BBC: Musíme se naučit žít s povodněmi

Povodně jsou tradičně chápány jako velká přírodní katastrofa, proti které je nutné se bránit. Přírodní katastrofy se díky globálnímu oteplování opakují stále častěji a vlády jsou nuceny vynakládat stále vyšší částky na protipovodňová opatření i na likvidaci povodňových škod. Čína v letech 1999 - 2003 investovala do ochrany před vodou více finančních prostředků než za předešlých třicet let. Dokonalé zabezpečení přitom neexistuje. Proto se státní správa rozhodla změnit svůj pohled na boj s přírodními živly. Vietnamská ministryně zemědělství a venkova jde ještě dál, její země vyhlásila program s názvem „život s povodněmi“.

„Je-li vody příliš mnoho, stává se nebezpečnou. Problém nastává přijde-li příliš brzy, nebo naopak když voda není žádná“, prohlásila programová ředitelka Rozvojového programu OSN Pham Hang Than na Světovém vodním fóru v japonském Kjótu. Každoroční rozvodnění řeky Mekong je důležitou součástí zemědělské výroby. Voda vytváří záplavová pole, na kterých se pěstuje rýže.Po opadnutí vody, zůstává ve vzniklých rybníčcích velké množství ryb.

Proto se vietnamská vláda rozhodla, že daleko efektivnější bude využívání výhod povodní a minimalizace škod, než marná snaha se pokoušet plošně chránit vše.

V rámci programu, se začaly stavět domy na pilotech, a to včetně škol. Zavádějí se také speciální kursy plavání a to jak pro děti, tak pro dospělé. Tato strategie přináší již první výsledky. Zatímco v roce 2000 utonulo při povodních 500 dětí, v roce 2002 jich bylo již méně než sto. Tuto změnu od „boje s povodněmi ke kontrole povodní“ velmi podporuje Asijská rozvojová banka (ADB). „Záplavy jsou katastrofou, která postihuje nejen lidi, ale i jejich majetek“, řekl na konferenci o vodě Ian Fox, odborník Asijské banky. Řekl, že zatímco města potřebují kvalitní ochranu proti vodě, zemědělské oblasti se proti povodním bránit nemusí. Jedině tak je možné „maximalizovat zisk z povodní.“

Podle článku "Living with floods" Bena Sutherlanda zveřejněného na serveru BBC 21.3. 2003.