PR článek
Jaro je tady a s ním i Naše příroda 2/16
Obsah čísla 2/16
Po kolínka ve vodě, zůstávají v pohodě / Alena ŘíhováCo prozradí pupeny / Hana a Vladimír Motyčkovi
Tesařík alpský / Mladen Kaděra
Oživení starých odrůd ovocných dřevin / Martin Lípa
Já (ne)jsem vlaštovka / Alena a David Říhovi
Objevy v Plaveckém krasu / Jiří Sladký
Drsná krása Oderských vrchů / Martin Janoška
Ekologické dny Olomouc (EDO 2016) / Michal Bartoš
Kozmické ptačí louky / Jan Moravec
Dostaveníčko s jezevci / Denisa Mikešová
Setkání se zedníčkem / Jan Kopecký
Jak pracuje paleontolog? / Daniel Madzia
Karbon – království pralesů, bažin a močálů / Lukáš Kukal
Poznáváme naše hřibovité houby: hřib borový / Michal Mikšík
Co prozradí pupeny
„Jsou pupeny temně nachové i zkřehle zardělé; jiné jsou hnědé a lepkavé jako smůla; jiné jsou bělavé jako plsť na břiše ramlice, ale jsou i fialové a plavé nebo temné jako stará kůže. Z některých se vydírají cípaté kraječky, jiné jsou podobny prstům nebo jazykům a zase jiné se podobají bradavkám. Některé masitě bobtnají, zarostlé chmýřím a zavalité jako štěňata; jiné jsou utaženy v tuhý a hubený hrotek; jiné se otevírají načepýřenými a křehkými chvostky. Říkám vám, pupence jsou stejně podivné a rozmanité jako listy a květy“.
Poznali jste? Jak by ne – Zahradníkův rok Karla Čapka je kniha známá a milovníky přírody stále čtená a obdivovaná nejen pro bohatost jazyka, ale i pro znalost tématu, u literáta až překvapující. Ale není divu, Karel Čapek se zahradničení sám aktivně věnoval a zahrádka u vinohradského dvojdomku, který obýval společně se svým bratrem Josefem, oplývala nejednou botanickou vzácností. Na jeho počest byl dokonce nový kultivar lomikamenu vypěstovaný zkřížením kultivaru Saxifraga x anglica ’Winifred‘ s druhem Saxifraga burseriana nazván Saxifraga ’Karel Čapek‘.
Já (ne)jsem vlaštovka
Jiřička a vlaštovka jako by si z oka vypadly, a právě proto si je často pleteme. Obě se k nám zjara vracejí z africké dovolené do útulných obydlí, která si tu dříve pracně uplácaly z poctivého českého bláta. Ačkoliv se obě hojně vyskytují prakticky po celém našem území a jde o typicky synantropní druhy, vývoj jejich české populace má odlišný trend. Zatímco početnost jiřičky mírně stoupá, vlaštovky naopak mírně klesá. Souvisí to především s nabídkou příležitostí ke hnízdění. Vesničanka vlaštovka totiž nejraději obývá prosté chlévy a stáje, kde sice lidem tolik nevadí, ale kterých dnes bohužel díky modernizaci zemědělství žalostně ubývá. Naopak slečinku jiřičku přitáhlo město, kde i dnes nachází stále nové a nové stavební parcely. Přestože někteří lidé ji na své fasádě nevidí rádi, její populace se snáze rozrůstá a tak ji potkáváme častěji než vlaštovku. Možná, že i u vás se jiřičkám či vlaštovkám zalíbilo a pustily se do blátivých základů. Snad vám jejich přítomnost udělá radost, ale i kdybyste se s nimi v názoru na čistotu neshodli, nezbude vám, než se s novými sousedkami smířit, protože stavební povolení u vás mají již předem dané zákonem. Až ale uvidíte jejich roztomilé děti a láskyplnou rodičovskou péči, určitě jim odpustíte i těch pár cákanců na zdi.
Dostaveníčko s jezevci
Večerní slunce barví listy stromů zlatavým nádechem. Ležíme na zádech s hlavou opřenou o vystouplé kořeny stromu a díváme se do modrého nebe. Do soumraku zbývá celá hodina. Zdá se nám, že máme ještě spoustu času, tak odpočíváme; zamaskovaní jsme jen částečně. Je vedro. Nedbale mrknu do louky a zkamenění úžasem vystřídá záplava pocitů. Necelé čtyři metry od nás totiž zrovna procházejí čtyři jezevci! Pomalu se zvedám, abych je nevyplašila, a druhou rukou slepě tápu po fotoaparátu. Pozdě. Tři již zalezli do blízkého křoví. Čtvrtý se sice zastavil, aby se zamyšleně zadíval do mého nezakrytého obličeje, ale pak vlezl za nimi. Právě jsem promarnila svou největší fotografickou šanci.
reklama
