Tři miliony vlastníků půdy v ČR každoročně přicházejí o miliardy korun. Kvůli erozi
Tito vlastnící přitom každoročně ztrácejí majetek v hodnotě několika miliard korun. Velmi hrubým propočtem jde v průměru o více než tisícovku na hlavu a rok. Ztráty hodnoty půdy totiž činí asi 3,5 miliardy korun. Zmiňované vyčíslení ztrát je přitom již několik let staré. A aktualizované údaje o stavu naší krajiny ukazují, že situace se přes některá (spíše formální) opatření z kategorie prevence klimatických rizik zhoršuje. Polovina zemědělské půdy v ohrožení
Pozemky ohrožené vodní erozí, jak se obvykle uvádí, mají v naší zemi tvořit zhruba 50 procent zemědělské půdy. Ve skutečnosti ale tyto pozemky v ČR představují více než dvě třetiny zemědělské půdy, byť jde o různé stadium ohrožení (mírně ohrožené, ohrožené, silně ohrožené a nejvíce ohrožené).
Naopak neohroženo vodní erozí je dnes v ČR pouze 180 655 hektarů zemědělské půdy, což je 4,2 procenta z celkové plochy. Dalších 1 192 676 hektarů jsou půdy k ohrožení vodní erozí náchylné, nicméně lze je ještě považovat v zásadě za neohrožené. Tak či tak je u nás nyní každoročně z pozemků ohrožených vodní erozí splaveno 16 milionů tun ornice. Uvedená hmota splavené ornice by přitom naplnila 1 330 000 sklápěčů Tatra, které by – pro představu – ve třech řadách zaplnily dálnici Praha – Brno v obou směrech.
Hodnota pozemků, které jsou znehodnocené odnosem půdy díky vodní erozi, klesá v průměru o 20 až 40 procent. Tím se tenčí hodnota majetku vlastníků takových půd. O peníze přicházejí také obce, neboť při klesající hodnotě pozemků klesá také výběr daně z nemovitostí, který je jedním z obecních příjmů.
Většina vlastníků přitom o poklesu hodnoty svého majetku nic netuší. A i kdyby – mají jen velmi omezené možnosti, jak tomuto procesu čelit. S nájemci svých pozemků mají navíc uzavřeny mnohaleté „nevypověditelné“ smlouvy a řada z nich ani neví, kde se jejich pozemky nacházejí.
Jak se bránit
Především ale nevědí, že existují minimálně dvě cesty, jak nevyhovující stav změnit a jak v praxi přispět nejen ke zlepšení stavu naší krajiny, ale také jak ubránit svůj majetek. Prvním a donedávna jediným způsobem byly takzvané komplexní pozemkové úpravy, jejich cílem je uspořádat vlastnictví pozemků v tom kterém katastru do nějaké logické formy a zpřístupnit tyto pozemky vlastníkům.
Tímto procesem padají v území veškeré smluvní vztahy, které je následně možné zformulovat „znovu a lépe“. Bohužel, v rámci pozemkových úprav vlastníci obvykle o část svých pozemků přijdou. Součástí procesu je totiž také vybudování „společných zařízení“, což jsou mimo jiné drobná lokální protipovodňová opatření, ale také cyklostezky a cesty k jednotlivým pozemkům.
Skutečnost, že lokality po komplexních pozemkových úpravách mají z pohledu vlastníků – i z hlediska snížení rizik eroze – vyšší cenu, ovšem vlastníkům nikdo nevysvětluje. Mnozí vlastníci půdy proto nechtějí do „přerozdělení“ pozemků jít.
Stát navíc nemá k dispozici dostatek pozemků na kompenzace pozemkové újmy dotčeným vlastníkům, protože prakticky všechnu použitelnou půdu zprivatizoval, často za velmi podivných podmínek nahrávajících různým známým a známých známých.
Druhou cestu pro vlastníky, jak se aktivně podílet na zlepšení stavu krajiny a ochraně svého majetku, přinesla komplexní novela občanského zákoníku. Ta navrátila do našeho právního řádu pojem „pacht“, který stanovuje na rozdíl od nájmu také podmínky hospodaření na příslušných pozemcích a především dává vlastníkům právo pachtovní smlouvy jednou ročně vypovědět.
Samozřejmě v termínech, které nenarušují hospodářský zemědělský rok. Ani o této možnosti ale většina vlastníků neví a je poměrně trestuhodné, že se dosud nenašel nikdo, kdo by je o této možnosti opakovaně a systémově informoval. Nečiní tak ani Svaz vlastníků půdy ČR, což je odrazem stavu, kdy byla tato organizace v minulosti z politických důvodů odsunuta na okraje mediálního, politického i podnikatelského zájmu, a tento stav trvá v zásadě dodnes.
Nízké nájemné půdy
Vlastníci půdy i proto také nevědí, že v naší zemi je výše nájemného za hektar půdy jedna z nejnižších v celé EU – nižší nájemné platí uživatelé půdy mimo ČR pouze na Slovensku a v Polsku. V celé EU je přitom nájemné přibližně 2,5krát vyšší než v ČR, v nových členských zemích je pak v průměru vyšší asi o 50 procent.
To vše v praxi znamená, že velká část našich občanů z roku na rok chudne, ostatně stejně, jako právě naše krajina. Zlepšení stavu krajiny je tak nejen prevencí rizik povodní a sucha, ale také opatřením, které přináší bohatství prakticky polovině práce a podnikatelsky schopné části obyvatelstva. To mimo jiné přináší nezanedbatelný politický potenciál, pokud jej někdo dokáže uchopit…
reklama
