BBC: Bohaté země vyvážejí emise skleníkových plynů
Podle odborníků mohou nástroje na omezování emisí skleníkových plynů, jako je Kjótský protokol, „vyvážet“ neekologický průmysl do chudších zemí. Na tento efekt upozorňují již dlouho právě odpůrci mezinárodních dohod. Před zahájením konference OSN o změnách klimatu v Montrealu prohlásil hlavní ekologický poradce prezidenta Bushe, James Connaughton, že přísné limity pro vypouštění emisí „způsobí přesun nejnáročnějšího průmyslu do ciziny.“ Podle něj to však povede k celkovému nárůstu emisí, protože se výroba přesune do zemí, jejichž průmysl je energeticky náročnější než v USA. Tento problém, který lze nazvat jako „prosakování emisí“, se může řešit tím, že by každá země byla zodpovědná za všechny výrobky a služby konzumované na jejím území.
Spojené státy čile obchodují s nejrůznějšími zámořskými výrobci. „USA nemohou Číně konkurovat v cenách, jejich obchodní deficit stále narůstá,“ říká Bin Shuiová z Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR)v Boulderu v Coloradu. V říjnu dosáhl deficit rekordní výše 20,5 miliardy dolarů. „Amerika má nejvyšší deficit ze všech zemí na světě, proto by měla odpovídat za vyšší objem emisí, než bývá obvyklé,“ řekla Shuiová pro internetové zpravodajství BBC. V letech 1997-2003 ušetřily Spojené státy 1711 milionů tun emisí oxidu uhličitého tím, že dovezly zboží z Číny. To představuje pokles amerických emisí skleníkových plynů o 3 % za sedm let, snižování emisí narůstalo v závislosti na růstu obchodního deficitu. Jenže omezení emisí na straně USA bylo více než vyrovnané nárůstem emisí na straně Číny. V roce 1997 představoval čínský export do USA 7 % emisí CO2, v roce 2003 již dosáhl 14 %. Podle výpočtů Bin Shuiové vzrostly během tohoto období celkové emise o 720 milionů tun. Objem může být navíc podhodnocený, protože do výpočtů se nezapočítávají emise z dopravy zboží přes polovinu světa.
Podle tohoto modelu, by země Kjótského protokolu mohly více přispívat k produkci skleníkových plynů a přitom samy papírově šetřit, kdyby se rozhodly dovážet více zboží z rozvojových zemí. „Toho se právě bojíme, a proto chceme, aby se hledaly chyby systému vypočítávání celosvětových emisí skleníkových plynů,“ dodává doktorka Shuiová. Podle odhadů Mezivládního panelu o klimatických změnách (IPCC) se nárůst celkových emisí při „prosakování“ pohybuje kolem 10 - 15 %. „To jsou jen odhady založené na modelech,“ říká Michael Grubb z Imperial College London. „Realita se ukazuje jiná, v Evropě jsou ceny energií již desítky let mnohem vyšší než kdekoli jinde na světě. Přesto se tu stále vyrábí ocel nebo cement.“
Podle článku Richarda Blacka BBC Online News 19. 12. 2005.
reklama
