Barinsdorf: Síla ekozemědělců je v tom, že nejsou anonymní

„Ekologické zemědělství prožívá v Německu rozmach - díky obchodním řetězcům. Ty zavádějí vlastní řady biopotravin a tím dělají z ekofarmářů anonymní dodavatele. Bezejmenného dodavatele pak snadno nahradí jiným, pokud nejde dolů s cenami. Pokud to u vás ještě nepociťujete, brzy to přijde,“ řekl Friedrich Wilhelm Gräfe zu Barinsdorf, místopředseda výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu (EP), v Toulcově dvoře. Barinsdorf byl v sobotu hlavním řečníkem semináře o postavení ekozemědělství v agrární politice EU, rozvoji venkova a ochraně spotřebitelů. Akci pořádal poslanec europarlamentu Milan Horáček a Jiří Urban ze Svazu Pro-Bio.

Friedrich Wilhelm Gräfe zu Barinsdorf, místopředseda výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu.
Foto: Iva Nachtmannová/EkoList

Barinsdorfovi vadí, že nadnárodní řetězce dovážejí do Evropy spousty výrobků ze třetích zemí, u nichž bio je pouze „nápis na etiketě a neexistuje účinná možnost kontroly jejich původu. Je to asi 70 % výrobků ze množství asi 30 procent, které se do Německa ročně dovezou.“

Gräfe zu Barinsdorf zná situaci z obou stran - jako politik, ale i jako majitel ekologického hospodářství. Ekologicky hospodařit začal v roce 1980, v podstatě z ekonomických důvodů. „Chovali jsme brojlery, ale postupně jak vznikaly nové haly s miliony kusů drůbeže a ceny šly dolů, nemohli jsme jim konkurovat. Proto jsme hledali způsob, jak se uživit. Myšlenka ekologického zemědělství se nám zalíbila.“

Poptávku po jejich produktech časem zvýšily různé skandály kolem konvenčního zemědělství – nemoc šílených krav, dioxiny v mase atd. Na malém statku nedaleko města Bielefeld v Severním Porýní – Vestfálsku dodnes podniká na 50 hektarech s pěti spolupracovníky.

Vedle toho se tento europoslanec zúčastňuje jednání na evropské i globální úrovni. Byl například u jednání na půdě Světové obchodní organizace (WTO), kde „se nám podařilo navzdory Američanům prosadit ochranu pro místní speciality jako šampaňské nebo parmská šunka. Ty musí aspoň z 60 procent být z místa původu.“ Považuje to za velký úspěch, protože tlak nadnárodních koncernů na možnost kopírovat osvědčené značky je velmi silný.

Na lokální úrovni zase s dalšími ekozemědělci založili sdružení „Odpor a svépomoc“, které mělo za cíl bojovat „proti státem dotovanému ničení krajiny a venkovských struktur“ a to především podporou lokálních farem a hospodářství. Nelíbilo se mu totiž, že stát tlačí zemědělce ke slučování do velkých podniků a obdělávání půdy a pěstování rostlin se proměňuje ve „výrobu surovin pro potravinářský průmysl.“

Barinsdorf hlasitě protestuje i proti povolením pěstovat některé geneticky modifikované plodiny v Unii. „Jak velká by měla být nárazníková zóna mezi polem s GMO a polem ekologickým?,“ položil na semináři řečnickou otázku Barinsdorf. „Podle některých by měla být široká jako moře. Jinak bude strategie koexistence znamenat likvidaci biozemědělců.“

Příliš pozitivně nehledí Friedrich zu Barinsdorf ani na energetické využití zemědělských plodin. „Vím, že spálit přebytečné obilí je ekonomicky výhodnější, ale když slyším jako sedlák o pálení obilí, ježí se mi vlasy na hlavě.“ Raději by viděl obilí zkrmovat hospodářským zvířatům než podávat jim sóju z Brazílie, které padly za oběť deštné pralesy.

Bionafta je podle místopředsedy zemědělského výboru EP už vůbec nesmyslná, protože má negativní energetickou bilanci. Jinak řečeno, spotřebuje se víc energie a vypustí víc emisí na její vypěstování, než kolik se ušetří při jejím spálení. „Ale abychom mohli dál jezdit v osmi milionech aut, raději si pro ně tady vypěstujeme řepku a dovezeme si tisíce tun sóji na výkrm našich hospodářských zvířat,“ komentoval ironicky Friedrich Gräfe zu Barinsdorf.

---

reklama

---