Čistý vzduch nad Evropou? Lidé znečišťovali ovzduší dávno před průmyslovou érou

Nová studie, kombinující data z odebraných částí ledovců a historické informace z období morových epidemií, přináší netradiční pohled na původ současného znečištění ovzduší. Podle výsledků, uveřejněných v magazínu GeoHealth, je třeba příčiny klesající kvality ovzduší nad Evropou hledat mnohem dříve, než s nástupem průmyslové revoluce. Sdružení amerických geofyziků (AGU) již delší dobu pochybovalo o tom, že by původ znečištění ovzduší měl na svědomí až nástup éry průmyslové revoluce. Chyběly ale důkazy. Hutný dým k obloze chrlený komíny továren rozhodně stavu ovzduší neprospěl, ale jak se ukázalo, stopy znečištění vedou dále do minulosti. Konkrétně pak ještě před období mezi lety 1349-1353, kdy Evropu decimovaly epidemie tzv. Černé smrti. Výzkumníci z AGU tak poprvé na základě solidních dat zpochybnili tvrzení, že koncentrace toxického olova v ovzduší byla před Průmyslovou revolucí v podstatě rovna nule a teprve nástup sériové výroby ve velkých fabrikách začal působit patrné škody na životním prostředí.

Už mnohem dříve totiž docházelo k těžbě železných rud a jejich tavení výrazně snižovalo kvalitu ovzduší nad relativně rozvinutými oblastmi Evropy. „Naše aktuální data nyní napovídají, že lidské aktivity se podílely na znečisťování ovzduší prakticky bez přerušení po dobu celých dvou tisíciletí,“ píší Alexander F. More, hlavní autor studie. Pro patřičné porovnání dosud chyběl geofyzikům „otisk dávného klimatu“, na kterém by lidské aktivity nebyly patrné. Nalezli jej v podobě informace uložené v evropských ledovcích. Z odebraných jader švýcarských ledovců je dobře patrné, že během morových epidemií v letech 1349-1353 veškerá ovzduší znečišťující aktivita, spojená se zpracováním kovů, ustala.

„Prakticky to bylo jediné období za posledních 2000 let, kdy totální rozklad lidské populace a rozpad ekonomiky v důsledku pandemie zastavil znečišťování ovzduší,“ píše More. „Během těchto několika let se pak koncentrace znečišťujících látek snížila natolik, že jsme byli schopni stanovit skutečné přirozené pozadí znečištění. Respektive zjistit, jaká je koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nad Evropou, bez zásahů lidí.“ Z tohoto řekněme metodického posunu teď vyplývají značné dopady pro současnost. Proč?

V případě koncentrace olovnatých látek v ovzduší se nástup průmyslové revoluce (na přelomu 18. a 19. století) vždy považoval za „bod nula“. Naměřené koncentrace, které této éře předcházely, byly považovány za přirozené, přírodní. A od nich se také odvíjely i limity, podle kterých počítáme čistotu ovzduší dnes. Tento poznatek je ale nyní zapotřebí přehodnotit, protože výrazné znečištění bylo patrné už před touto dějinnou érou.

Informace glaciologů jsou skutečnou informační studnicí. „V různých oblastech Evropy udeřila Černá smrt různou intenzitou, v několika vlnách a různých obdobích,“ popisuje More. „V některých regionech vyhubila až polovinu lidské populace. Čistě v civilizačních termínech pak na řadě lokalit tato epidemie zastavila veškeré průmyslové činnosti, včetně těžby železných rud a jejího zpracování.“ Z ledovcového záznamu lze vyčíst ještě několik takových „čistých“ oken. Například v roce 1460, kdy se znovu ozval mor, během ekonomické krize v roce 1885. A také v sedmdesátých letech minulého století, kdy začaly být přijímány první zákony o omezení olovnatého benzínu.

---

reklama

---