BBC: Bohaté státy si nemohou dovolit zdanit klimatické změny
Dokonce i americký prezident George Bush prohlásil ve své Zprávě o stavu Unie, že závislost USA na ropě by se měla snížit. Spojené království se naopak tváří, jako by se na ropě a příjmech z této suroviny chtělo stát ještě více závislé. To ukazuje na skutečný problém a tím je kombinace růstu národního bohatství díky daním ropných společností a současného volání po snížení spotřeby ropných paliv a snižování světové chudoby, napsal v pravidelném sloupku BBC "Green Room" Andrew Simms. Podle statistiky Mezinárodní energetické agentury (IEA) vyprodukuje průměrný občan USA za jediný den takový objem oxidu uhličitého, jaký by průměrný obyvatel Číny vyprodukoval za více než týden a obyvatel Tanzanie by potřeboval dokonce sedm měsíců. Tato nerovnost je hlavní překážkou, která brzdí všechny mezinárodní dohody o ochraně klimatu. Británie a Spojené státy se staly bohatými kvůli spalování většího množství fosilních paliv něž ostatní země a obrovské zisky ropných společností výrazně přispívají k závislosti na těchto palivech, píše Simms.
Důsledkem je plíživý klimatický chaos, který ale nejvíce působí na nejchudší části světa, jako je Bangladéš, ostrovy v jižním Tichomoří a subsaharská Afrika. Abychom ho zastavili, je potřeba zbavit se závislosti na fosilních palivech, která ale stále představují 80 % primárních zdrojů energie. Ekonomický růst, rostoucí poptávka po palivech a obava ze změn klimatu vede k jedinému, k nárůstu cen paliv. Takže chudé země mohou jen sledovat, jak se jejich již tak velmi malý podíl na světové spotřebě energií bude nadále snižovat, zřejmě však budou první, kdo skutečně pocítí dopad klimatických změn.
Většina obvyklých ekonomických teorií tvrdí, že ekonomický růst je lékem na chudobu. Jenže vyšší růst dnes znamená větší objem skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry a ty se obratem projeví v klimatických změnách, které nejvíce dopadnou právě na nejchudší národy světa. Jestliže ekonomický růst přináší pro chudé řadu jiných pozitiv, pak by to i nadále mohla být cesta. Jenže podle studie New Economics Foundation bohatství chudobu nesnižuje, naopak z vyššího ekonomického růstu jde na snižování chudoby stále menší podíl. Mezi lety 1990 - 2001 bylo z každých 100 dolarů růstu použito pouze 60 centů na pomoc nejchudším obyvatelům, jejichž příjem je nižší než 1 dolar na den. V předchozích deseti letech to však bylo 2,2 dolaru.
Jaké jsou tedy šance např. Velké Británie, že se jí podaří prosadit snížení závislosti na ropě, i když jí tato surovina přináší zisky? Podle odhadů získaných na základě informací ministerstva financí představuje příjem vlády z daní ropných společností 61 miliard dolarů, což je více než příjmy z městských daní, kolků, kapitálových příjmů a dědických daní dohromady. Podle Simmse si vláda neuvědomuje skutečné dopady zdanění environmentálních škod způsobených spalováním fosilních paliv. Podle výpočtu ministerstva financí se škody z jedné tuny CO2 dají vyčíslit na 35 dolarů. Kombinace objemu emisí, které vypouštějí podniky British Petroleum, a emisí z prodaných ropných produktů představuje 1458 milionů tun oxidu uhličitého, to jsou škody za 51 miliard dolarů. Vzhledem k tomu že BP vykazuje roční příjem ve výši 19 miliard dolarů, vedla by taková výše daní k jednoznačnému bankrotu, uzavírá svoji úvahu Andrew Simms.
Podle textu Andrewa Simmse BBC Online News 09. 02. 2006.
reklama
