Africký mor prasat měli dva divočáci na Zlínsku
V kruhu o poloměru deset kilometrů od nálezu divočáků bude vytyčeno tzv. zamořené území, kde bude zákaz lovu a krmení divokých prasat. Hromadný odstřel divočáků se neplánuje, podle ústředního ředitele Státní veterinární správy (SVS) Zbyňka Semeráda by se do oblasti pouze nastěhovali divočáci.
"Nařídí se soupis prasat v této oblasti, protože je výjimka pro ty, co chovají jedno prase na výkrm na porážku, tak nejsou v ústřední evidenci," řekl Semerád. Veterináři spolu s myslivci oblast zkontrolují, zda tam není další uhynulý divočák.
Pro vývoz masa to může podle Semeráda znamenat velký problém. "Třetí země reagují na základě toho, jaké mají podniky osvědčení, ale můžou zakázat v tomto okamžiku vývoz z celé České republiky," dodal.
Nákaza není přenosná na lidi, mohou být ale jejími přenašeči. Virus může přežít až půl roku, například v sušeném nebo mraženém mase. Lidé, kteří naleznou uhynulé prase, by to měli v každém případě nahlásit veterinářům. Měli by si dát pozor na zanesení infekce do domácích chovů.
Veterináři byli z výskytu moru v této oblasti překvapeni. Na Slovensku, ani v jižním Polsku se podle nich nemoc neobjevila. Kde se divočáci nakazili, veterináři nevědí.
V Česku se africký mor prasat, který původně přenesla klíšťata od afrických prasat bradavičnatých, nikdy nevyskytoval. Veterináři ale dlouhodobě upozorňovali na to, že ohnisko choroby bylo loni například v sousedním Polsku, kde se ale šíření podařilo zastavit. Onemocnět mohou prasata domácí i divoká všech věkových kategorií. Veterináři proto již dříve zahájili monitoring divokých prasat, vyšetřovali uhynulá zvířata.
Nákaza není nebezpečná pro lidi, pokud se však objeví v chovu, je třeba ho podobně jako u ptačí chřipky utratit a vyhlásit ochranné pásmo. Jde o akutní, vysoce nakažlivé onemocnění podobné klasickému moru prasat. Nakažená zvířata téměř ve všech případech hynou.
Africký mor prasat se projevuje vysokou horečkou, která může trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesu teploty. Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem a zvrací. Vakcinace proti nákaze neexistuje. Inkubační doba by měla být podle Semeráda tři až pět dní.
V případě přenosu choroby do chovu budou veterináři k utrácení používat elektrické kleště, v případě malých selat pak oxid uhličitý ve velkých kontejnerech. Chovatelé by podobně jako u ptačí chřipky dostali od státu za utracená zvířata kompenzace.
Na rozdíl od vybíjení chovů při ptačí chřipce nehrozí při vybíjení prasat lidem jakékoliv riziko z přenosu choroby, veterináři by tedy nemuseli mít na sobě ochranné "skafandry". Teoreticky by veterinářům mohlo hrozit zranění od velkých prasat.
reklama
