Budoucnost uranu v Čechách
Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr přišel s myšlenkou na obnovení těžby na začátku prosince. Ve státním podniku DIAMO, který uran těží a zároveň provádí sanační práce na ložiscích v útlumu, odvolal ředitele Jaroslava Makovičku. Spolu s nově dosazeným ředitelem Jindřichem Šlosarem pak začal připravovat argumenty pro obnovu těžby. Probíhá inventura důlní mechanizace a přehodnocování hospodářských plánů, vypracovává se ekonomická a techchnická analýza další hlubinné těžby. Nahlas se mluví o znovuotevření dolu Hamr I u Stráže pod Ralskem (na pět let) a o prodloužení těžby v hlubinném dole Dolní Rožínka (do roku 2003).
V zemi je k dotěžení 17 600 tun uranu. Problémy ovšem začínají už v kvalitě ložiska. To ve Stráži pod Ralskem je silně zvodnělé a s velmi nízkým obsahem uranu. Jde o pouhou desetinu procenta uranu v rudě, která se získává obtížně, což se projeví zejména na ceně. ČEZ jako jediný odběratel platí za kilogram uranového koncentrátu 1 750 Kč, zatímco ve světě přijde stejné množství na 800 Kč. Pro ČEZ ovšem do roku 2001 jiná alternativa neexistuje - vyhláška z roku 1993 zakazuje používat uran vytěžený jinde než na našem území.
V současné době vyprodukují české uranové doly ročně 600 tun uranového koncentrátu, což je dvakrát víc, než se v Čechách za rok spotřebuje. 300 tun pochází z hlubinného dolu Dolní Rožínka a druhých 300 tun uranu ze Stráže vzniká jako odpadní produkt sanační činnosti. Už pro dnešek máme státní hmotnou rezervu uranu 2 600 tun, takže jsme předzásobeni na čtyři až šest let. Je tu tedy problém další - co vlastně s uranem? Doby, kdy byl výhradním odběratelem Sovětský Svaz, jsou pryč. Za české ceny je náš uran v zahraničí neprodejný a na českém trhu pro něj po uplynutí platnosti vyhlášky nebude odbyt. Spekuluje se sice o možném prodloužení ochrany tuzemského uranu, ale tyto úvahy nejspíš nenajdou pochopení u Evropské unie - ta i ochranu současnou považovala za porušení asociační smlouvy, ale nakonec ČR dostala výjimku.
Oficiální protesty proti oživování uranových aktivit na sebe nenechaly dlouho čekat. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr označil obnovení těžby za absurdní a nesmyslné. Falbr dokonce zpochybnil i hlavní argument potencionálních těžařů, kterým je boj s nezaměstnaností, když ho označil za populistické získávání bodů. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart obnovu těžby uranu považuje za příliš finančně náročnou a riskantní. Rozhodně zamítá návrat k technologii chemického loužení pomocí kyselin, které způsobuje těžko odstranitelné škody. Karel Polanecký z Hnutí Duha EkoListu k obnovení těžby uranu řekl: "Je to nesmysl jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska zatížení krajiny. Otevřít znovu důl na Hamru, když už tam jsou zabetonované chodby, když už demontovali a odmořili úpravnu rudy, to by bylo velmi drahé. A co to dělá s tou krajinou, to je strašná věc."
Vedle hlubinné těžby se uran získával u Stráže pod Ralskem již zmíněným chemickým loužením. Ekologické důsledky této metody jsou katastrofální. Do podzemí bylo vtlačeno přes čtyři miliony tun kyseliny sírové, což kontaminovalo 260 milionů metrů krychlových podzemních vod na ploše 24 kilometrů čtverečních. Tato plocha je rozložena na loužící pole s mnoha vrty, mezi nimiž v podzemí probíhalo loužení. Kyseliny by se měly chemicky zneutralizovat postupným promýváním postižených vrstev a čištěním vyčerpaných vod na odparce, a to asi tak do třiceti let, pokud budou peníze. Sanace je nákladná a dotace se snižují, takže se vyskytly i prognózy, že sanace postiženého území neskončí před rokem 3000.
Je paradoxní, že i interní analýza Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ze začátku listopadu uvádí řadu zdůvodnění, proč se další těžba uranu nevyplatí. "Nejsme tak bohatý stát, abychom mohli nechat zásoby nedotěženy," říká o pár dní později ministr Miroslav Grégr.
Jsme ale tak bohatý stát, abychom je mohli dotěžit? Jestliže výrobní náklady převyšují prodejní cenu, je zřejmé, že vytěžený uran na likvidaci ekologických následků nevydělá.
reklama
