Česká příroda na konci století
Dokument nyní čeká projednávání v Parlamentu, kde by měl přijít na pořad jednání koncem listopadu. V komentáři ke Zprávě, který je jednou z částí celého dokumentu, se na úvod připomínají důležité mezníky předešlého roku.
V dubnu 1999 bylo formálně ukončeno hodnocení české ekopolitiky ze strany OECD (Environmental Performance Review of the Czech Republic). V tomtéž měsíci zároveň vzala vláda na vědomí novou Státní politiku životního prostředí. V prvním čtvrtletí loňského roku byly zahájeny také tzv. screeningové rozhovory v rámci přičleňovacího procesu ČR k EU, což především představuje vzájemné porovnávání stavu environmentální legislativy. V roce 1999 byly dokončeny přípravy k vyhlášení NP České Švýcarsko.
Zpráva je v první řadě analýzou aktuálního stavu životního prostředí a hodnocením vlivů, které na něj působí. Uvádí srovnání některých hodnot základních indikátorů stavu životního prostředí ČR s průměrnými hodnotami zemí OECD a EU, rozebírá výdaje k ochraně životního prostředí včetně jejich hodnocení z hlediska efektivnosti. Dokument rovněž informuje o naplňování cílů a opatření Státní politiky životního prostředí a postupu příprav ČR na vstup do EU v této oblasti.
Ovzduší se zlepšuje
Mezi kladné stránky počítá Zpráva další snížení znečišťování ovzduší a zlepšení jeho kvality. Nicméně materiál zmiňuje i dosud stále vysoké emise oxidu uhličitého, nejvýznamnějšího "skleníkového" plynu, s tím, že se ještě očekává jejich nárůst. Navíc některá větší města a pražské městské části spadají dosud podle hodnoty indexu kvality ovzduší do kategorie "mírně znečištěné" až "znečištěné" ovzduší. V důsledku nárůstu automobilové dopravy se očekává ještě nárůst emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek z mobilních zdrojů.
Ke kladným stránkám řadí Zpráva i další omezení spotřeby látek poškozujících ozónovou vrstvu Země, zároveň však přiznává, že nedořešeným problémem zůstává sběr, recyklace a likvidace těchto látek. Podle materiálu se dá očekávat i zvýšení frekvence výskytu nadlimitních koncentrací ozónu v přízemní vrstvě atmosféry.
Čističek je stále málo
Pozitivem je i další pokles vypouštěných znečišťujících látek z bodových zdrojů do povrchových vod, doprovázený poklesem vypouštěných odpadních vod. Úplné spokojenosti zatím brání fakt, že velká část našich čistíren odpadních vod dosud není vybavena stupněm odstraňujícím dusík a fosfor, přičemž v téměř 5000 obcí není dořešeno napojení na kanalizaci a čištění odpadních vod vůbec. Zvýšil se také počet domácností napojených na veřejné kanalizace a vodovody, ale stále více jak čtvrtina Čechů žije v domech, které na kanalizaci napojeny nejsou a více jak 13 % obyvatel bere vodu ze studní. Ta v drtivé většině případů (až 98 %) nevyhovuje normě pro pitnou vodu, zejména z hlediska obsahu dusičnanů a bakteriálního znečištění.
Dalším pozitivním zjištěním je zvýšení kvality vody ve významných tocích. Některé jejich úseky ovšem stále vykazují vysoké koncentrace specifických škodlivin. Navíc asi třetina zejména menších toků spadá dosud do kategorie "silně" a "velmi znečištěná voda".
Záporných stránek uvádí Zpráva více. Stále ještě vysoký podíl obyvatel je vystaven nadměrnému hluku z dopravy. Skládkování zůstává nejvýznamnějším způsobem zneškodňování odpadů. 46 % zemědělské půdy je významně ohroženo vodní erozí a zhruba jedna třetina území ČR je ohrožena větrnou erozí. Velké riziko pro lidské zdraví i pro přírodu stále představují území s vysokou kontaminací v důsledku těžby uranu, skládky nebezpečných odpadů, kontaminovaná území a materiály s obsahem PCB (polychlorovaných bifenylů). Riziko ohrožení života lidí a jejich majetku znamenají také výrony důlních plynů v ostravské části hornoslezské oblasti.
Lesy jsou na tom špatně
Starou bolístkou našeho životního prostředí je fakt, že těžba surovin je v mnoha případech koncentrována do oblastí, kde dochází ke střetům se zájmy ochrany přírody (zejména v CHKO). Zpráva navíc předpokládá, že se opět zvýší těžba vápence v CHKO Český kras.
Nejvíc bolestivý byl a je rozsah imisního poškození lesů. V tomto měřítku patří ČR mezi nejvíce postižené země Evropy. Podle odborníků z MŽP se dá naštěstí očekávat postupné zlepšování zdravotního stavu a druhové, věkové a prostorové skladby lesů. Musí se však počítat s tím, že obnova dlouhodobě poškozených ekosystémů probíhá v přírodě pomalu. Nedostatek financí zatím neumožňuje dostatečně realizovat systémová krajinotvorná a revitalizační opatření. MŽP trápí také vysoký počet požárů, technologických havárií, dopravních nehod a přírodních katastrof.
Neuspokojivá situace je v oblasti výdajů na ochranu životního prostředí. Ty jsou u nás sledovány jednak jako investice, jednak jako výdaje veřejných rozpočtů. Protože zpracování výdajů na investice k ochraně životního prostředí je časově náročné, jsou výsledky k dispozici vždy až po dvou letech. Údaje za rok 1999 zveřejní tedy ČSÚ až v novém roce. Nicméně už teď úřad zveřejnil odhad celkových investic k ochraně životní prostředí. Celkový objem statisticky sledovaných výdajů na investice by měl za loňský rok dosáhnout 24,6 miliard korun (pro srovnání: v roce 1994 to bylo 28,3 mld., v roce 1997 dokonce 40,5 mld., v roce 1998 35,2 miliard korun). To je nejméně od roku 1994 a proti roku 1999 to znamená pokles o více než třicet procent! Zároveň pravděpodobně dojde i k poklesu podílu celkových investic na hrubém domácím produktu, a to na 1,3 %, což je nejmíň za posledních osm let. Od roku 1992 neklesla nikdy hodnota tohoto podílu pod dvě procenta.
Zpráva dále srovnává vybrané hodnoty základních indikátorů stavu životního prostředí u nás s průměrnými hodnotami členských států OECD a Evropské unie. Některé údaje týkající se zemí EU a OECD pocházejí ale z poloviny 90. let. Tím se jejich vypovídací hodnota pro srovnání s hodnotami ČR za rok 1999 poněkud snižuje. Odvolávat se přitom na nedostupnost údajů je asi zvláštní druh alibismu, zvláště když se v komentáři ke Zprávě doslova píše: "Obě mezinárodní uskupení (EU a OECD - pozn. red.) věnují problematice vzájemného porovnávání stavu životního prostředí mezi jednotlivými státy významnou pozornost. Hlavním nástrojem pro toto porovnávání zůstávají i nadále indikátory životního prostředí..." Nicméně z publikovaných údajů se dá soudit, že ČR udělala velký pokrok v poklesu emisí oxidu siřičitého, kde se už pomalu vyrovnáváme s průměrem EU a převyšujeme parametry OECD. Příznivá situace je i v oblasti vody, kde zejména u procenta obyvatel připojených na kanalizaci dosahujeme hodnot OECD a rovněž podíl čištěných odpadních vod je pro ČR poměrně příznivý. V oblasti ochrany přírody převýšil podíl chráněných krajinných oblastí průměr EU i OECD. Velmi špatná je ale situace u ohrožených druhů fauny i flóry, kde je ze zemí EU situace horší jen v Nizozemí, Belgii a Německu.
reklama
