Výsypka a její příroda
V západních Čechách mezi Karlovými Vary a Chebem leží Sokolovksá pánev, která je velice zajímavá po geologické stránce. Podloží této pánve bylo aktivně formováno především ve třetihorách a čtvrtohorách, a dalo tak možnost vzniknout řadě nerostných surovin, na což již přišli chytří lidé daleko před námi, a tím položili základ budoucí těžbě, jejíž historie sahá do 14. století. O těžbě víme mnohé, např. že nenávratně porušuje rozsáhlé ekosystémy, vytváří nepřirozené a těžko prostupné bariéry, mění komplexně funkce a vzhled krajiny, která zde byla dlouho před námi. Pojďme si však něco málo říci o přírodě následné, která vzniká jako nutná substituce za odtěženou přírodu.
Časopis Naše přírodaPodzimní číslo Naší přírody přináší množství rozmanitých článků, ovšem ne jen těch podzimních. Dozvíte se, jak je to u nás s ježky, jaká zvěř se toulá v chladném období roku po lese, něco více o octomilkách, které sice všichni známe, ale nic moc o nich nevíme. Najdete tam i krásný článek o komárech, v létě notně proklínaných dotěrech, kteří ovšem také mají své důležité místo na Zemi.
V prvním kroku při těžení nerostných surovin je potřeba stranou umístit odtěženou nadložní zeminu – skrývku, která má mocnost až několik desítek metrů. Z hlediska logistických a finančních je skrývka umísťována do těsného sousedství dolu na podklad původní krajiny. Tímto aktem sypání vznikají antropogenní útvary zvané výsypky, které jsou předmětem různých typů rekultivací a vědeckého bádání. V čem však tkví vědecký zájem, proč zrovna tato antropogenní území? Odpověď je velice jednoduchá, vše se zde vyvíjí od začátku.
V sokolovské pánvi se vedle dolu Jiří nachází Velká podkrušnohorská výsypka, která je svojí rozlohou 1 957 ha a výškou 600 m n. m. největší výsypkou v České republice. Počátky sypání sahají do půlky minulého století, poslední nasypání bylo realizováno v roce 2003. Co se týče samotného substrátu, jedná se především o cyprisové série charakterizované kompaktními jíly, jílovitými břidlicemi či jíly s lískovitou odlučností, které jsou pojmenovány podle drobného vodního korýše Cypris angusta, jehož přítomnost ve formě zkamenělin je typickým znakem těchto usazených vrstev a patří mezi příznivé výsypkové substráty z hlediska půdotvorného vývoje.
Po nasypání má výsypka velice členitý a heterogenní povrch, který je zcela bez vegetace, na místě můžeme vidět jen šedé balvanité jíly, které se vlivem abiotického působení rozpadají a stávají se přístupnější pro vodu a počáteční osidlování bioty z okolní přírody. Jak se v průběhu let celá výsypka upevňuje, vytlačuje podzemní vodu na povrch. Zde se nemusí jednat jen o podzemní vodu, ale též o srážkovou, která v důsledku minimální propustnosti horní části výsypky zůstává na povrchu. Na řadě míst, většinou u paty výsypky a v úžlabí, mohou vznikat zamokřená stanoviště. Leckdy se jedná až o menší jezírka o délce několika metrů, která budí dojem skvěle přirozené mozaikovitosti a dávají možnost uchycení bioty. V průběhu času dochází k napojení takto vzniklých nádrží na okolní toky a zapojení do širšího hydrologického cyklu a jen málokdo by poznal, že se nejedná o původní vodní plochy.
V druhém kroku dochází k uchycení semen, která se sem dostanou působením větru či zvěře. Nejprve se rozvíjí bylinné patro zastoupené podbělem lékařským (Tussilago farfara) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), které svými kořeny mechanicky formují půdní prostor a pomocí vyloučených kořenových exudátů, rostlinných zbytků a odumřelých těl organismů dodávají do systému energii pro půdní život.
Po bylinném patru následují náletové pionýrské dřeviny, kdy se s rozrůstající se vegetací zintenzivňuje činnost kořenů a zvyšuje se přísun opadu, což vede k dalšímu rozvoji půdní mikroflóry a půdní fauny. Postupem času tak dochází k přeměně z původního nehostinného povrchu výsypky, přes traviny až k zapojenému lesnímu ekosystému. Jak se nám již opakovaně potvrdilo, výsypky bývají velice atraktivním útočištěm celé řady kriticky ohrožených živočichů a rostlin. Například biologický výzkum poněkud překvapivě ukázal, že ač je na výsypce celkově nižší počet druhů než v okolní přírodě, rozdíly nejsou v zásadě výrazné. Pro představu, dle vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb., k roku 2006 bylo v předpolí dolu Jiří nalezeno 7 kriticky ohrožených druhů, na výsypce 8, silně ohrožených druhů bylo v předpolí 27, na výsypce 21, ohrožených druhů bylo nalezeno v předpolí 30, na výsypce 22.
Co se týče kolonizování ploch, rekultivované plochy kolonizují spíše druhy běžné, nerekultivované části výsypky jsou osidlovány řadou ohrožených a vzácných druhů živočichů a rostlin. Jde například o vzácné houby – jednou z nich je špička trojbarvá (Marasmiellus tricolor), v ČR je známo pouze 10 lokalit výskytu, čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum) a čirůvka modřínová (Tricholoma psammopus). Na kyselých plochách výsypky se vyskytuje vzácný měcháč písečný (Pisolithus arrhizus). Novým druhem pro vědu popsaným je vláknitá sinice Dichothrix ledereri. Z vyšších rostlin zde najdeme orchideje, ohrožený prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a silně ohrožený kruštík bahenní (Epipactis palustris).
Z obojživelníků žije na výsypkách např. ropucha krátkonohá (Bufo calamita), která zde vytváří největší a velmi stabilní populaci ČR, a ropucha zelená (Bufo viridis), dále čolek velký (Triturus cristatus), čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris). Na ploše výsypek byly nalezeny i některé druhy hmyzu na území ČR doposud neznámé a dokonce i druhy nové pro vědu – čeleď dvoukřídlého hmyzu Psychodidae. Celkem bylo objeveno více jak 10 druhů dosud u nás neznámých a tři druhy zcela nové pro vědu. Podobné poznatky se týkají chrostíků, byly nalezeny čtyři druhy nové pro Českou republiku a jeden nález po 100 letech od posledního pozorování.
Je však jasné, až tento stav vhodný pro vzácné organismy zde nebude věčně. Až postoupí sukcese dále, bude stávající biotop nahrazen jiným, výsledkem by měl být les, pokud to místní podmínky umožní a organismy budou relativně stálé a neměnné. Ambice těchto utvořených ekosystémů je veliká, záleží však jen na nás, jak na další vývoj ekosystému budeme reagovat. Lidem může nová příroda nabídnout mnohé, přes volnočasové aktivity, relaxování až po zachování části opravdu zajímavé přírody. Na škodu by rozhodně nebylo uvažovat o možné ochranářské bázi a zvolení vhodného managementu pro zachování a zaznamenání stavu, který máme nyní možnost sledovat, aby byl postřehnutelný i pro další generace.
reklama
Další informace |
