BBC: Raketoplány jsou prý ekologičtější než letadla
Start raketoplánu Columbia v dubnu roku 1981. | |
Foto: Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) |
Podle NASA je samotný raketoplán, který startuje pomocí dvou pomocných raket, vybaven „nejdokonalejším motorem na tekutá paliva, jaký byl kdy postaven“. Jako palivo se při vesmírných letech používá zmražený tekutý vodík, který se skladuje při teplotě – 253 °C. NASA o palivu hovoří jako o druhé nejstudenější kapalině na zeměkouli. V motorech se vodík smíchá s tekutým kyslíkem, směs získá během reakce teplotu až 3 136 stupňů a stane se „žhavější, než je bod varu železa.“ Tak vznikne vysoce rychlý proud plynů, který vytvoří tah, jenž donese vesmírné plavidlo na oběžnou dráhu.
George Fraser, ředitel vesmírného výzkumného centra univerzity v Leicesteru, tvrdí, že odpadní plyny, vzniklé kombinací vodíku a kyslíku, tvoří pouze vodní pára, a proto nemají žádný škodlivý dopad na životní prostředí. Takže nový motor NASA je skutečně ekologický, ostatně o vodíkových palivových článcích se uvažuje jako o hlavním pohonu budoucnosti. Nicméně i tak může být vedlejším produktem výroby vodíku oxid uhličitý, záleží na tom, jak je vodík vyráběn.
Na raketoplánu Discovery byl také použit ekologicky vhodnější druh izolační pěny než na jeho předchůdcích. Před rokem 1997 dával Národní úřad pro letectví a vesmír přednost pěnám založeným na freonech, ale když se prokázalo, že látky CFC vedou k poškozování ozónové vrstvy, přestaly se používat. NASA se zachovala podle doporučení Agentury ochrany životního prostředí (EPA) a začala používat ekologičtější izolační pěny. Navzdory těmto faktům však každý start vesmírného plavidla představuje lokální poškození prostředí.
„Klasickým případem je kosmodrom Bajkonur v Kazachstánu, kde se hovoří o skutečně vážném poškození prostředí,“ říká George Fraser. U většiny raketoplánů pochází největší znečištění ze dvou pomocných raket na pevné palivo (SRB), které dodávají při startu až 71,4 % tahu. Ve výšce kolem 45 kilometrů jsou odhozeny a po vylovení z moře se dají znovu použít. Při startu oblak palivových zplodin, který obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, zamořuje bezprostřední okolí. Zamořené území se může zvětšovat podle toho, kam se oblak zplodin přesune kvůli větru.
V roce 1993 NASA zkoumala dopady provozu Kennedyho vesmírného centra na Floridě. Podle ní starty vesmírných lodí snížily v nejbližším okolí počet druhů rostlin a chemické látky se také zřejmě mohou ukládat v blízkých lagunách a v tělech zvířat i rostlin. Když se chlorovodík dostane do volné přírody, může snížit přirozené pH těsně pod nejsvrchnější vrstvou půdy, nebo ve vodě, která se tak stane příliš kyselá pro ryby. Podle zprávy je však tento dopad „minimální a bez problémů zvládnutelný“. Podle George Frasera je i dopad raketoplánů na ozónovou vrstvu velice malý, je prý „jen minimální ve srovnání s velkým počtem letadel létajících ve velkých výškách“.
Podle článku Zoe Smeatonové BBC Online News 08. 08. 2005.
reklama