Milan Horáček: Nejdřív se budu rozhlížet
EkoList: Jste paradoxně jediným zástupcem české Strany zelených v EP. Cítíte se být jejím členem, když jste se distancoval od jejího současného vedení, které se vás snažilo vyloučit?
Milan Horáček: Nevím, jak je to technicky, zda jsem vyloučen. Německé Zelené jsem před 25 lety spoluzakládal a do sesterské či bratrské Strany zelených v ČR jsem vstoupil, protože jsme při diskusích s Danielem Cohn-Benditem a dalšími lidmi z EP, které jsme vedli nejen v Praze, ale i v Budapešti a ve Varšavě, došli k závěru, že zelené strany ve středoevropských zemích by měly svůj ekologický záběr rozšířit o aspekt lidskoprávní. V ČR je řada aktivistů Charty 77 a dalších, kteří z logiky svého politického angažmá mají k zeleným blízko. Z toho vyplynulo rozhodnutí, že vstoupím do české Strany zelených.
Proč nechci mít nic společného se současným předsednictvem a vedoucími lidmi kolem lídra kandidátky do EP, je docela jednoduché. Do funkcí a na kandidátku do EP se nainstalovali způsobem, jakým se to v normálních demokratických stranách nedělá.
 |
|
| "Mým hlavním tématem jsou lidská práva," řekl EkoListu Milan Horáček před slunečním ekopavilonem v Praze na Barrandově. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList
|
Pomoci zeleným stranám jste chtěli zřejmě kvůli volbám do EP ...
... Ano, protože při volbách do EP jsme vždycky dostali víc hlasů než při volbách národních. Snažili jsme se totiž zmobilizovat hlasy všech, kteří už v národních, zemských nebo komunálních volbách hlas zeleným dali. Teď vykládá předseda Jan Beránek, jaký je mírný úspěch, že zvedli volební zisk z 2,36 na 3,16 %. Ale v součtu ztratili 40 000 hlasů od lidí, kteří už jednou zelené volili.
Chtěl jsem otázku směřovat spíš k tomu, že celá frakce Zelených v EP ve volbách ztratila. Berete to jako neúspěch?
Výsledky byly rozdílné, někde zelení ztratili, někde získali, takže v součtu máme o jeden nebo dva mandáty míň. Ale není to tak zlé, zůstáváme čtvrtou nejsilnější frakcí.
V EP je frakce, jejíž součástí je severská zelená levice. Je vaším přirozeným spojencem? Co vás odlišuje? Jaké jsou mezi vámi konkrétní programové rozdíly?
Spojenec to není. Přirození spojenci v tomto smyslu v EP neexistují. A rozdíly budu teprve zjišťovat při konkrétní práci, to bych vyprávěl něco z třetí ruky. Ale mohu říci příklad, který jsem zažil na vlastní kůži. Na schůzi EP jsme si oblékli trička s nápisy proti geneticky modifikovaným organismům. Po diskusi přišel konzervativní předseda zemědělského výboru a podepsal se našemu zástupci, který je místopředsedou ve stejném výboru, na tričko, jako že s námi souhlasí. Situace, kdy jsou dohromady poslanci z pětadvaceti zemí a možná z osmdesáti stran a i ve velkých frakcích jsou silné názorové rozdíly, je otevřená a diskutovat a hledat spojence se musí nad každým konkrétním tématem.
Co z vaší agendy bude nejblíž životnímu prostředí?
Zemědělství. Teď spolu sedíme v ekopavilonu nadace Heinrich Bölla v Praze na Barrandově. Vidíte záhony, mokřad, vevnitř máme stálou výstavu o úsporách energie a vody. Děláme klasickou osvětu, ale jednou z nejdůležitějších věcí, kterou posledních 14 let děláme, jsou biojarmarky. Při minulém biojarmarku tady bylo 35 ekofarem, rožnili se tři berani, popíjeli jsme biovíno. Spolupracujeme s lidmi z Pro-Bia, jezdíme do Norimberku na největší světovou výstavu biopotravin. To jsou konkrétní kroky, které například alergikům přinášejí potraviny, jež jsou čisté.
Co konkrétního pro to chcete dělat v Evropském parlamentu?
Všechno, co půjde. (smích) Naštěstí už v EP máme dlouho naše zástupce, místopředsedou zemědělského výboru je biozemědělec, jehož rod sedí v Německu na svém gruntu od 11. století - takže ví, o čem mluví. Já se budu pár měsíců zapracovávat, a tak vám teď nějaké dalekosáhlé plány vykládat nebudu.
Ale s nějakými předsevzetími jste musel jít do volební kampaně.
Podívejte, já už jsem byl v roce 1981 v městském parlamentu ve Franfurktu a v roce 1983 jsem byl poprvé v německém Bundestagu. Naučil jsem se nevykládat nějaké vize a neslibovat hory doly, ale říkat: "Tohle jsem dělal, to se dá ověřit. Dělal jsem to takhle a mí kolegové a přátelé to dělají takhle." S tím jsme šli do voleb, byli jsme zvoleni a zhruba v tom samém směru pojedeme dál.
Který z problémů životního prostředí by měla Evropa přednostně řešit?
To se takhle nedá říct, ve Skandinávii je to jiné než ve Středomoří. V září o tom budeme mít setkání frakce. Třeba francouzští Zelení kladou důraz na jednu věc. Neřeknu vám na jakou, protože se to může změnit. Stává se i to, že jeden z francouzských Zelených chce v jednom výboru prosazovat něco jiného než kolega ve výboru jiném. (smích) Já si všechno vyslechnu a s tím, co vidím za problémy ze střední a východní Evropy (dělal jsem přístupovou problematiku Visegrádu), se vmísím do diskuse.
Co vidíte za problémy v zemích Visegrádu, které přednesete?
Vy se ptáte pořád na takové konkrétní věci, to vám neřeknu.
Necháte si to až pro kolegy?
Nejde o kolegy. Jde o to, že předem nemohu říct, co se ukáže jako nejdůležitější. Nezastupuji ČR, stejně jako nezastupuji Polsko nebo Visegrád, ale z mého úhlu pohledu nezastupuji ani jenom Německo. Při pohledu z Německa jsou v ČR dopravní problémy - například labské jezy, zrušení přepravy kamionů po železnici RoLa. To jsou věci, o kterých se musí diskutovat na obou stranách. Ale jsou tu problémy i jiné než ekologické, třeba problém sexuálního turismu a obchodu se ženami a dětmi. To, že je na různých stranách problematika prostituce a zneužívání dětí neustále odsouvána, je obrovská sviňárna. Proti tomu musejí politici něco dělat. A mohl bych začít vyjmenovávat řadu problémů, které nás čekají ... Ale nemůžu přijít do parlamentu, kde je 730 lidí, a začít jim vykládat, jak to budu dělat líp a jinak. Nejdřív se budu rozhlížet.
Milan Horáček - narodil se v roce 1946 ve Velkých Losinách. V roce 1968 emigroval. Je spoluzakladatelem německých Zelených, byl poslancem německého Spolkového sněmu. V roce 1990 se do ČR vrátil, od té doby vede kancelář nadace Heinrich Bölla v Praze. V červnu 2004 byl za německé Zelené zvolen do Evropského parlamentu. Jako své hlavní téma vidí lidská práva.
Tento rozhovor je převzat z tištěného EkoListu srpen-září 2004.
reklama
