Bomby NATO obsahují uran

Statisícové zástupy uprchlíků a rozpad struktur evropské bezpečnosti jistě změní tvář našeho kontinentu. Poněkud ve stínu těchto událostí však zůstává fakt, že s výjimkou černobylské katastrofy jsme svědky zřejmě nejintenzivnější devastace přírody a životního prostředí určité části Evropy během krátkého časového úseku. Současná metoda vedení válek sice minimalizuje ztráty na životech vojáků NATO, ale systematické ničení průmyslových objektů a používání speciálních bojových prostředků s sebou nese důsledky, proti kterým se tanková bitva může v budoucnosti jevit jako poměrně humánní způsob boje.

Zhodnocení ekologických dopadů války bude pochopitelně možné až po jejím skončení. Zatím máme k dispozici jen velmi málo relevantních informací. Obě válečné strany svoji propagandu upravují tak, aby jejich konání působilo co nejpozitivnějším způsobem. Za nejvěrohodnější zdroje informací o válečných ekologických škodách lze v současnosti považovat svědectví různých nevládních organizací, popřípadě nezávislých vědců a expertů, působících v regionu.

Srbsko - zamořená země?

Ve dnech 15. až 18. dubna bombardovalo NATO velmi intenzivně komplex chemických továren "HIP Petrohemija" v městě Pančevu v severním Srbsku. Pančevo, které má 140 000 obyvatel, leží asi 15 kilometrů od Bělehradu. Samotný průmyslový komplex leží asi 5 kilometrů od centra města. Z ekologického hlediska nejničivějších zásahů se letounům NATO podařilo dosáhnout v noci ze 17. na 18. dubna. Bombardovaly rafinérie s ropnými produkty a kontejnery s různými chemickými látkami pro výrobu polyvinylchloridu (PVC) a syntetických hnojiv. Podle informací chemiků z bělehradské univerzity se do ovzduší uvolnila zejména značná množství monomeru vinylchloridu (VCM). Jeho koncentrace se prý v Pančevu po útoku zvýšila zhruba 10 000krát. VCM je silně karcinogenní látka. Bezprostřednímu zasažení Bělehradu zabránila prý jen šťastná shoda okolností - druhý den po útoku vítr foukal směrem od města.

Mrak, který vznikl po bombardování chemického komplexu v Pančevu nedaleko Bělehradu se stal vážným toxickým nebezpečím.

Foto: BG-Online

Z ostatních chemikálií se do ovzduší uvolnil zejména CO₂ a HCl (chlorovodík). Zejména druhý z plynů může mít vážné negativní důsledky pro přírodu. Jeho uvolňování do prostředí způsobuje okyselení dešťové vody a následné poškozování lesů a acidifikaci povrchových vod. Neupřesněné množství chlóru se podle jugoslávské vládní agentury Tanjug také dostalo do Dunaje. Bezprostřední dopady pro Dunaj má však ropná skvrna velikosti několika desítek kilometrů čtverečních, která se na řece vytvořila po rozbití rafinérií. Z jugoslávské i rumunské strany Dunaje byly hlášeny úhyny ryb. Odborníci vyjadřují obavy o spodní vody, které při úniku větších množství znečišťujících látek budou v oblastech okolo zničených továren znehodnoceny na mnoho let.

Radioaktivita se zvyšuje

Od počátku války používá NATO tzv. uranové střely. Jedná se o speciální munici, kterou americká armáda používá do leteckých kanónů. Střely jsou určeny k ničení tanků, obrněných vozidel a bunkrů. Materiál k jejich výrobě je obohacován izotopem uranu ²³⁸U. Ten je získáván jako odpad při výrobě paliva do jaderných elektráren a atomových náloží. Použití uranu má dva důvody: jednak je střela díky své váze velmi průrazná, jednak se po roztříštění do zasaženého prostoru uvolní aerosol uranových částeček, který je schopen v krátké době usmrtit osoby nacházející se například v bunkru nebo v tanku. Izotop ²³⁸U je velmi toxický - chemicky i radioaktivně. Při intoxikaci působí v těle degradaci postižených tkání a jako jiné těžké kovy se usazuje hlavně v játrech a ledvinách. Je silným emitorem alfa - záření tedy proudu jader Hélia, podobně jako například radon. Dramaticky zvyšuje riziko rakoviny.

Kvůli použití uranových střel se NATO stalo středem kritiky nejen četných západních nevládních organizací, ale i bývalého vedoucího projektu Pentagonu pro testování uranových střel Douga Rokkea, který v letech 1994 - 97 vedl pokusy s používáním této munice v nevadské poušti. Rokke se domnívá, že radiační dopady používání uranových střel jsou natolik závažné, že by střely neměly být považovány za konvenční munici. Vedení NATO výhrady kritiků odmítlo s tím, že vliv ²³⁸U není horší než při použití jiných těžkých kovů a že radiační zátěž je nevýznamná. Tato tvrzení do jisté míry popírají nedávné informace makedonských vědců z Přírodovědecké fakulty univerzity ve Skopje. Podle jejich pravidelných měření se radioaktivita ovzduší zvýšila v Makedonii za poslední měsíc zhruba trojnásobně.

Ani vlci nevydrželi

Ochranářské nevládní organizace v Makedonii v poslední době upozorňují na to, že válka je silně stresovou situací i pro divoké savce a ptáky. V makedonských horách se výrazně zvýšil počet medvědů, vlků i vysoké zvěře. Tato zvířata zřejmě uprchla z Kosova v důsledku partyzánských bojů. Vyloučit nelze ani to, že v horách Kosova a Albánie dnes díky etnickým čistkám přežívá mnohonásobně více lidí než v minulosti a pro divokou zvěř tam už není místo.