Česká republika pro sebe žádá druhé nejvyšší měrné emise oxidu uhličitého
Omluva: v původní verzi článku jsme uvedli chybně počet emisních povolenek pro Estonsko a současně psali, že ČR pro sebe žádá nejvyšší měrné emise. Skutečnost je taková, že pro sebe žádá druhé největší měrné emise (v přepočtu na obyvatele, nejvyšší žádá právě Estonsko). Výrazně se liší i data pro Řecko a drobnější chyby byly i u některých dalších států. Data v tabulce i grafu jsou již opravena.
Evropský systém obchodování s povolenkami (Emission Trading Scheme – ETS) je ekonomický nástroj, který by měl vést k nižší produkci skleníkových plynů pomocí tržních mechanismů. ETS se v první fázi pro roky 2005 – 2007 týká 12 000 podniků, které vypouštějí téměř 50 % všech evropských emisí oxidu uhličitého. Povolenky se v tomto období vydávají pouze na CO2. Vlády po schválení Evropskou komisí provozům v jednotlivých státech určí, kolik smějí za rok vypustit emisí. Na ně dostanou prostřednictvím vlády povolenky, které jsou v daném období volně obchodovatelné. Vlastníkem povolenek se můžou stát jak jednotlivé společnosti v celé Evropě, tak třetí strany, například banky nebo i fyzické osoby. Každá tuna CO2 tak získá svoji komerční hodnotu na mezinárodním trhu, pro období v letech 2005–2007 se odhaduje na asi 10 euro.
Na konci každého roku podniky zlikvidují počet povolenek odpovídající objemu vypuštěného oxidu uhličitého. Provozy, které nevyčerpají svůj kredit, můžou přebytečné povolenky prodat na trhu. Firmy, které můžou levně a rychle snižovat znečištění, by měly do technologií investovat a následně vykázat nižší produkci emisí třeba o 30 %. Jiné sníží objem o pouhá 2 %, někde naopak emise CO2 dokonce vzrostou, ale jako celek by objem skleníkových plynů měl klesat. V případě překročení limitů počítá systém obchodování i s pokutami. V prvním období by se mělo jednat o částku 40 euro za tunu a v druhém období (2008 – 2012) je sankce stanovena na 100 euro za jednu tunu CO2.
| Země | Povolenky na CO2 v mil. tun na období 2005 - 2007 |
Počet obyvatel | Tuny CO2 na hlavu |
| Belgie | 188,80 | 10 200 000 | 18,51 |
| Česká republika *) | 322,98 | 10 300 000 | 31,36 |
| Dánsko | 100,50 | 5 300 000 | 18,96 |
| Estonsko | 56,85 | 1 400 000 | 40,61 |
| Finsko | 136,50 | 5 100 000 | 26,76 |
| Francie | 371,10 | 60 400 000 | 6,14 |
| Irsko | 67,00 | 3 700 000 | 18,11 |
| Itálie *) | 722,17 | 57 600 000 | 12,54 |
| Kypr | 16,98 | 800 000 | 24,95 |
| Litva | 36,80 | 3 500 000 | 10,51 |
| Lotyšsko | 13,70 | 2 400 000 | 5,71 |
| Lucembursko | 10,07 | 429 200 | 23,46 |
| Maďarsko | 93,80 | 10 200 000 | 9,20 |
| Malta | 8,83 | 400 000 | 22,07 |
| Německo | 1497,00 | 82 000 000 | 18,26 |
| Nizozemí | 285,90 | 15 800 000 | 18,09 |
| Polsko *) | 858,60 | 38 600 000 | 22,24 |
| Portugalsko | 114,50 | 10 800 000 | 10,60 |
| Rakousko | 98,20 | 8 100 000 | 12,12 |
| Řecko *) | 213,80 | 10 500 000 | 20,36 |
| Slovensko | 91,50 | 5 400 000 | 16,94 |
| Slovinsko | 26,30 | 2 000 000 | 13,15 |
| Španělsko *) | 523,70 | 39 400 000 | 13,29 |
| Švédsko | 68,70 | 8 900 000 | 7,72 |
| Velká Británie | 736,00 | 58 600 000 | 12,56 |
| Celkem | 6651,25 | 451 829 200 | 14,72 **) |
Vysvětlivky:
*) Požadavek, dosud neodsouhlasený Evropskou komisí
**) Průměr za celou Evropskou unii
V tabulce i níže uvedeném grafu jsou uvedeny hodnoty pro celé tříleté období 2005 - 2007. Například u množství emisních povolenek jde tedy o hodnotu tuny na obyvatele na 3 roky, nikoli na jeden rok.
Zdroj: Evropská unie a www.pointcarbon.com
Státy střední a východní Evropy prošly po roce 1990 rozsáhlou rekonstrukcí průmyslu, takže většina z nich nemá s plněním kjótských cílů problémy. Naopak, výrobci mají pocit, že dodneška byli nuceni investovat do nových technologií a teď nastal čas, aby za to dostali odměnu.
Právě kvůli nebezpečí skryté dotace průmyslu schvaluje alokační plány všech zemí Evropská komise.
Při sestavování plánu pro ČR se tak rozhořel spor o celkovou výši kvót mezi ministerstvem životního prostředí (MŽP) a ministerstvem průmyslu. Současná produkce emisí počítaná z průměru mezi lety 1999–2001 je 89 milionů tun CO2 ročně. ETS počítá s jistým běžným růstem produkce, takže úřad Libora Ambrozka na-vrhl zprvu 91,6 milionu tun. Průmyslníci začali protestovat s tím, že náklady na nákup povolenek potřebných pro ekonomický růst by zruinoval odvětví, jichž se snižování týká – energetiku, která se podílí na současném znečištění 65 miliony tun CO2, výrobu a zpracování kovů (11 milionů), chemické provozy (5 milionů) a cementárny (3 miliony). Vláda nakonec navrhla 107,6 milionu tun. Z tohoto množství se počítá s rezervou pro nová zařízení ve výši 3 milionů povolenek ročně, z čehož lze 1 milion použít pro korekce pro stávající podniky na základě individuálních jednání. Nevyužité povolenky z rezervy za předchozí rok bude možné prodat v aukci.
*) Požadavek, dosud neodsouhlasený Evropskou komisí
Česká republika pro sebe požaduje v přepočtu na počet obyvatel druhé největší množství emisních povolenek ze všech států EU. V grafu jsou použita data z výše uvedené tabulky.
Podle průzkumu poradenské společnosti Pricewaterhouse Coopers se české firmy o obchodování s emisemi nijak zvlášť nezajímají, téměř třetina si myslí, že nejsou systémem motivovány k redukcím emisí, pětina považuje systém za zbytečný. „Většina sdílí názor, že rizika budou dostatečně pokryta přidělenými povolenkami a v budoucnu nebudou muset do snižování emisí příliš investovat,“ potvrzuje Helena Čadanová z oddělení poradenských služeb Pricewaterhouse Coopers.
V Čechách se tedy místo snižování produkce skleníkových plynů počítá přinejmenším se zachováním dnešní úrovně. To se nelíbí ekologickým aktivistům. Podle Hnutí DUHA je alokační plán v rozporu s Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu, který počítá se snížením měrných emisí CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000.
„To, že podniky dostanou povolenek až do úrovně jejich potřeb, neznamená, že nebudou snižovat emise – bude-li cena dostatečně stimulující, je možné, že budou snižovat a povolenky prodávat. Systém je třeba posuzovat v kontextu celé EU a jeho vyhodnocení lze provádět až za několik let,“ tvrdí však Tomáš Chmelík, vedoucí oddělení změn klimatu MŽP.
Postoj průmyslu však vyvolává otázku, zda bude vůbec s kým obchodovat, když všechny podniky budou mít počtem povolenek pokrytou svoji spotřebu. Ekologové i ekonomové poukazují také na fakt, že vyšší kvóty snižují cenu povolenek, která pak bude pro obchod méně zajímavá. „Pravda je, že nové členské státy byly donuceny návrh přídělu povolenek na základě jednání s komisí snížit. Staré členské státy však budou mít povolenek nedostatek, poptávka z těchto zemí určitě bude. Je ale samozřejmě omezená – může pak nastat určitý kontraproduktivní efekt 'pře-alokace' v ostatních zemích (nové členské státy), kdy převis nabídky nad poptávkou povede k poklesu ceny. Není to ale tak, že by všichni přidělovali podle potřeb anebo víc. Odpověď dá nicméně až fungující trh,“ myslí si Chmelík.
reklama
