V roce 2050 budou plasty ležet v žaludku 99 % mořských ptáků
Rozšíření plastových odpadků v mořích a oceánech se dotýká celých ekosystémů a ušetřeni následků nejsou ani živočichové, kteří se ve vodním sloupci pohybují jen sporadicky. Ty druhy, které tráví ve vodě více času sběrem potravy, jsou pochopitelně ohroženy plasty intenzivněji. Mezi nejvíce intoxikované druhy mořských ptáků tak patří buřňáci, albatrosi a samozřejmě tučňáci. Studie zpracovaná CSIRO a vedená Erikem van Sebille a Denise Hardestyovou prokázala, že už nyní má prakticky 60 % všech mořských ptáků ve svém trávicím traktu stopy plastových elementů.
Jen pro srovnání, v roce 1960, když se oceánografové a mořští biologové začali intenzivněji zajímat o obsah žaludků tažných mořských ptáků, činilo „promoření“ populací opeřenců jen 5 %. A zatímco v šedesátých letech se jednalo o skutečně epizodické události a objem nestravitelných plastů v konkrétních žaludcích byl spíše minimální, dnes je pozorován jak nárůst promořenosti, tak i objemu. „Během rozborů jsme našli i 200 plastových částic v jednom jediném žaludku,“ říká Hardestyová. O jaké plastové kousky se jedná?
Vršky od PET lahví, víčka, kousky syntetických vláken a textilií, úlomky polystyrenu a kusy obalů, někdy celé plastové tašky. Ptáci je často sezobnou omylem, kvůli záměně s jinou potravou, nebo je zaujme jejich barva. V žaludcích se jim tato nestravitelná hmota střádá, a postupně snižuje jejich fitness (potažmo jim zcela ucpává zažívací trakt a způsobuje pomalý úhyn). Výzkumníci z CSIRO odhadují, že dnes prakticky 90 % mořských ptáků přijde během života (a zažívání) do styku s plasty. Do roku 2050 by se to mohlo týkat až 99 % všech ptáků.
„Snad vůbec poprvé máme globální předpověď toho, jak široce rozšířené plasty v oceánech jsou a jaké jsou jejich dopady na mořské živočichy,“ říká další z výzkumníků Chris Wilcox (CSIRO). „A ty výsledky jsou zarážející.“ Lidé z CSIRO předpokládají, že plasty mají největší dopad na volně žijící živočichy v oceánech na jižní polokouli, v okolí Austrálie, Jižní Afriky a Jižní Ameriky. „Největší pozorovatelná koncentrace plastů ve vodě je sice ve středu světových oceánů, ale tam vlastně žije jen relativně málo živočichů,“ říká van Sebille.
Existuje šance na zlepšení? Hardesty soudí, že ano. „Zlepšení odpadového hospodářství může výrazně snížit ohrožení mořských živočichů plasty. I jednoduchá opatření mají smysl a znamenají rozdíl.“ Jako příklad uvádí měřitelnou změnu zastoupení plastů v trávicím traktu mořských ptáků ve Středozemním moři, poté co Evropa přijala patřičná opatření. Toto zlepšení se projevilo během jednoho desetiletí. „Lidé si ale musí nejprve uvědomit, jak moc závažný problém plasty v oceánech představují.“
Líbí se Vám článek? Přispějete na další
reklama
