BBC: Chránit prales znamená změnit myšlení
Zvlněné pahorky pokrývá zelená plocha pralesa všude, kam až oko dohlédne. Modrou oblohou poletují mnohobarevní tropičtí ptáci, ze stromů se ozývá vysoký vřískot lemurů Indri. Jenže po chvíli se scéna změní. Holina a erodované travnaté plochy, na některých místech se tvoří hluboké jizvy v červené půdě na stráních kopců. Téměř nic zde neroste a žádná divoká zvířata se tu neobjevují.
Ekologové tomu říkají klasické „vykácej a vypal“ zemědělství. Prales je vykácen a oheň vyčistí půdu pro pěstování plodin. Zničí se tak unikátní ekosystém pralesa i s jeho vzácnými obyvateli. Poklady ostrova, včetně dvanácti druhů lemurů – primátů starších než opice a vzdáleně příbuzných člověku, stejně jako několik endemických druhů ptactva, a nebo barevných chameleonů.
Na Světovém kongresu parků v Jihoafrické republice v roce 2003 přislíbil prezident Madagaskaru Marc Ravalomanana, že rozšíří chráněnou oblast ostrova na trojnásobek, takže místo současných 1,7 miliónů hektarů bude v roce 2008 pokrývat 6 milionů hektarů lesa. „Na této akci mají velký zájem vláda i sám prezident, který osobně vyznačil plochu určenu jako budoucí park,“ říká Helen Crowley, místní ředitelka pobočky americké organizace Wildlife Conservation Society.“ „Myslím, že se cítí inspirován bývalým americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem, který na začátku minulého století, když si uvědomil, jak je volná příroda v jeho zemi decimována, prohlásil, že tohle musí skončit.“
Jenže dobrovolní pracovníci varují, že uvést plán do života na ostrově, kde dvě třetiny obyvatel žijí v chudobě, bude velmi těžké. Vláda vyznačila mapu oblastí, které se budou chránit a začala vyjednávat s představiteli místních lidí ještě dříve, než vydá úplný zákaz kácení dřeva. Podle ochránců přírody bude potřeba zavést celou řadu opatření, která ochrání živobytí obyvatel malých vesnic. Jenže podle redaktora BBC Tima Cocka nebylo při návštěvě oblastí, kde bylo před časem striktně zakázáno mýcení lesa, možné najít jakékoli důkazy, že tato akce byla předem projednána s místními obyvateli.
„Naše vesnice vypalovala les kvůli pěstování rýže po celé generace. Najednou někdo přijde a říká nám, že už nemáme právo něco takového dělat,“ říká Dimanche Dimasy, představitel starších vesnice Mahatsara, která leží ve východní části parku Mantadia. „To je náš způsob života. Když nebudeme moci kácet prales, nebudeme mít co jíst. Vláda chce chránit pralesy, ale nikdo se nezajímá o rolníky, kteří zde žijí.“ Ochránci přírody říkají, že je dlouhodobě výhodnější chránit prales, který pak dává potravu a uchovává vodu. Zemina na místě pokácených stromů velmi rychle eroduje a stává se zemědělsky nepoužitelnou, takže se musí kácet i vypalovat dál.
Vládní úředníci jsou přesvědčeni, že přemluvit chudé zemědělce k ochraně divokého pralesa, znamená zásadně změnit jejich pohled na celou věc. „Když jsou lidé opravdu chudí, jejich jediná myšlenka se týká každodenního přežití,“ říká ministr životního prostředí Sylvain Rabotoarison. „Potřebujeme naučit lidi, proč je důležité chránit životní prostředí. Jenže není jednoduché změnit myšlení lidí na venkově, znamená to změnit některé velmi staré zvyky.“
Podle článku Tima Cooka BBC News Online 14. 02. 2005.
reklama
