BBC: Je jaderná energetika odpovědí na změny klimatu?

Jaderná energetika může zajistit stálý tok energie a zároveň není závislá na uhlovodíkových palivech dovážených z politicky nestabilních zemí. Je to vyzkoušená technologie a představuje jedinou alternativu vedle obnovitelných zdrojů energie. Stále ale budí velkou nedůvěru a celá řada lidí si nedokáže představit, že by byla hlavní zbraní v boji proti nebezpečnému ohřívání zeměkoule. Jaderná energetika ale měla vždy také řadu skalních příznivců. Jejich řady dnes rozšiřují lidé, kteří sice nedůvěřují jaderným reaktorům, ale věří, že v budoucnu se bez atomu neobejdeme. Důvodem jsou nulové emise CO2, hlavního skleníkového plynu, kterým lidstvo přispívá ke změnám klimatu. Jaderná technologie žádné skleníkové plyny nevytváří, samozřejmě za předpokladu, že nepočítáme obrovské množství emisí, které si vyžádá výstavba samotné elektrárny, píše Alex Kirby.

Kromě toho jsou moderní reaktory podle odborníků mnohem bezpečnější než provozy postavené před dvaceti, třiceti lety a redukují již tak malé riziko nehody. Podle zastánců zůstávají ceny uranu stejné po desítky let, což znamená, že jaderná energetika je mnohem bezpečnější zdroj energie, než kdy byly fosilní paliva. A dodávají, že nové reaktory využívají palivo mnohem ekonomičtěji než jejich předchůdci, a proto jsou podle nich jaderné elektrárny velice dobrou investicí do budoucna. Jejich oponenti však namítají - jestliže je jádro správnou odpovědí, pak je asi naše otázka položená špatně.

Podle odpůrců existuje nevyhnutelné spojení mezi vojenským využitím atomu a normální energetikou. Jestliže tvrdíme, že jaderná technologie je nutná, abychom odvrátili nebezpečnou změnu klimatu, pak totéž mohou tvrdit i státy jako Írán nebo Severní Korea a neexistuje žádná neproniknutelná hranice mezi výrobou elektřiny a výrobou bomb. Podle odpůrců je neobhajitelné i tvrzení o ekonomičnosti jaderných elektráren, jejich energie je totiž levná jen z velmi omezeného hlediska. Zapomíná se na obrovské dotace, které jdou do výstavby elektráren, pojištění, ukládání vyhořelého paliva a pozdějšího vyřazení z provozu. Na místě je samozřejmě i otázka, jak naložit s odpady. Jediná naše dnešní odpověď je, že nejsilněji radioaktivní materiál musíme bezpečně skladovat po tisíciletí, než dosáhne bezpečné úrovně ozáření.

Dnešní jaderné elektrárny dodávají energii do centralizované rozvodné sítě, nicméně jejich využití nijak neřeší emise skleníkových plynů pocházejících z dalších zdrojů, jako je doprava. Navíc jejich výstavba a uvedení do provozu zabere velké množství času, takže dnešní rozhodnutí o masivní podpoře jaderné energetiky přinese první výsledky zhruba za deset let. Jednou jsem slyšel definici britského ministra životního prostředí Chrise Pattena, píše Alex Kirby. „Jaderná energetika? Pro většinu lidí jsou to kouzla a čáry,“ řekl kdysi ministr svým posluchačům.

Velkým problémem je fakt, že jaderný průmysl měl mnohdy období, kdy jeho představitelé byli povzneseni nad pravdu (přinejmenším ve Velké Británii), dodává autor článku. Vzpomíná na jednoho ministra, který před patnácti lety prohlásil: „Je velice depresivní poslouchat ve Sněmovně jasná ujištění našich odborníků na jadernou energetiku a druhý den je vidět zdiskreditované“. Jiný veterán jaderného průmyslu na toto téma napsal: „Aby jaderný program získal znovu důvěru obyvatel Velké Británie, měl by být postaven před smírčí soud. Je totiž jasné, že vláda i energetici lžou lidem v otázce vztahu k vojenskému využití jaderné energetiky“ (Nuclear Europe Worldscan 1998).

Nicméně stále zůstává otázka - co dál, uzavírá Alex Kirby. Jaderné elektrárny dnes produkují 20 % britské elektřiny. V roce 2023 budou všechny provozy na konci své životnosti. A podle odhadů bude v roce 2030 produkce CO2 kvůli růstu celosvětové poptávky po energiích o 62 % vyšší než dnes.

Podle textu Alexe Kirbyho BBC Online News 17. 10. 2005.