Sázení stromů – móda současnosti, nebo nutnost pro ochranu klimatu?

V posledních letech se výsadba stromů za účelem ochrany klimatu stala velmi populární jak ve světě, tak i u nás v České republice. Schválení Pařížské dohody z prosince roku 2015 a z ní vyplývající národně stanovené příspěvky významně podpořily nutnost vzniku a vylepšení metod uhlíkového účtování pro investice nejen do lesnictví (Van der Gaast a kol. 2018). Jak je to ale s roztroušenou zelení ve volné krajině? Je to móda současné doby nebo jsou nové stromy v krajině pro ochranu klimatu opravdu nutné a přínosné? Vhodně zvolená a dobře provedená výsadba stromů nabízí přirozený, ekologický, poměrně levný, a hlavně jednoduchý způsob, jak snižovat množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. Zároveň se stromy těší velké oblibě části zejména městské populace. Tato kombinace způsobila, že vzniklo mnoho iniciativ, které začaly sázet stromy za finanční podpory dárců, kteří chtějí kompenzovat svou uhlíkovou stopu nebo jednoduše přispět na ekologicky prospěšné projekty. V České republice se výsadbě stromů věnuje také program OFFSETUJEME CO2 podporující snižování uhlíkové stopy (www.offsetujemeco2.cz). Vznikl v roce 2015 a jeho tvůrcem a garantem je organizace CI2, o. p. s. Záštitu získal od Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Projekty realizované v rámci programu OFFSETUJEME CO2 jsou tzv. offsetové projekty, tedy takové, které přispívají ke snižování skleníkových plynů v atmosféře a ochraně klimatu. Zaměřují se na výsadbu nových stromů, agrolesnické projekty, kde se stromy kombinují se zemědělstvím, a instalaci fotovoltaických panelů na veřejně prospěšné budovy, např. centra ekologické výchovy. Více o offsetových projektech v rámci programu OFFSETUJEME CO2 jsme psali v článku (Smolíková, Pavelčík 2023).

Nejprve je potřeba říct, že stromy jsou na planetární úrovni nepostradatelné z mnoha důvodů a zachycování uhlíku je jen jedna ekosystémová služba na velmi dlouhém seznamu. Jako globálně prospěšné funkce lze zmínit, že „vyrábějí“ kyslík, hrají důležitou roli v koloběhu vody, pomáhají regulovat klimatické extrémy a celkově tak přispívají k udržení klimatických systémů v rovnováze. Kromě toho pomáhají udržet biologicky rozmanité a odolné ekosystémy, snižují propustnost slunečního záření na zemský povrch, ochlazují své okolí – ve městech během léta i o 10 °C, zvlhčují vzduch, zadržují vodu v půdě, půdu chrání proti vodní erozi i větrné v podobě větrolamů, kořeny stromů mohou zpevňovat svahy a chránit je před sesuvy, zlepšují kvalitu půdy, zachycují prachové částice, chrání před hlukem, zlepšují krajinný ráz, atd. Krom toho přináší obživu zvířatům i lidem, kterým pomáhají zajistit potravinovou bezpečnost, jsou zdrojem stavebního materiálu, ale i látek využívajících se ve farmacii. Také jsou hojně vyhledávány k rekreaci a odpočinku lidí a dokonce podporují lepší psychické zdraví. Z tohoto výčtu je patrné, že jsou stromy důležitým nástrojem nejen pro ochranu klimatu, udržení biodiverzity a ekologické stability, ale i udržení dobré kvality života lidí.

Jak stromy ukládají uhlík?

Na planetární úrovni jsou stromy významným rezervoárem CO2, který pohlcují a ukládají v dřevní hmotě, kde ho dokáží udržet několik desítek až stovek let. Strom v průběhu svého života pohlcuje CO2, které souvisí s jeho růstem. Dalo by se říct, že se strom CO2 živí. Strom si vezme CO2 ze vzduchu a začne ho zpracovávat pomocí fotosyntézy. Tento plyn obsahuje dva prvky – kyslík a uhlík. Kyslík strom nepotřebuje, proto ho vypustí zpět do atmosféry a nechá si pouze uhlík. Ten přemění na cukry, které strom využije ke svému růstu. Část uhlíku expeduje do listů a uhlík, který skončí v dřevní hmotě v ní může být držen desítky let. Když strom uhyne, jeho tkáně se začnou rozkládat a stanou se součástí půdy. Při procesu tlení se CO2 do ovzduší znovu uvolňuje v důsledku dýchání mikrobů, které rozklad způsobují, nicméně část uhlíku v půdě zůstává po desetiletí až staletí. Suchozemské rostliny spolu s půdou drží přibližně 2 500 gigatun uhlíku, což je 3x více než se vyskytuje v atmosféře (Waring 2021).

Rychlost růstu stromu je tedy ovlivněna rychlostí ukládání cukrů, tudíž právě intenzitou fotosyntézy. K procesu fotosyntézy je potřeba již zmíněný CO2, který strom čerpá ze vzduchu, dále voda a minerály, které čerpá ze země a světlo, které mu dodává slunce. Svůj podíl má i teplota vzduchu. Čím jsou tyto parametry vyšší, tím intenzita fotosyntézy narůstá, ale jen do určitého limitu. Při dosažení limitních hodnot parametrů fotosyntéza začne klesat až se zastaví. U teploty je hranice kolem 32 °C. Po jejím překročení pak stromy mohou začít uhlík naopak uvolňovat (Hédl 2020). Díky vlivu všech těchto parametrů je rychlost růstu stromů na každém místě země jiná. Např. v tropické části Jižní Ameriky stromy rostou až 9x rychleji než v Kanadě.

Strom však v průběhu jeho života neroste rovnoměrně, funguje to podobně, jako u člověka. Během prvních několika desítek let roste a nabírá hmotu. Během tohoto období ukládá nejvíce uhlíku. Jakmile dosáhne senescentního věku (ukončení fáze dospělosti a začátek nevratné degradace), jeho růst se významně zpomalí. To je v lesnictví typicky období obmýtí. Pro naše dřeviny se jedná o věk mezi 60–120 lety, dle druhu stromu i dle prostředí, protože senescence je výsledkem dlouhodobého působení různých stresorů konkrétního stanoviště. Čím je prostředí pro růst jedince extrémnější, tím k ní dochází dříve.

Pro každý druh, je-li k dispozici dostatečná řada dat, tak lze vykreslit tzv. růstovou křivku, tedy vývoj výšky stromu dle jeho věku. Díky tomu je možné spočítat, kolik uhlíku, a tedy i CO2 je strom schopný pohltit v různém věku. Na rozdíl od člověka, u něhož představuje stáří přibližně jednu čtvrtinu života, u dřevin může tato fáze v závislosti na druhu představovat 40 až 80 % délky jejich existence. Senescentní strom tak může žít další desítky až stovky let (Rozsypálek et al. 2019).

Jaký význam mají lesy jako ekosystém pro zadržování uhlíku?

V případě rozsáhlých lesních porostů to funguje tak, že les dosáhne stavu, který ekologové nazývají „ustálený stav“. Ten nastane, když stromy ročně absorbují tolik CO2, kolik se uvolní jejich dýcháním a rozkladem pomocí mikrobů. Tento jev vedl k mylné představě, že zralé lesy nejsou užitečné pro zmírňování změn klimatu, protože již nerostou rychle a nepohlcují další CO₂. Ale právě zralé lesy jsou velkým rezervoárem CO2. Toto množství je sice omezené, ale lze jej udržet na zemi. Problém by nastal, kdyby se velká území odlesnila, ne z nedostatku kyslíku, ale proto, že rozklad biomasy a obnažená půda by vedly k uvolnění obrovského množství CO2 do ovzduší. Z dosavadního úložiště skleníkových plynů by tak vznikl jejich další zdroj (Novotný 2022).

Ukládání nebo naopak uvolňování uhlíku je ale ovlivněno také kondicí stromu či lesa. Ta je ovlivněna celkovými podmínkami, ve kterých strom roste, včetně způsobu hospodaření. Pokud strom nemá optimální podmínky, které potřebuje, a u každého druhu se tyto podmínky liší, stromy jsou oslabeny a stávají se zranitelnějšími. Výsadba stromů v ekosystémech, které jsou ovládány jinými typy vegetace, často nevede k dlouhodobému ukládání uhlíku a paradoxně může vést naopak k jeho produkci. Příkladem jsou pastviny a savany, kde jsou požáry přirozenou součástí krajiny a často spálí stromy, které jsou vysazeny tam, kam nepatří. Tento princip platí i pro arktické tundry, kde je původní vegetace po celou zimu pokryta sněhem, který odráží světlo a teplo zpět do vesmíru. Výsadba vysokých stromů s tmavými listy v těchto oblastech by mohla zvýšit absorpci tepelné energie a vést k místnímu oteplování (Waring 2021).

Důležité je také časové hledisko. Panuje mylná představa, že rychle rostoucí stromy rychleji pohlcují CO2 z atmosféry. Z hlediska klimatu však není důležité, jak rychle strom roste, ale kolik uhlíku obsahuje v době zralosti a jak dlouho tento uhlík v ekosystému zůstane.

Jak můžou nově vysazené stromy pomoci v České republice a jaké dřeviny sázet?

V České republice les pokrývá 33 % území. To je poměrně vysoké číslo, ale samo o sobě nezaručuje dostatečné plnění klimatické funkce ani dostatečné množství uloženého CO2. Důvodem je zejména zhoršený aktuální stav lesů v České republice a rychle se měnící klimatické podmínky, zejména oteplování způsobující zvýšení evapotranspiračního výparu (Kupec et al. 2021). Současná skladba našich lesů je tvořena ze 70 % lesy jehličnatými a 30 % připadá na lesy listnaté, ačkoli přirozená skladba odpovídající přírodním podmínkám je přesně opačná, tedy 35 % jehličnanů a 65 % listnáčů (CENIA 2022). Zásadní dopad to má především na smrk, který byl vysazován v lokalitách mimo své přirozené prostředí. V nižších polohách s teplejším a sušším klimatem se stromy staly zranitelnějšími a mohou snadno podlehnout například hmyzím škůdcům, jak ukazuje nedávná kůrovcová kalamita. Méně odolné jsou také monokultury, lesy plné stromů stejného věku nebo stromy vysazené příliš nahusto. Tyto vlivy podrobně popisuje Ondráš Přibyla ve svém článku z 6.10.2021. Do popředí se tak dostává tzv. rozptýlená zeleň neboli stromy rostoucí mimo les, která je pro zdraví krajiny a obcí mimořádně významná. V nejbližší historii stromy z volné krajiny i měst spíše mizely (Ekolist 2019).

Vysazení stromů odpovídajících přirozené druhové skladbě na vhodných lokalitách mimo les může pomoci ke zlepšení prostředí po ekologické stránce a má potenciál zlepšit i kvalitu místa pro život lidí. Navíc se tím podpoří ukládání CO2. Dobrým příkladem výsadeb tzv. rozptýlené zeleně je mimo jiné obnova starých polních cest, které byly v minulosti rozorány pro zemědělské účely. Stejně tak to mohou být výsadby např. alejí podél cyklostezek, obnova ovocných sadů, výsadba v obcích, která jim zároveň pomáhá k lepší adaptaci na změnu klimatu.

Ideální druhy k výsadbě v našich podmínkách jsou původní lesní i ušlechtilé ovocné druhy. Cizokrajné dřeviny do naší přírody nepatří, většinou neposkytují potravu původním druhům hmyzu a mohou být invazní. Proto je vždy potřeba plánovat a realizovat výsadbu pod dohledem odborníků. Neodborná výsadba totiž může naopak způsobit i škody, ať už volbou nevhodných druhů dřevin nebo nevhodnou lokalitou. Nevhodně zvolené druhy nemusí na lokalitě prosperovat, mohou mít invazivní potenciál, či mohou například způsobovat alergie. Na špatně zvolené lokalitě stromy nemusejí přežít nebo mají opačný efekt, než je očekáván. Např. strom může nevítaně fungovat jako větrolam v místě, kde by měl vzduch proudit. A tak místo aby vzduch cirkuloval a čistil se, kvůli stromu neproudí a koncentruje se tam vyšší množství škodlivých látek. Stejně tak je nutné si uvědomit, že česká krajina je krajinou kulturní, kde se historicky mísí různé druhy jejího využívání a obhospodařování. Výsadby by neměli být zdrojem nadměrného omezení jejích dalších funkcí.

Řešením tedy není zalesnění každé volné plochy. Stromy vysazené v místech, kde by žádný strom růst neměl, požadovaný přínos neposkytnou. Stejně tak stromy zbytečně pokácené. Na druhou stranu, každý vhodně vysazený strom, který se dožije zralého věku, se počítá.

České výsadbové offsetové projekty v rámci programu OFFSETUJEME CO2

Program OFFSETUJEME CO2 nabízí praktický způsob, jak snižovat skleníkové plyny v atmosféře prostřednictvím offsetových projektů realizovaných v České republice. Jeho součástí je i možnost výpočtu velikosti uhlíkové stopy. Projekty jsou dobrovolné, veřejně prospěšné a malého měřítka. Zmírňují dopady změny klimatu a tím přispívají k ochraně životního prostředí nejen v České republice. Navíc mají širší pozitivní dopad na krajinu i komunitu v místě realizace.

Aktuálně nejčastěji realizovaným typem offsetových projektů v rámci programu OFFSETUJEME CO2 je právě výsadba stromů. Projekty v rámci tohoto programu musí splňovat stanovené standardy. Aby byl projekt do programu zařazen, musí splňovat následující pravidla:

• Výsadba stromů je podporována v intravilánu i extravilánu na druhu pozemku vhodném k výsadbě, který je v souladu s územním plánem pro tento záměr.
• Projekt napomůže zlepšit kvalitu stávajícího životního prostředí pro místní obyvatele nebo bude mít jiný doprovodný kladný dopad na krajinu a komunitu.
• Podporované spektrum dřevin zahrnuje stanovištně původní ovocné a dlouhověké druhy stromů (založený vegetační prvek by měl fungovat minimálně dalších 50–70 let).
• Projekt je připravován i realizován pod dohledem odborníka a vysazeným stromům je zajištěna adekvátní následná péče.
• K podpoře nejsou určeny okrasné odrůdy (kultivary) s omezeným vzrůstem ani cizokrajné a invazní druhy.
• Do programu nejsou zahrnuty výsadby, u kterých je jejich realizace povinná ze zákona (obnova lesa na lesních půdách).
• Výsadba má veřejně prospěšný charakter a je veřejně přístupná.
• Projekty nezpůsobují žádnou škodu přírodě ani lidem, v místě realizace projektu ani za jeho hranicemi.
• Projekt splňuje princip doplňkovosti, tzv. adicionality – specificky díky tomuto projektu se sníží množství skleníkových plynů a ke snížení by bez jeho realizace nedošlo; zároveň by projekt nebyl realizován bez finančního příspěvku určeného právě na tento projekt.
• Projekt je udržitelný a dlouhodobě se monitoruje (po dobu 10 let aktivně).
• Projekty a jednotlivé příspěvky na ně jsou transparentně evidovány. Předejde se tak duplicitním platbám.

Výsadby jsou financované jednorázově na začátku projektu po shromáždění celkové částky od donorů. Příspěvek je nutný na realizaci projektů a bez něj by projekty nevznikly. Současné výsadby nejsou mezinárodně certifikované z důvodu udržení nižších nákladů na realizaci projektu. Projekty budou aspirovat na certifikaci dle standardů Evropské unie, které jsou aktuálně ve fázi příprav.

Jak lze stanovit množství CO2 pohlceného stromy?

Pro zhodnocení účinnosti stromů pro jeho zachycení, je potřeba vědět, kolik CO2 takový strom dokáže za svůj život pohltit. Tedy množství, které je zachyceno v jeho biomase v době dospělosti. Toto množství se určuje na základě objemu celkové jeho biomasy (hmoty). Neinvazivní určení biomasy stromu je relativně komplikované zejména kvůli velmi různorodým tvarům korun a větvoví. V praxi se tak většinou opíráme zejména o tloušťku kmene a výšku stromu. Pro lesnické účely a hospodářské dřeviny máme k dispozici velké množství dat a díky tomu existují matematické rovnice pro jednotlivé druhy, které dokáží biomasu stromu odhadovat s přesností řádově 90 % pouze na základě průměru kmene a jeho výšky (Zianis et al. 2005). Komplikovanější situace nastává v případě dřevin rostoucích mimo les a u dřevin ovocných. Pro tyto druhy primárně nepěstované na dřevo není k dispozici dostatečná evidence růstových dat a jejich vzrůst se oproti jejich lesním protějškům může také výrazněji lišit (viz níže). Každopádně stanovení biomasy jedince je prvním krokem. Na jejím základě a průměrné hodnotě hustoty dřeva pro daný druh lze následně vypočítat hmotnost sušiny stromu. Řádově polovina této hmotnosti je pak tvořena uhlíkem. Dle molární hmotnosti prvků v molekule CO2 se číslo násobí a zjistí se, kolik CO2 bylo pro růst stromu využito a udrženo v biomase. Pro co nejpřesnější stanovení potenciálního množství CO2, které může být zadrženo v tělech nově vysazovaných stromů v průběhu celého jejich života, je tedy třeba znát předpokládanou velikost stromu v dospělém věku a dle toho provést odhad množství biomasy.

Jak bylo popsáno výše, vliv na růst stromu, jeho celkový vývoj a dosaženou velikost ve zralém věku má i způsob výsadby. Existují dva základní způsoby – lesnický a sadovnický, které se mírně liší. Lesnický využívá sazenice 1-2 roky staré. Trvá delší dobu, než se ujmou; sadí se na husto a počítá se, že se postupně budou probírat, až zůstanou jen ty nejvíce prosperující. Druhý způsob – sadovnický sadí vzrostlé stromky, standardně 3-5 let staré v cílovém sponu. Výhodou je rychlý efekt, ale vyžadují prvních cca 3-5 let kvalitní péči, zejména zálivku a kotvení. Dobře provedená výsadba s odpovídající péčí by měla dosahovat úmrtnosti do 10 %. V rámci programu OFFSETUJEME CO2 se v převážné většině projektů aplikuje sadovnický způsob výsadby a následné péče.

Jak pracujeme v rámci projektů programu OFFSETUJEME CO2

Množství CO2 kompenzované prostřednictvím jednotlivých druhů stromů vysazovaných v rámci projektů programu OFFSETUJEME CO2 počítáme na základě parametrů stromů rostoucích v podmínkách ČR. U lesních listnatých druhů stromů (např. dub, buk, lípa, javor, bříza, jasan atd.) využíváme lesnické dendrometrické datové soubory pro ČR a u ovocných stromů (jabloň, hrušeň, švestka, třešeň, mirabelka) data z vlastního terénního výzkumného měření, které proběhlo ve spolupráci CI2, o. p. s. s renomovanou krajinářskou firmou Paměť krajiny, s.r.o. (www.pamet-krajiny.cz) v rámci projektu „Podpora offsetových projektů jako funkčního nástroje na ochranu klimatu“, který byl spolufinancován dotací Ministerstva životního prostředí z Programu na podporu projektů NNO pro rok 2022.

Výpočet množství CO2 se řeší individuálně pro každý výsadbový projekt zvlášť. Celkové množství CO2 za projekt se počítá na základě celkového počtu jednotlivých druhů stromů. Množství počítaného CO2 pro daný druh stromu odpovídá množství pohlceného CO2 průměrným dospělým jedincem (dle velikosti a dosažení senescentního věku) v našich podmínkách.

Výpočty dále upřesňujeme na základě parametrů každého projektu, tedy dle způsobu výsadby, lokality, přítomnosti stresorů atd. Projekty realizované sadovnickým způsobem jsou poníženy minimálně o 10 % z celkového množství CO2 z důvodu pravděpodobnosti úmrtnosti stromů, ačkoli v rámci programu je povinnost uhynulé sazenice nahradit novými. Projekty realizované lesnickým způsobem jsou poníženy o množství probraných stromů dle výsadbového plánu. Množství CO2 za projekt se snižuje o další procenta, pokud na vývoj stromů působí další stresory (výsadba ve městě, u frekventované silnice ad.). Počítá se i s vlivem vyšší moci, tedy s pravděpodobností, že by se některé stromy nedožily senescentního věku nebo by v důsledku přírodních či jiných nečekaných událostí v dospělém věku uhynuly. Do výsledné hodnoty kompenzovaného množství CO2 za projekt se tedy započítá určitý buffer, jako pojistka pro možné nepředvídatelné události, které by způsobily, že všechny vysazené stromy nepohltí předpokládané množství.

Výsadba stromů jako nástroj na ochranu klimatu – ANO či NE?

Stromy pohlcují CO2 z atmosféry a pomáhají držet uhlík několik desítek až stovek let na zemi, nicméně mají svou omezenou kapacitu a ta rychlosti nárůstu emisí skleníkových plynů nestačí (Hollan 2019). Stačí se podívat na vývoj populace na Zemi, která roste závratnou rychlostí a s ní ruku v ruce pro zajištění potřeb lidí i emise skleníkových plynů. V roce 1800 dosáhl počet lidí na Zemi 1 mld., 1960 to byly miliardy 3, v roce 2000 již 6 mld. a dnes na Zemi žije 8 mld. lidí. Za 160 let tedy přibyly 2 mld., za dalších 40 let 3 mld. a po dalších 22 letech další 2 mld. obyvatel (Magazín Gnosis 2023). Z tohoto vývoje vyplývá, že je nutné najít taková řešení, která pomůžou snížit velikost uhlíkové stopy na člověka, tedy omezit produkci emisí skleníkových plynů přímo u zdroje. Je třeba řešit příčinu a nikoli až následky.

Než najdeme způsob, jak co nejvíce snížit samotnou produkci skleníkových plynů, musíme si zatím pomoci jinými nástroji, které máme momentálně k dispozici. Mezi ně patří právě i offsetové výsadbové projekty. Samotná výsadba stromů změny klimatu nezastaví, nicméně svým podílem přispěje ke snižování již vzniklých skleníkových plynů v atmosféře a poskytnou nám trochu času najít trvalá řešení. Jedná se o dlouhodobou záležitost trvající několik desetiletí, nicméně již existující CO2 bude aktivně pohlcován. Oproti tomu např. obnovitelné zdroje energie fungují sice hned při jejich instalaci, ale během jejich fungování „pouze“ nevypouští nový CO2. Proto je třeba hledat další strategie k odstranění skleníkových plynů, které se již v atmosféře nashromáždily. Ideální je tedy kombinace více opatření zároveň. Avšak (budeme se opakovat) v první řadě je nezbytným krokem celkové snižování samotné produkce emisí skleníkových plynů.

Přínos výsadby stromů však neplyne jen ze snižování množství skleníkových plynů, ale z jejich celkového pozitivního přínosu pro krajinu a její obyvatele, které jsou popsány v úvodu. Navíc nám stromy zároveň pomáhají lépe se adaptovat nastalým změnám klimatu a zlepší kvalitu prostředí, ve kterém žijeme.

Současné kampaně na ochranu lesa a výsadbu nových stromů jsou záslužné, ale musí se dělat s rozmyslem. Nezáleží jen na počtu stromů, ale také na jejich vlastnostech, druhovém složení a výběru a specifickým podmínkám lokality. Mladé výsadby budou z pohledu zadržení skleníkových plynů účinné pouze, pokud dosáhnou dospělého věku. Je tedy třeba jim věnovat náležitou péči. Velkým rizikem těchto výsadbových iniciativ je zaměření se především na počet vysazených stromů nebo rychlost jejich růstu. Obojí je nevhodným ukazatelem konečné kapacity stromu ukládat uhlík a ještě horším ukazatelem biologické rozmanitosti.

Jak se v tom zorientovat a co pomůže při výběru seriózního projektu?

Měl by být jasně identifikován pozemek a jeho vlastník, na kterém k výsadbě dojde, k dispozici by měl být výsadbový plán/projekt, tedy kolik stromů od jakého druhu bude vysazeno, jakým způsobem, s jakým rozestupem, jak velké sazenice, jaký je záměr výsadby a její další využití, kdy výsadba proběhne, kdo výsadbu naprojektoval a kdo bude dohlížet na její realizaci, jakým způsobem bude zajištěna následná péče o stromy a kdo ji bude mít na starost. Všechny tyto informace by měly být o projektu dostupné.

Pokud je výsadba realizována na pozemcích, které musí být ze zákona zalesněny (např. lesní půda), záleží už pak na donorech, zda na takový projekt chtějí majiteli pozemku přispět nebo ne. Takový projekt ale nesplňuje pravidlo adicionality dle nastavení offsetových projektů a dárce by tak neměl tento příspěvek deklarovat jako kompenzaci své uhlíkové stopy.

V rámci programu OFFSETUJEME CO2 se výsadbové projekty připravují a realizují podle jasně stanovených pravidel a ve spolupráci s odborníky. Podporují se i drobné lokální projekty, které by bez finanční podpory dárců jinak nevznikly. Celý proces i administrativa je mnohem jednodušší a rychlejší než u dotačních zdrojů, není třeba rozsáhlá projektová dokumentace. Navíc všechny projekty a příspěvky na ně jsou transparentně evidovány. Realizátor projektu získá finanční podporu na výsadbu a následnou péči. Na druhé straně dárce obdrží certifikát o podpoře ekologického projektu, kde bude uvedeno i množství CO2, které dárce pomohl prostřednictvím projektu snížit. Cílem programu je pomoct chránit klima, zlepšit životní prostředí, českou krajinu a zpříjemnit lidem místo k životu. To vše jednoduše, rychle, pod odborným vedením a transparentně.

V případě dotazů či námětů k offsetovým projektům v rámci programu OFFSETUJEME CO2 nás neváhejte kontaktovat na info@ci2.co.cz.

Článek byl připraven v rámci projektu „Podpora offsetových projektů jako funkčního nástroje na ochranu klimatu“, který byl spolufinancován dotací Ministerstva životního prostředí z Programu na podporu projektů NNO pro rok 2022.

Zdroje:
CENIA (2022) Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2021. MŽP. Dostupná na: https://www.cenia.cz/wp-content/uploads/2023/01/Statisticka_Rocenka_ZP_CR_2021.pdf
Ekolist (2019) Vysadit strom na každou volnou plochu není univerzální dobro. Ekolist.cz. Dostupné na: https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vysadit-strom-na-kazdou-volnou-plochu-neni-univerzalni-dobro
Hédl R in ČTK (2020) Stromy mohou přestat pomáhat. Při vysoké teplotě oteplování zhorší. Seznam zprávy. Dostupné na: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/stromy-mohou-prestat-pomahat-pri-vysoke-teplote-oteplovani-zhorsi-107001
Hollan J (2019) Co by mohly dokázat nové lesy? Dostupné na: https://amper.ped.muni.cz/gw/clanky/kETH_Science.pdf
Hrdoušek V, Šíma J (2019) Klimatický strom. Přírodní zahrada. Dostupné na: http://prirodnizahrada.eu/wp-content/uploads/2020/03/2020000-KU-JmK-prirucka-klimaticky-strom-WEB.pdf
Kupec P, Deutscher J, & Futter M (2021) Longer growing seasons cause hydrological regime shifts in central European forests. Forests, 12(12), 1656. https://www.mdpi.com/1999-4907/12/12/1656
Magazín Gnosis (2023) Lidská populace. Dostupné na: https://magazin.gnosis.cz/lidska-populace/
Novotný V in Šebestík O (2022) Amazonské pralesy nejsou plíce planety, kácení ale může klima zhoršit. Co přinesly volby v Brazílii? Český rozhlas. Dostupné na: https://wave.rozhlas.cz/amazonske-pralesy-nejsou-plice-planety-kaceni-ale-muze-klima-zhorsit-co-prinesly-8870073
Přibyla O (2021) Proč umírají české jehličnaté lesy? Fakta o klimatu. Dostupné na: https://faktaoklimatu.cz/explainery/umirani-ceskych-lesu
Rozsypálek et al. (2019) Péče o senescentní stromy. Biologická hodnota. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Dostupné na: https://szkt.cz/wp-content/uploads/2021/03/senescentni_stromy_web.pdf
Smolíková J, Pavelčík P (2023) České projekty, které pomáhají chránit klima a životní prostředí – offsetové projekty programu OFFSETUJEME CO2. Ekolist.cz. Dostupné na: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/PR-ceske-projekty-ktere-pomahaji-chranit-klima-a-zivotni-prostredi-offsetove-projekty-programu-offsetujeme-co2
Van der Gaast W, Sikkema R, & Vohrer M (2018) The contribution of forest carbon credit projects to addressing the climate change challenge. Climate Policy, 18(1), 42-48. https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC103029
Waring B (2021) There aren’t enough trees in the world to offset society’s carbon emissions – and there never will be. The Conversation. Dostupné na: https://theconversation.com/there-arent-enough-trees-in-the-world-to-offset-societys-carbon-emissions-and-there-never-will-be-158181
Zianis D, Muukkonen P, Mäkipää R, & Mencuccini M (2005) Biomass and stem volume equations for tree species in Europe. FI. https://www.researchgate.net/publication/232304857_Biomass_and_stem_volume_equations_of_tree_species_in_Europe

---

reklama

---