http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/jak-si-veverky-lisci-srovnavaji-sve-spizirny-vedci-vypozorovali-ze-v-tom-je-system
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Jak si veverky liščí srovnávají své spižírny? Vědci vypozorovali, že v tom je systém

15.11.2017 01:09 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jedna taková veverka totiž dokáže před zimou přemístit tři až deset tisíc ořechů, často na značné vzdálenosti
Jedna taková veverka totiž dokáže před zimou přemístit tři až deset tisíc ořechů, často na značné vzdálenosti
Foto | Dawn / Flickr
Veverky liščí věnují velkou péči tomu, jakým způsobem uspořádávají své spižírny. Přišli na to zoologové kalifornské Univerzity v Berkeley, kteří u hlodavců žijících v kampusu pozorovali, že své zimní zásoby třídí podle druhů, kvality a osobních chuťových preferencí. Jak píše například žurnál PopularScience, čilé veverky k tomu využívají komplexní paměťovou strategii.
 

Severoamerické veverky liščí rozhodně nepatří mezi druhy vzácné nebo ohrožené vyhynutím. Jsou jen roztomilé. Popularitu si získaly především svým poněkud zidealizovaným sběrem a přenášením ořechů mezi zásobárnami. To oceňují i biologové: jedna taková veverka totiž dokáže před zimou přemístit tři až deset tisíc ořechů, často na značné vzdálenosti. A nevybrané zásobárny se na jaře často stávají semennou bankou stromů. Hbité veverky tak efektivně napomáhají transportu různých druhů křovin a dřevin napříč krajinou. V nadšení z veverek však úplně zapadla otázka, na jaké bázi jsou jejich spižírny uspořádány.

Nějaký systém v tom být musí, protože veverky evidentně přenáší už jednou sesbírané ořechy různých druhů mezi jednotlivými zásobárnami. Ale proč? Zoologové v Berkeley si trochu ulehčili práci, soustředili se po dva roky na 45 veverek, které se pohybovaly uvnitř univerzitního kampusu. Sami je taky přikrmovali energeticky hodnotnou stravou (mandle, lískové oříšky, vlašské ořechy a pekany), aby viděli, jak se k jednotlivý druhům „ořechů“ veverky staví. Záhy bylo patrné, že veverky po nabrání konkrétního ořechu zamíří ke specifické skrýši. Každá z pětačtyřiceti veverek tak měla speciální zásobárny, určené vždy pro jeden druh potravy.

Tím ale výzkum nekončil. Veverky se totiž mezi těmito čtyřmi základními překladišti rychle pohybovaly, a začaly své zásoby dále deponovat do dalších zásobáren. Výzkumníci tedy přistoupili k dalšímu kroku, a „vybavili“ veverky GPS sledovacím zařízením. To odhalilo zprvu chaotický pohyb mezi spižírnami, který začal dávat smysl až při bližší prohlídce jejich obsahu. Veverky totiž vnášely do svých zásobáren systém. V tomto bodě si dovoluje Lucia Jacobsová, spoluautorka celé studie, malou odbočku: "Je pro vás snazší zapamatovat si například číslo 229541326 jako celek, nebo jako tři shluky čísel – 229, 541, 326? A na přesně takovém principu zpracovávají veverky své zásobárny.“

Vytváří si zapamatovatelné shluky (anglicky chunks), a proto se o této strategii hovoří jako o chunking, shlukování. „Vaše lednička je podle tohoto principu také uspořádána: máte šuplík na zeleninu, a maso dáváte do jiného šuplíku, než o mléčné výrobky,“ říká Jacobsová. „Pomáhá vám to v orientaci. I svůj nákupní seznam si obvykle píšete podle druhů potravin, plánujete, jak budete zboží v obchodě nabírat a který šuplík v ledničce tím naplníte. Když potom doma v kuchyni budete shánět cibuli, hledáte ji na jednom konkrétním místě, nemusíte procházet všemi šuplíky.“

Lidský chunking je biology i psychology dobře zmapovaný jev. Vychází z toho, že naše krátkodobá paměť obvykle nepobere více jak čtyři odlišné úkoly současně. Zapamatovat si šestnáct položek nákupního seznamu by už bez patřičného tréninku dalo většině z nás zabrat. Ale náš mozek tento hendikep obchází tím, že si zapamatuje čtyři kategorie (například ovoce, pečivo, maso, sladkosti), a pod každou z nich „vloží“ čtyři další položky nákupního seznamu. V rozložení 4x4 je totiž schopen lépe informaci uchovat, než jednotlivých 16 položek. Ale zpět k veverkám: i ty třídí své zásobárny hierarchicky podle vlastností.

Vznikají tak namíchané zásobárny s energeticky bohatým mixem potravy, a bokem nich spíže s malými oříšky, které jsou spíše udržovací a sloužící pro průběžnou konzumaci. Veverky proto nemusí dlouho přemýšlet o tom, kam si schovaly své výživné pekanové ořechy. Veverka liščí ví, na kterém místě si dopřeje vydatný oběd, a kde jen v lehkosti posvačí. Rozdělením svých potravních zdrojů do různě strukturovaných zásobáren navíc předchází riziku, že by v případě nečekaných komplikací mohla přijít o veškerou potravu. Mikel Delgado, další z autorů studie, však upozorňuje, že v mechanismu spíží a pohybu veverek bude pravděpodobně skryt ještě další silný motiv.

„Chunking veverek je u hlodavců zatím mimořádným zjevem, a předpokládá, že využívají skutečně flexibilní paměťovou strategii,“ říká Delgado. Jisté rysy jejich pohybu a sestavování zásobáren ale podle něj vypovídají o tom, že pro veverky je při třídění důležité i to, z jakého zdroje ořechy pochází, případně, jaká je jejich trvanlivost. I na takové případy ve zvířecí říši narazíme. Taková sojka západní si své spíže s červy třídí právě podle toho, před jakým časem je sesbírala. A vede v patrnosti i jejich spotřební lhůtu.


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist