpečují zhruba 33 % produkce elektřiny. Další možností je plyn, který zatím produkuje zhruba 4 %. Problém s ním ovšem je, že jeho domácí zásoby jsou minimální a musí se importovat. To reprezentuje určité bezpečnostní riziko, ale v každém případě zhoršuje deficit zahraničního obchodu. Možnosti využití vodní energie jsou už u nás do značné míry vyčerpány. Její současný podíl je necelé 3 %.
Česká republika má díky své geografické poloze poměrně velmi omezené možnosti využívání větru. Její větrná mapa je poměrně chudá a oblasti s pravidelnějším a intenzivnějším větrným prouděním jsou navíc často v cenných horských partiích. Nemáme přímořské oblasti, jako jsou například na severu Německa. Také možnosti využití slunečního svitu jsou daleko horší než na jihu Evropy. Jeho širší využívání pro produkci elektřiny zatím vyžaduje neúnosně vysoké dotace, jak jsme se mohli přesvědčit v minulých letech nejen u nás. Krajina je u nás zemědělsky intenzivně využívaná a je třeba dávat velký pozor, aby zapojení biomasy do produkce energie neohrozilo její ekologické funkce a produkci potravin. Pro využití geotermální energie k výrobě elektřiny by se u nás musely provádět několikakilometrové vrty a taková produkce elektřiny je zatím pouze v experimentálním stádiu. To je důvodem, proč využití všech obnovitelných zdrojů je relativně omezené a na decentralizované úrovni. Tedy jako podpora produkce energie přímo u jednotlivých spotřebitelů, kde se dá hlavně využít výhody produkce přímo na místě bez nutnosti transportu. A to hlavně v oblasti produkce tepla ať už z biomasy, tepelnými čerpadly nebo slunečními kolektory.
Vnější podmínky
Česká republika je součástí Evropské unie, její energetické sítě jsou zapojeny do evropských. Evropská unie nechává řešení energetických potřeb jednotlivých států na jejich zodpovědnosti, i když je váže řadou společných závazků a doporučení. Právě s vývojem mezinárodní situace byl spojen největší počet změn v podmínkách, kterým je vystavena česká energetika. Ať už zmíníme plynovou krizi v dodávkách z Ruska nebo dopady havárie Jaderné elektrárny Fukušima I. Ta vedla k odstavení jaderných elektráren v Německu a přetokům elektřiny produkované nově vybudovanými větrnými elektrárnami na severu Německa přes naše území. Německo, které bylo doposud prvkem stabilizujícím elektrickou síť v tomto regionu a dodávalo elektřinu například do Rakouska, začalo mít najednou nedostatek stabilních a spolehlivých zdrojů. Nejen v tomto regionu tak Česká republika zůstala jedním z mála zemí v Evropě, které dokáží elektřinou zásobovat nejen sebe ale také vypomoci sousedům. Rakousko je tak například na naší elektřině nebo na uhelných zdrojích z Polska stále více závislé. I to je důvod, proč by naše produkce elektřiny měla být alespoň slabě přebytková.
S elektřinou je problém, že se jen minimálně dá skladovat. Lze tak jen omezeně spoléhat na fluktuující zdroje, jejichž produkce závisí na vnějších podmínkách. Ty musí mít zálohu a celý systém musí mít dostatek stabilních zdrojů. V našem okolí bude v nastávající době velký přebytek nestabilních fluktuujících zdrojů a nedostatek zdrojů stabilních. Navíc potřebuje Německo velké množství elektřiny vyrobené z větru na severu transportovat na jih. Požadavky i na transport přes českou síť se budou stále zvyšovat a je třeba s tím počítat.
Doporučení komise
Hlavním doporučením komise je, aby energetický mix byl co nejrozmanitější, žádný zdroj v něm neměl dominanci a celý systém byl otevřený a flexibilní, aby mohl reagovat na pozitivní i negativní změny podmínek. Jen velmi těžko lze předpovídat přesný vývoj spotřeby energií. Jestliže se podíváme třeba na nároky na produkci elektřiny, vidíme dvě filosofické tendence. Jedna předpokládá, že růst životní úrovně povede ke zvyšování spotřeby elektřiny. To bude ještě zvýrazněno v případě, že se opravdu začne významně prosazovat elektrifikace v dopravě. Další koncepce předpokládá intenzivní uskromňování společnosti a velký potenciál úspor. Tím vzniká velký počet „zaručených“ scénářů, s velmi malou pravděpodobností realizace právě jednoho z nich. Počítat s jistotou, že za tři desetiletí bude spotřeba dvojnásobná nebo poloviční, do značné míry postrádá smysl. Komise tak navrhuje flexibilní mix, který umožňuje přenosový systém, který dovoluje zajistit dostatek energie pro poměrně širokou paletu možných scénářů. I když v oblasti elektřiny spíše předpokládá alespoň mírný růst a v oblasti tepla naopak vidí i relativně vysoký potenciál úspor, které také doporučuje podpořit.
Důležitou podmínkou pro udržení otevřeného, variabilního a flexibilního mixu pro elektroenergetiku je robustní a odolná rozvodná síť. Zejména kvůli stále většímu využívání fluktuujících obnovitelných zdrojů u nás i u našich sousedů. Dá se předpokládat, že transfery velkých výkonů přes Evropu budou narůstat a v tomto ohledu například Německo s narůstajícím výkonem svých větrných elektráren na severu bude naši pomoc potřebovat a o spolupráci v této oblasti bude mít nepochybně zájem.
Jednotlivé zdroje mixu
Podívejme se na doporučení k jednotlivým zdrojům. Komise doporučuje neodstupovat od jaderné energie a podpořit její další využívání. V České republice je to jedna z mála možností, jak nahradit ve větší míře výrobu elektřiny z uhlí. Reálné je v následujících dvaceti až třiceti letech prodloužit provozování Dukovan a uskutečnit dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Tím by se podle velikosti použitých bloků a velikosti spotřeby elektřiny zvýšil podíl jádra na hodnotu okolo nebo přes 50 %. Později by mohl být postaven nový blok v Dukovanech, kde bude potřeba postupně uvažovat o náhradě stárnoucích dosavadních bloků. Důležité je, v případě jeho efektivnosti, také využití zbytkového tepla k vytápění. Z dlouhodobého hlediska, které sahá za horizont stávající koncepce, má smysl průběžně hledat místo pro případnou novou elektrárnu. Ale o případné její realizaci se bude rozhodovat až na základě rozvoje energetiky u nás i ve světě v následujících desetiletích. Podrobnější rozbor pozitiv i rizik této cesty je ve zmíněné příloze Hospodářských novin (ta je s placeným přístupem, takže podklady, k článkům, které mi tam vyšly, před redakcí a krácením jsou zde).
V oblasti využívání uhlí je si komise vědoma jeho ubývání i ekologických problémů. Zároveň si však je vědoma výhod této domácí suroviny. Je třeba jej tedy postupně nahrazovat jinými zdroji, ale hlavně využívat uhlí s péčí řádného hospodáře a v co nejefektivnějších zdrojích. Přechod od uhlí k jiným zdrojům musí být postupný a dán hlavně zavíráním neefektivních starých zdrojů. V elektřině by podíl uhlí mohl v sledovaném období klesnout až na třetinu. Velice důležité je co nejširší využití kogenerace tam, kde je to možné a smysluplné. V oblasti centrální produkce tepla je potřeba podporovat ty teplárny, které mají vysokou účinnost a minimální ztráty. Podpořit vícepalivové systémy využívající třeba odpad nebo biomasu. Mělo by se účinně zamezit vývozu elektřiny z neefektivních uhelných zdrojů. Úspornými opatřeními a náhradou produkce elektřiny z uhlí jinými zdroji by se měl zajistit dostatek uhlí pro teplárny. Případné jednání o prolomení limitů těžby by mělo být spojeno se zajištěním jeho efektivního využívání a posouzení zdravotních dopadů tohoto kroku.
Česká republika je dobře zapojena do sítě transportních cest plynu, má přístup k diverzifikované paletě jeho zdrojů a má vysokou schopnost vytvořit zásoby. Toto je třeba udržovat a rozvíjet. Plyn by nám měl také pomoci v náhradě uhlí. Hlavně v případě lokálních malých zdrojů tepla by mohl přispět k zlepšení ekologické situace v našich vesnicích i městech. Hlavně produkce polétavého prachu a emisí škodlivin je u plynu mnohem nižší. Problémem je u něj to, že jde o importovaný zdroj a radikální zvýšení jeho dovozu znamená finanční zátěž.
Jak už bylo zmíněno, podmínky v České republice pro využívání obnovitelných zdrojů jsou značně omezené a v současné době i v nejbližších desetiletích nedokáží nějakým významnějším způsobem nahrazovat ve výrobě elektřiny uhlí. Větší potenciál by měly mít spolu s úsporami v oblasti tepla. V každém případě jsou efektivní právě v oblasti decentralizovaných malých zdrojů přímo u spotřebitele. Je třeba je podpořit právě tam, kde slouží k samozásobení a jejich využití je už nyní efektivní a ekonomické. O tom, kam vede snaha o jejich masivní nasazení za každou cenu, se bylo možno přesvědčit na příkladu fotovoltaiky nejen u nás ale i v jiných evropských státech.
Velmi důležitým aspektem jsou úspory. Naše energetika, průmysl i domácnosti má velký potenciál ve zvyšování efektivity, snižování spotřeby energie i surovin a dalších cestách k úsporám. Je třeba si uvědomit, že existují dva typy úspor. Jedněmi jsou úspory společenské, které jsou založeny na změně chování společnosti, snížení její životní úrovně a zřeknutí se některých výhod, které využití energií, přináší. Takové úspory nemůže řešit energetická koncepce, jsou otázkou filosofických úvah a celospolečenského konsensu. Otázku životního stylu a cílů společnosti nelze řešit a rozhodovat prostřednictvím energetické koncepce. Ve většině případů je také nelze dělat bez společného postupu Evropy nebo ještě větších územních celků. Druhými jsou úspory technické, které při stávajícím způsobu a životní úrovni společnosti optimalizují využití energie a efektivitu při její produkci a spotřebě. A právě na tyto úspory jsou zaměřeny doporučení komise. Jde hlavně o velký potenciál v úspoře tepla. V oblasti průmyslu je však třeba připomenout, že tlak na úspory vyvíjený penalizací a zdražováním energií, který by vedl ke ztrátě konkurenceschopnosti a převodu energeticky náročnějších výrob do Číny či jinam, by byl do značné míry kontraproduktivní. Jsme exportní průmyslovou zemí a představa, že se uživíme pouhou výrobou softwaru, není moc reálná.
Srovnání s jinými koncepcemi
Podívejme se na srovnání s jinými scénáři a koncepcemi, které se objevují. Základním aspektem doporučované koncepce je realistická cesta k stabilní dodávce elektřiny za přijatelnou cenu. Řada koncepcí založených na radikálním zavrhnutí nějakého zdroje na jedné straně a prosazování technologicky ještě nedozrálého řešení na straně druhé, které se objevují například u zelených aktivistů, spoléhají na nepravděpodobně rychlý technologický rozvoj a jejich reálnost je otázkou. Příkladem takové koncepce může být i koncepce německá, jejíž problémy se už konečně začínají široce diskutovat i v německém tisku (viz zde). Německá koncepce navíc není u nás realizovatelná už z toho důvodu, že nemáme větrné mořské pobřeží, tak velké zásoby uhlí a tak silnou ekonomiku (viz zde a zde).
Předchozí energetická koncepce, která se vypracovávala za ministra Martina Kocourka předpokládala velmi vysoký podíl jádra na produkci elektřiny a dost rychlý nástup elektromobility. Zároveň byla projektována na velmi dlouhé období. To vše vedlo k návrhu značně problematicky realizovatelné výstavby značného počtu jaderných bloků.
Pokud se podíváme na koncepci Hnutí Greenpeace s názvem Energetická [r]evoluce, je založena na řadě ne úplně realistických předpokladů. Jednak předpokládá velmi velkou míru úspor energie a technologický pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů (hlavně větru a fotovoltaiky) a ukládání energií. Zároveň se předpokládá, že se Česká republika změní z čistého exportéra elektřiny (vývoz 16 TWh v roce 2007) na čistého importéra elektřiny (dovoz 18 TWh v roce 2050, v pokročilém scénáři dokonce 24 TWh). Navrhovaný systém nemůže fungovat bez celoevropského propojení velmi vysokého napětí, které do středu Evropy přivádí větrnou energii ze severu Evropy a solární energii z jihu Evropy či dokonce ze severu Afriky. Návrh Greenpeace prosazuje velmi rychlé odstoupení od jaderné energetiky, například neprodloužení bloků v Dukovanech a jejich odpojení do roku 2015. Věří, že se jak jádro tak i uhelné zdroje budou rychle nahrazovat obnovitelnými. Pokud by se jejich naděje nevyplnila, stejně jako v německé koncepci (viz zde) bude muset za výpadek rychle zaskočit uhlí a plyn.
Předpokládejme, že by se naděje Greenpeace ve velmi rychlý technologický pokrok dařilo alespoň v některých oblastech splnit. Pak ovšem umožňuje návrh komise NEK II ještě rychlejší cestu k odbourávání emisí. Tím, že by Česká republika neztratila schopnost být exportérem elektřiny by navíc mohla například pomoci Rakousku v odstoupení od využívání polských uhelných elektráren a pomoci i Polsku se závislosti na uhlí zbavit. Tím by se zlepšilo životní prostředí i u nás.
Energetické návrhy Hnutí DUHA a jeho Velká výzva není vlastně ucelenou energetickou koncepcí. Je převážně zaměřena na prosazování dotací do úsporných opatření. Tedy do zateplování, veřejné dopravy (rychlovlaky), místních potravin a recyklace. Co se týká třeba zdrojů elektřiny tak mluví pouze obecně o podpoře čisté energie v podobě obnovitelných zdrojů a odstoupení od jádra a uhlí.
Dotační podpora obnovitelných zdrojů
Pokud jde o nutnost podpory úspor a obnovitelných zdrojů, tak je komise se zelenými organizacemi ve shodě. Jsou dva aspekty, ve kterých je názor komise velmi rozdílný. Komise nedoporučuje dotace výkupních cen elektřiny z OZE. Nařízený výkup a dotované ceny velice silně deformovaly trh s elektřinou a způsobily, že se investorům žádné jiné zdroje než dotované nevyplatí. Má to velmi negativní dopad na vývoj energetiky, zvyšuje ceny energie pro spotřebitele a průmysl, u kterého se tím snižuje konkurenceschopnost. A hlavně také odčerpává prostředky, které mohly být využity efektivněji (viz zde a zde). Například v tomto roce přispíval stát na celkové dotace do obnovitelných zdrojů, které byly 38 miliard, částkou 11,7 miliard. To je třetina a i v absolutní hodnotě to není malá částka. Zbytek se promítl do cen pro spotřebitele a průmysl. V Německu, kde stát hradí velkou část dotací OZE v ceně elektřiny pro podniky, je podíl státu na dotacích ještě vyšší. U nás sice nechá stát hrazení OZE dotací na průmyslových odběratelích, ale tím podlamuje jejich konkurenceschopnost. Pokud se zruší zvýšená daň na fotovoltaiku nebo dramaticky zvýší podíl fotovoltaiky, bude muset stát dát do dotací cen elektřiny z OZE ještě daleko více, protože by se jinak ceny elektřiny staly pro značnou část spotřebitelů sociálně neúnosné.
Dalším důležitým faktorem je, že prostředky na dotace jsou jak u spotřebitelů tak institucí omezené a je třeba efektivně vybírat jejich cíle. Jestliže stát do dotací přímých cen z OZE (hlavně fotovoltaiky) vyplatí jen za tento rok 11,7 miliard korun, tak za dva roky existence programu Zelená úsporám vyplatil do konce roku 2011 pouze 10,5 miliardy a i letos to bude v řádu jednotek miliard. Přímé dotace státu do výkupních cen OZE jsou tak bohužel vyšší než třeba dotace v programu Zelená úsporám. Dotace cen elektřiny z fotovoltaiky omezují možnosti státu dotovat smysluplné úspory. Zvyšováním cen elektřiny u spotřebitele mezují však i schopnosti investovat například do zateplení či úsporných zařízení i u občanů. Komise tak navrhuje dotace směřovat do podpory investic do úspor a decentralizovaných systémů, které jsou zaměřeny na samozásobování elektřinou namísto podpory byznysu založeného na dotované ceně elektřiny dodávané do sítě.
Závěr
Česká republika má kvůli svým geologickým, geografickým a podnebným podmínkám dost omezené možnosti pro náhradu uhlí, které je zatím dominantní části českého mixu pro výrobu elektřiny. Jednou z nich je právě jaderná energie. I ta by mohla přispět spolu s plynem a využívání obnovitelných zdrojů v decentralizované podobě ke snížení ekologických škod. Komise klade hlavní důraz na snížení emisí polétavého prachu a škodlivých chemických látek. To je z hlediska nejen zdraví občanů České republiky mnohem důležitější než snižování emisí oxidu uhličitého. Česká republika produkuje v absolutní hodnotě zanedbatelnou část celosvětových emisí tohoto plynu. Cílené omezování těchto emisí má pro Českou republiku smysl jen v kontextu s celosvětovým úsilím. Velmi důležité je také si uvědomit, že obnovitelné zdroje nemusí znamenat zdroje ekologické. Těmi není fotovoltaika na bonitní půdě. Také u spalování biomasy se produkují škodlivé emise. Na druhé straně ovšem důraz, který komise klade na realistický program omezení spotřeby fosilních paliv vede i ke snižování produkce oxidu uhličitého. Podrobněji je to diskutováno v článku ve zmiňované příloze Hospodářských novin, volně přístupná je neredigovaná varianta článku zde.
reklama
