Zpříjemněte si jaro s Naší přírodou 2/18

Jaro už to naplno „rozbalilo“ a všichni si můžeme užívat probouzející se přírodu a teplé sluneční paprsky. Pojďte si ještě více zpříjemnit tento čas s novým číslem Naší přírody. Pokračuje v něm článek o přistěhovalcích, emigrantech a navrátilcích, nahlédneme do života slunéčka východního, jaro si přiblížíme i článkem o motýlech, mrkneme se, jak rozeznat konopku od vrabce, poučíme se kdy a zda vůbec zachraňovat na jaře mláďata, protože ne vždy jsou opravdu tak opuštěná, jak se nám na první pohled zdají. Na výlet se tentokrát vydáme do polských Tater a nebo do Železných hor a na závěr jsme trošku vyzpovídali režiséra filmu Planeta Česko. Přejeme hezké čtení!

Obsah čísla 2/18

Puntíkatá lavina, kalamita začíná / Alena Říhová
Přistěhovalci, emigranti a navrátilci II. / Hana a Vladimír Motyčkovi
Opeření vystěhovalci: drozd zpěvný / Tomáš Grim
S břity proti bezbranným / Mladen Kaděra
Denní motýli se stěhují / Alois Pavlíčko
Konopka – pták neznámý? / Jindřich Wanka
Odvážnými chodníky polských Tater / Martin Janoška
Železné hory – kosa vyčnívající do Polabí / Martin Kohoutek
Drobečka vzít, či nechat být? / Alena Říhová
Štěpán / Jan Moravec
Místo pro přírodu patnáctileté / Jan Moravec
Fotopastičky podruhé: rys ostrovid / Vladimír Čech ml.
Čarovný les / Monika Tošenovská, Monika Vraštilová
Planeta Česko – rozhovor s režisérem Marianem Polákem

Puntíkatá lavina, kalamita začíná

Pohledné puntíkaté cizinky se šíří světem jako smrtící lavina. Dnes už slunéčko východní běžně potkáváme v zeleni, zejména městské. Krasotinky nezůstávají na dietě kvůli štíhlé linii. Naopak, cpou se ostošest. Jenže v břichu jim nenávratně mizí i původní bezobratlé druhy a neštítí se ládovat ani jejich drobotinu. Dokonce vlastní děti se jim požírají navzájem. Slunéčko východní toho zvládne hodně. Co potká, to prostě sbodne. A dobré jídlo zapíjí kvalitním vínem.

Přistěhovalci, emigranti a navrátilci II.

Zatímco předchozí část článku se zabývala přistěhovalci z říše zvířat, dnes se budeme věnovat emigrantům a navrátilcům. Bohužel, některé živočichy již nemůžeme počítat ani mezi emigranty, kteří se z naši země pomaleji či rychleji stěhují, vytlačováni a decimováni nejrozpínavějším živočišným druhem, a to z prostého důvodu, že svůj zápas s lidmi definitivně prohráli a zmizeli ze zemského povrchu navždy. Nejsou to vždy jen zvířata nápadná, jako třeba pratur (Bos primigenius), ale i „obyčejní“ brouci, motýli či pavouci.

Drobečka vzít, či nechat být?

Zjara se příroda probouzí. Rodí se nové životy. Období mláďat s sebou přináší spoustu radosti i starostí. Všude kolem je najednou až příliš živo. Všichni mají napilno. Upachtění rodiče neustále pendlují za potravou pro své hladové děti. A zatímco ptáčata zvědavě vykukují nejprve z hnízd a později se pípajíc roztetelí po širokém okolí, savčí batolata se naopak nehybně krčí ve vysoké trávě, ani nedutají a doufají, že si jich snad nikdo nevšimne. A tak pokaždé, když rodiče své caparty na chvíli zanechají o samotě, malér visí ve vzduchu. Jsou totiž vydáni na pospas nejen lačným predátorům, ale bohužel i člověku, který jim mnohdy ublíží právě tím, že je chce zbytečně zachraňovat. A co teď s tím?

---

reklama

---