16. září - Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy
Signatáři Montrealského protokolu se zavázali ke kontrole produkce chemických látek poškozujících ozónovou vrstvu, k postupnému omezení jejich používání a k jejich likvidaci takovým způsobem, aby nedocházelo k jejich únikům do atmosféry. Montrealský protokol je jedním z mála příkladů nezištné spolupráce mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a poskytuje mezinárodnímu společenství vzorový příklad společného řešení otázek životního prostředí.
Mnoho lidí se domnívá, že pro ochranu ozónové vrstvy bylo uděláno již dost. Mnoho výrobců nahradilo pro ozónovou vrstvu nebezpečné freony jinými, méně škodlivými látkami, setkáváme se s mechanickými rozprašovači namísto původních sprejů a etikety spotřebního zboží nám oznamují, že výrobky jsou bez freonů nebo přátelské k ozónové vrstvě. Spotřeba freonů v chladicích zařízeních byla snížena z 34 tisíc tun v roce 1993 na pouhých 210 tun v roce 1995. Použití freonů v aerosolech (spreje) kleslo z obrovské hodnoty 141 tisíc tun v roce 1986 na pouhých 20 tun v roce 1995. V hasicích přístrojích se látky poškozující ozón prakticky vůbec neužívají od roku 1994.
Přes uvedené změny zůstává v používání mnoho zařízení s látkami poškozujícími ozónovou vrstvu. Tak jak stará zařízení dosluhují, hromadí se často na skládkách a postupně se z nich škodlivé látky uvolňují. Na ekologickou likvidaci nezbývají peníze v rozpočtech. Takovým úkazem je i skládka tisíců starých, vyřazených ledniček a chladicích zařízení v Kácově.
Měření ukazují, že od 70. let bylo již zničeno 10 procent stratosférického ozónu, který je přirozeným štítem, chránícím život na Zemi před škodlivými účinky ultrafialového slunečního záření. Posudek Světové meteorologické organizace z roku 1999 a závěr sympozia Sapporo 2000 potvrzují, že přes veškeré kroky k nápravě bude ztenčování ozónové vrstvy dále pokračovat. To je dáno samotným mechanizmem působení freonů v atmosféře, které je dlouhodobé.
Současné tempo úbytku ozónu v oblastech střední a vyšší zeměpisné šířky, přibližně od 50 rovnoběžky výše, dosahuje 5 procent za jedno desetiletí. K největším odchylkám dochází v oblastech Antarktidy, kde byl zaznamenán několikatýdenní úbytek 95ti procent ozónu. Podobné prudké poklesy množství ozónu se vyskytují i nad Arktickou oblastí, kde dochází k sezónnímu úbytku až 60ti procent ozónu. Všechny země, které leží v oblastech střední a vyšší zeměpisné šířky na obou zemských polokoulích jsou nyní vystaveny silnějšímu účinku ultrafialového záření a i obyvatelé Evropy, žijící v oblastech nad 50 rovnoběžkou mohou deficit ozónu zaznamenat podle mnohem rychlejšího a intenzivnějšího zrudnutí pokožky vystavené slunečním paprskům ve srovnání s 70. - 80. lety.
Tyto klimatické změny nejsou stranou pozornosti Evropské Unie, která se finančně i odborně podílí na projektu THESEO a THESEO 2000 (Third European Stratospheric Experiment on Ozone). Cílem společného projektu EU a americké NASA je pokračování ve výzkumu chemických a dynamických procesů v atmosféře, s cílem pochopit všechny závislosti a vlivy, které přispívají k ubývání ozónové vrstvy. Na projektu se také podílí i další evropské země např. Island, Norsko, Švýcarsko a Rusko.
Z prezentovaných výsledků vyplývá, že v následujícím období 10ti až 15ti let budou hodnoty ozónu rekordně nízké, v závislosti na meteorologických podmínkách. Podle prognóz také nedojde do roku 2050 k návratu na původní hodnoty množství oźonu před vznikem tzv. ozónových děr.
reklama
