http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/zivot-cernych-rytiru
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Život černých rytířů

3.8.2017 07:17 | PRAHA (Naše příroda)
Staří kňouři žijí samotářsky.
Staří kňouři žijí samotářsky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda
Prase divoké (Sus scrofa) je u nás poměrně rozšířené. V myslivecké mluvě je označováno jako černá zvěř, nebo jen divočák. Žije téměř nočním životem a tak často uniká pozornosti. Ovšem jeho život je velmi zajímavý.
 

Prasata žijí nejen v listnatých lužních lesích, ale vyhovují jim i lesy jehličnaté, a to nejen v nížinách, ale i v pahorkatinách. Vyznačují se poměrně robustní postavou a patří k všežravcům. Proto v jejich jídelníčku najdeme jak potravu živočišnou, tak i rostlinnou.

Hojnost potravy poskytují divokým prasatům také porosty dubů a buků, kdy se živí jejich plody.


PRASE DIVOKÉ (SUS STROFA)

• Délka samců až 200 cm a hmotnost kolem 200 kg.
• Samice jsou mnohem menší.
• Počet mláďat: 3–12.
• Typický všežravec s velmi rozmanitou potravou.
• Zbarvení srsti: rezavohnědé až černé.
• Selata jsou rezavá s podélnými světlými pruhy.
• Dožívá se věku 8–10 let, výjimečně až 20 let.
• Chová se často i v oborách.

Samec od samice se jen těžko rozeznává, ale při bližší prohlídce můžeme u samce vidět vyčnívající delší špičáky. Tyto zuby se nazývají všeobecně zbraně. Jde o páráky, které vyrůstají ze spodní čelisti a dotýkají se horních – klektáků, které jsou zasazeny v horní čelisti. Neslouží k chytání kořisti, jako je tomu u šelem, ale jen k obraně. Také samice mají špičáky (nazývají se háky), připomínající zbraně kňourů s kterými na rozdíl od samců koušou. Samci využívají páráky a klektáky jako zbraň sečnou nebo bodnou. Zejména v období říje, kdy samci mezi sebou bojují, může často dojít ke zranění protivníka. Páráky u dospělého samce mohou měřit až kolem 25 cm, ale větší část jejich délky je uložena v čelisti. Ven vyčnívá jen asi jedna třetina.

Říje u divokých prasat probíhá převážně v zimních měsících. Jde o období od listopadu až do února. Ovšem samice může být oplodněna v kteroukoliv dobu a proto se v přírodě můžeme setkat s mláďaty téměř po celý rok. V některých případech mohou být samice oplodněny i dvakrát do roka. Pak může vodit tato samice dvoje mláďata nestejného stáří.

Časopis Naše příroda
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky… Zda na to šneček slyší, to nevíme, ale že je to tvor zajímavý, o tom nepochybujeme. Přesvědčit se můžete v článku o hlemýždi zahradním v 3. čísle Naší přírody.

Samice je březí 16–20 týdnů, po této době rodí v jednoduchém hnízdě 3–12 selat, která jsou hned od narození velmi čilá. Většina selat přichází na svět v březnu a květnu. Mláďata váží 0,7 až 1 kg, a sama se ihned také zbavují plodových obalů. Tím, že se prudce pohybují, přetrhnou i dlouhou pupeční šňůru, která měří 24 až 40 cm. Samice jim nepomáhá. Ani svá mláďata neolizuje, jak to známe u jiných zvířat. Ihned po narození selata hledají matčiny struky a každé mládě si obsadí svůj vlastní struk, ke kterému potom již sourozence nepustí. Mléko samice obsahuje asi 7 % tuku a 4 % cukru. Během kojení leží samice většinou na boku. Starší selata kojí potom někdy i vestoje. Mláďata sají mateřské mléko asi dva měsíce, někdy i déle, ale již po deseti dnech od narození si sama také sbírají drobnou potravu a doprovází samici na krátkých vycházkách.




Narozená selata asi po týdnu opouští poprvé “záleh“ a společně s matkou se vydávají za potravou.
Narozená selata asi po týdnu opouští poprvé “záleh“ a společně s matkou se vydávají za potravou.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

Selata jsou rezavě hnědá se světlými podélnými pruhy. Během léta s výměnou srsti pruhy postupně mizí a převládá u nich hnědavé zbarvení.

V případě nebezpečí varuje samice své potomky zafuněním. Selata se okamžitě přitisknou k zemi, kde zůstanou strnule ležet. Tím, že mají pruhované ochranné zbarvení, snadno v jarní přírodě splynou. Jinak je samice svědomitá matka, která při hrozícím nebezpečí neohroženě brání svá selata. V tomto období může zaútočit i na člověka.

S výjimkou dospělých samců žijí divoká prasata v rodinných tlupách, které tvoří samice s loňskými a letošními mláďaty. Tyto rodinné tlupy se většinou potom spojí do větších skupin, kde vládne pevná sociální struktura. Přes den se prasata ukrývají v houštinách, rákosí či polních kulturách. Ráda zaléhají v kukuřičných lánech. S nastávajícím večerem jsou potom aktivní a vydávají se na hledání potravy. Během noci mohou nachodit i několik desítek kilometrů. Jako všežravci dávají přednost potravě bohaté na plnohodnotné bílkoviny, cukry a tuky. Při nedostatku glycidů si jej prasata žijící uprostřed jehličnatých lesů nahrazují návštěvami polí, kde se pěstují brambory a obilí. Tam potom hledají potravu a zanechávají po sobě značné škody. Hlavními orgány, kterými se prasata řídí při hledání potravy, je čich, hmat a částečně i sluch. Čich i hmat je v mohutném rypáku a také na špičce jazyka. Sluch zase využívají při hledání myší, kdy se soustředí na jejich zapištění. Je známo, že prasata zaslechnou i pád chrousta ze stromu.

Divoká prasata milují nezralou kukuřici. V rozlehlých lánech se také často ukrývají.
Divoká prasata milují nezralou kukuřici. V rozlehlých lánech se také často ukrývají.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

Po celý rok převládá u divokých prasat rostlinná složka. Nejvyhledávanější potravou jsou potom žaludy, bukvice a oddenky různých rostlin. Prasata milují kapradiny – hasivku orličí, kdy vyrývají její kořeny a rozvíjející se listy.

V přírodě také zastávají zdravotní policii, kdy likvidují uhynulou zvěř. Ovšem při svých toulkách nepohrdnou ani dešťovkami, obojživelníky, mláďaty a vejci větších ptáků hnízdících na zemi. S oblibou rozhrabávají myší nory, kde pochytají a sežerou veškeré obyvatelstvo. Stejně je tomu s hmyzem v nejrůznějším stadiu.

V zimě, kdy je nedostatek potravy, navštěvují prasata okolí rybníků, kde vyrývají kořeny vodních rostlin, které jsou pro ně v tuto dobu snadno dostupné. Bahno je totiž pod ledovým krunýřem částečně měkké, a tak se dostanou k potravě. Svým dlouhým a mohutným rypákem mohou rozhrnout zeminu až do hloubky 40 cm.

Velmi dobře mají prasata také vyvinutou chuť. Chuťové buňky jsou soustředěny na konci jazyka a mají tvar malých bradavek. Snadno se o tom můžeme přesvědčit v oborách, kde se zvěř přikrmuje. Dáme-li jim dva druhy jablek, tak vždy nejdříve vyberou ta, která jsou chutnější. Dobře rozlišují sladké, slané a hořké.

Zrak divokých prasat je už slabší, než je tomu u jiných smyslů. Oči mají hnědou duhovku a jsou v porovnání s velikostí kusu malé a ještě posazené do stran. Také jsou často stíněny dlouhými osinami. Vzhledem k tomu, že mají divoká prasata poměrně krátký krk, nemůžou otáčet hlavu do stran. Při podezřelých šelestech se obrací celým trupem, aby zjistila příčinu šelestu oběma očima.

Při budování hnízda pro selata používá samice i suchou trávu.
Při budování hnízda pro selata používá samice i suchou trávu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

Divoká prasata mohou chytit a sežrat bez potíží i jedovatou zmiji. Proti jejímu jedu jsou imunní. Do polí se vydávají v létě na nezralý oves, který sdrhávají z klasů zuby a pomáhají si jazykem. Stejně tak milují i klasy kukuřice. Rypákem ulamují klasy, které rostou nízko, a kam nedosáhnou, tak jednoduše povalí celý stvol. Buď to udělají bokem, že na stojící stvol nalehnou, a když to nejde, tak se rozkročí a mezi předními běhy stvol postupně povalí. Počínají si jako malý tank, který se valí porostem a vysoké stonky povaluje před sebe. Potom snadno seberou ještě nezralé plody.

Na obranu divokých prasat je nutné se zmínit i o jejich prospěšné činnosti. V době hmyzích kalamit dokážou sebrat v hrabance během dne stovky larev a jiných vývojových stadií sosnokaze, bekyně, bourovce, chroustů a jiných škůdců. Tím, že rozrývají hrabanku pod stromy, přispívají i k tomu, že se zde potom snadno uchytí a vyklíčí semena stromů, čímž přispívají lesníkům k jejich práci.

Při kojení mláďat leží samice na boku.
Při kojení mláďat leží samice na boku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

Prasata milují vodu a dokážou výborně i vytrvale plavat. Téměř po celý rok navštěvují bahniska, kde se „kaliští“. V bahně se válí v letních měsících až pětkrát za den. Kaliště bývá ukryto většinou v houštinách, ale často se spokojí i s louží bláta na rozježděné cestě. Do kaliště vstupují prasata opatrně a také potichu. Párkrát se ponoří, nebo se převalí ze strany na stranu, aby byla obalena bahnem. Jakmile jsou dokonale zalepena blátem, vystupují ven a jdou ke stromům, kde se otírají. Pokud nejsou v blízkosti stojící stromy, otírají se a drbou o velké kameny či pařezy. Na těchto místech po sobě potom zanechávají stopy zaschlého bláta.

Za otěrkové stromy používají jak jehličnany, tak i listnáče. Pokud to jde, tak dávají předost smrkům a borovicím, kde se nachází i vytékající pryskyřice. Ta se otíráním a drbáním vtírá do srsti, čímž dochází ke slepování štětin i podsady. Tím se na přední části těla zvířete vytvoří pevný krunýř.

Pro odpočinek si prasata rozrývají zem, kam potom zalehnou. Někdy si do „lože“ natahají i suchou trávu.
Pro odpočinek si prasata rozrývají zem, kam potom zalehnou. Někdy si do „lože“ natahají i suchou trávu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda

A víte, proč se vlastně prasata kaliští? Hlavním důvodem je to, že se tak zbavují vnějších cizopasníků, především vší a klíšťat, kteří zůstanou zaschlí v blátě a z těla se odrolí. Dalším důvodem je to, že se zvěř tímto způsobem v horkých dnech ochlazuje. Otěrkový strom má v přírodě ale ještě i jiný význam, než, že se na něm zvěř jen drbe. Divoká prasata si otíráním bláta o kmeny označují i své teritorium.

Divoká prasata patří mezi zvířata společenská a jejich mláďata jsou velmi hravá. Často se mláďata vzájemně honí, nebo spolu bojují. Tlupa zaléhá pohromadě, jen samotáři zaléhají jednotlivě. S úpravou kotliny pro odpočinek si někdy nedělají velké starosti. Často jen rozruší povrch půdy rytím a ulehnou. Jindy si přináší v zubech suchou trávu, nebo větvičky.

V zimě si divoká prasata vybírají místa s nejslabší sněhovou pokrývkou, často pod hustými korunami stromů. Při úpravě „zálehu“ nejdříve shrnou vrstvu sněhu, potom běhy i rypákem promísí hrabanku s podložím a také někdy toto místo ještě vystýlají suchou trávou, nebo větvičkami. Zaléhají, také často těsně vedle sebe, aby se vzájemně zahřívala.

V polích je můžeme zastihnout i ve stozích, kde odpočívají v nahromaděné slámě. V jedné oboře jsem se přesvědčil o vynalézavosti prasat. Z krmelce pro daňky si chodilo jedno prase pro seno a odnášelo jej do vzdálené houštiny, kde si vybudovalo zimní záleh pro odpočinek. Divoká prasata jsou ostražitá a plachá. Při opouštění houštiny nejdříve dlouho „jistí“ všemi smysly. Při větření zvedají vysoko rypák a nasávají vzduch. Protože – jak již bylo řečeno – mají krátký a málo pohyblivý krk, natáčí při jištění celý předek těla. Nehrozí-li, žádné nebezpečí, opatrně z houštiny vychází. Jelen se chová zcela opačně. Vyleze z houštiny na okraj a tam se zastaví a teprve zjišťuje, zda v okolí nehrozí nějaké nebezpečí.

S bachyní někdy odpočívají společně i její dospělá mláďata. Vzájemně se zahřívají.
S bachyní někdy odpočívají společně i její dospělá mláďata. Vzájemně se zahřívají.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Zumr / Naše příroda



Další informace |
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.

Jaromír Zumr
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist